Volyň - Kamenný vrch - Malínská rokle aneb "Schody do nebe"

Budíček už před čtvrtou, v 5.00 rychlíkem do Olomouce. Na nádraží mají nový terminál a tak při výstupu z vlaku omylem ĺezu až na druhou stranu ke skleněnému mrakodrapu. Rychle zpět, cigáro a přestup na motorák do Šumperka. Za Uničovem vlak začíná stoupat do kopců a přes okna se nám otevírá pohled na překrásnou krajinu podhůří Hrubého Jeseníku - na Hraběšickou vrchovinu. Volání modrých dálek mne úplně ochromí, srdéčko buší vzrušením a tak neodolám a vystupuju už v Libině. Tady mne napřed čeká 1 km dolů z kopce po chodníčku plném serpentin - potkávám zde skupinu svačících "údržbářů": 3 ženy a jejich dozorce - pak přes střed obce a kolem zahrady se třemi hroznými vlkodlaky. Za Libinou mne silnice vede okolo rybníka s chatovou a chalupovou zástavbou. Následuje dbočka na zpevněnou lesní cestu. Předjíždí mne Tatra s nákladem dřeva pro blízký skautský tábor a málem tu zapadá do bláta ! Za táborem vzápětí divoká rokle se skálami a dokonce i malým vodopádem, no lidi, to je šok !! Má tu podle mapy někde být 11 m vysoká skála, ale nějak ji nemůžu najít... Po špatné cestě nahoru lesem do kopce a tady výdech a svačina. Zestupuji zpět k potoku a vysoko nad ním nacházím v protějším svahu silničku, která mne přivádí do údolíčka s malebnými chatami a chalupami - je to spodní konec vesnice Mladoňov. Je tu opravdu moc hezky, ale už začíná dobrý "pařák" a tak dál. Průchod obcí má velmi slušné stoupání, pot ze mne jen leje...V centru mají krásný kostel a je od něj hezký výhled na stožár větrné elektrárny na kopečku za obcí. Dál chci k Volyni pokračovat loukami, ale je to tam moc zarostlé a nepřehledné, radši se přes kopřivy probiju zpět na silnici a po ní konečně do blahodárného stínu lesa !! Velkou zatáčkou přicházím k turistickému Rozcestí a budově bývalého hostince "U dobré nálady" Nad lesem se týčí první veliký skalní útes !!

Od "Dobré nálady" stoupám mnoha serpentinami nahoru na hřeben. Je to sice po lesní asfaltce, ale je na ní vrstva písku a tak se tu dobře ťapká i v kanadách.Na velice pěkném místě na kládách posvačím a pak nedočkavě dál... Nalevo vidím v lese první bloky skal, přímo u cesty "rostou a kvetou" úžasně zbarvené kameny a balvany - asi to je pegmatit, "prorostlý" křemenem v několika barevných odstínech... Pak už stojím na rozcestí pod "Mrtvým mužem",který je dominantou rozsáhlé paseky. Je to nádherný, asi 15 m vysoký a velmi protáhlý a členitý skalní útes ... a je to tu nádherné a moc fotogenické !!! Modrá značka odbočuje vpravo do strmého zalesněného svahu a přes bloky skal stoupá stále vzhůru do kopce. Cesta až nahoru na samotný vrchol Volyně ( 875 m) vede v délce 1 km přes samé skály, převýšení je asi 200 m a je to FANTASTIKA 1.STUPNĚ !!! Nic takového podobného jsem u nás ještě nikde neviděl a také nezažil ! Stezka se vyhoupne "hore" přímo přes skálu, pak spočinek a "hrb" s dalším skalním útvarem a to se opakuje snad 20 x ... a jsou to ty "Schody do nebe", co o nich zpívá skupina Led Zeppelin ve své nejslavnější písni !!! A všude kolem úžasné stromy a další skály a já se můžu ufotit... Na temeni Volyně už jsem přes 800 m vysoko, je tu výrazný shluk vyšších skalních útesů a já tu prožívám DE JA VU - připomíná mi to tady část Broumovských stěn u Koruny... Divočina všude kolem evokuje představu hor někde v Rumunsku, je to tady prostě super a ten, kdo to tady značil, by si zasloužil státní vyznamenání přímo z rukou pana prezidenta !!!

Pokračuju dál po hřebeni lesem. Vrchol Smrčníku ( 919 m) tvoří další výrazná skála a je přes ni trošičku krkolomný výstup a do toho mi volá Jana a nechybělo moc a mohl jsem uklouznout a hezky si nabít tlamičku... Pak už dobrá cesta, vpravo výhledy k Rabštejnu. Přicházím k turistickému rozcestníku a zanedlouho stojím pod vrcholovou skálou Kamenného vrchu a právě jsem dosáhl nejvyššího bodu dnešní cesty, jsem 952 metrů nad hladinou moře ! Horko je úmorné - dole v nížině 35 stupňů - a tak je nejvyšší čas na půlhodinovou polední přestávku. Dobře napapaný pak zase dál - podle mapy asi 1,5 km lesní cestou ke shlukům skal,ty jsou ale bohužel v protisvětle a tak bez kvalitního fota další zkratkou lesem na zelenou značku a to už jsem u " hráze" nad Malínskou roklí.

Ta mne trošičku zklamala - čekal jsem od ní daleko víc - skály vysoko v lese a teď v létě přes clonu vegetace téměř neviditelné a navíc daleko od chodníku, snad jen ten potůček, skotačící ve skocích přes kameny a místy tvořící kaskády je velice příjemný... Pak už zestupuji k hlavní silnici. Proti mě jdou dva kluci, jeden najednou odbočí do svahu nad cestou, něco tam utrhne a on je to nádherný hřib !! V šíleném horku 2 km do středu obce Nový Malín. Mají tu pěkný impozantní kostel. V krámě poblíž si kupuju minerálku na cestu k domovu. V hospodě naproti kofolu na stojáka - na kafé už není čas - a pak už rychle na nádraží, kde není žádná lavička. Blíží se 17.hodina a za chvilku příjíždí expres a mne, celého šťastného z dnešního výšlapu, unáší k domovu. Ušel jsem 22 km, ale není to nijak znát...