Valašské Klobouky - Vizovice - Přerov

22.07.2007
Horní Lideč - Valašské Klobouky - Křekov - Vlachovice - Haluzice - Loučka - Doubrava - Vizovice - Slušovice - Hrobice - Velikova - Lukov - Fryšták - Horní Lapač - Zahnašovice - Třebetice - Hulín - Skaštice - Chropyně - Zářičí - Troubky - Henčlov = 92 km

Cestu můžeme nazvat též „z Kralovství do Království“. Z Kralovství Valašského toho času spravovaného Jarmilou Šulákovou společně s Boleslavem Polívkou dvorním to šaškem z Vizovic do Kralovství krále Ječmínka toho času spícího v lánech obilí na Hané. Na Slovácku je též Kralovství soudě podle každoroční jízdy králů ve Vlčnově.

Tato a jiná království spojil v mocný celek „Spojených Království Koruny České“ Přemysl Otakar II.

Přemysl Otakar II.
řečený král železný a zlatý (narozen kolem roku 1233 – zemřel 26. srpna 1278, Suché Kruty), byl pátým králem českým z rodu Přemyslovců (korunován 1261).
Byl mocným středoevropským panovníkem, za jehož vlády dosáhlo České království největšího rozmachu až do doby Karla IV. Přemysl Otakar II. vybudoval rozsáhlé panství, které se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři, rodové državy téměř zdvojnásobil. Pro svou moc a bohatství byl nazýván králem železným a zlatým.
Patřil k předním vládcům tehdejší Evropy. Díky svým diplomatickým schopnostem a sňatkové politice Přemysl získal kromě české koruny titul vévoda rakouský (od roku 1251), vévoda štýrský (od 1261) a vévoda korutanský a kraňský (od 1269). Tím dosáhl významu, který se projevil i v tom, že se Otakar několikrát ucházel o římskoněmeckou korunu marně.
Přemysl Otakar II. Založil na Moravě pravděpodobně Olomouc 1253, Litovel 1270, Uherské Hradiště 1257.
Postavil hrad nad Moravicí – Hradec nad Moravicí. Svojanov, 1265, Špilberk v Brně a další, které patřili do obranné soustavy Spojených Království Koruny České.


Téměř dvě a půl hodiny jsme jeli vlakem z Přerova, než jsme se dostali do jižní části Valašska. Vystoupili jsme ve stanici Horní Lideč.

Dál se přepravujeme výhradně kolmo. Po 6 km jízdě kolmo mírně z kopce přijíždíme do městečka ležícího na rozhraní Bílých Karpat a Vizovický vrchů - Valašské Klobouky.

Valašské Klobouky
Vznik názvu města popisuje pověst o brumovských pánech, kteří se při honech scházívali u studánky, kde zarazili hůl s kloboukem. Odtud se ujal název Klobouk, později Klobouky. Přízvisko „Valašské“ dostaly až v 19. století.
Uprostřed náměstí stojí budova bývalé Radnice. První zmínka pochází z roku 1567. Od roku 1933 tato Radnice slouží již jen jako městské muzeum. Bicí hodiny na věži jsou písemně doloženy již v 16. stol.
Mariánský sloup na náměstí pochází z roku 1761. Je osazen sochami sv. Floriana, sv. Vendelína, sv. Tekly archanděla Rafaela se sv. Tobiášem a Panny Marie s Ježíškem.
V dolním rohu náměstí byl postaven roku 1781 soukeníky Dobiášem a Benediktem Tomaštíky a dostal název podle načervenalé fasády. Červený dům byl podle pověsti chybně považován za katovnu, mimo jiné i podle kamenného žlábku vystupujícího ze zdi, kterým měla vytékat krev popravených odsouzenců.
Město nejvíce proslavilo soukenické a papučářské řemeslo. Valašské Klobouky jsou historickým střediskem jižního Valašska a proto zde v roce 1996 byla vyhlášena městská památková zona.
Na okraji náměstí stojí kostel Povýšení sv. Kříže, jehož barokní podobu určila přestavba provedená v roce 1771.

Na okraji náměstí stojí hospoda „Amerika bar“, kde mají, jak jsme se sami přesvědčili, po ránu otevřeno.

Z nejižnějšího města Valašska jsme vyrazili přes Hory a doly do nejzápadnějšího města Valašska – Vizovic.

Hned za vesnicemi Lipina a Vlachovice nás čekalo 15% stoupání do Haluzic. Odtud jsme mohli přehlédnout celé pohoří Bílých Karpat i hlavní hřeben Vizovické hornatiny.

Dlouhým sjezdem přijíždíme v pravé poledne do Loučky. Hodinu odpočíváme v hospodě u Vojáčků a nabíráme sílu na přejezd hlavního hřebene Vizovických hor s 15% stoupáním na jehož konci stojí rozhledna Doubrava.

Na rozhlednu jsem vystoupila pouze já, zbývající členové rozhlednu podpírali vlastníma rukama, aby nedošlo k neštěstí.

Do Vizovic přijíždíme ve 13.30 hodin.

Vizovice
Ve Vizovicích stojí barokní zámek, který nechal vystavět v polovině 18. století na místě cisterciáckého kláštera olomoucký kanovník Heřman Hanibal, později biskup královéhradecky.
Na tomto místě byly roku 1261 položeny základy cisterciackého mužského kláštera Rosa Mariae. Listinu vydal Smil ze Střílek za přítomnosti Přemysla Otakara II.
Klášter roku 1314 zplundrovali Uhři a v roce 1418 Husité. V roce 1568 v prostorách kláštera byl vybudován renesanční zámek. V roce byl zplundrován Turky. V roce 1749 byla vystavěna dnešní podoba barokního zámku.
Město Vizovice snad více proslavila slivovice, která se v tomto rozsáhlém pohoří pálila v menším či větším množství z trnek. Ve velkém množství jí však začali pálit ve Vizovicích v pálenici založené roku 1905. Roku 1907 nesla pálenice název Rolnický závod ovocnářský. A v dnešní době ji známe pod značkou Rudolfa Jelínka.

Ve Vizovicích zastavujeme v hospodě k pozdějšímu obědu. Po hodinové přestávce se až ve 14.30 hodin vydáváme po úbočí Hostýnských hor na Hanou. Neustále nás provází buď krátké nebo co je ještě horší, dlouhé stoupání. Sil ubývá a nálada klesá. Tak jsme přejeli přes vesnice Hrobice, Veliková, Lukov a přijeli jsme do Fryštáku notně znaveni v 16.30 hodin.

Na lavici před historickou hospodou jsme si dali pivo, které nám bohužel již náladu nepozvedlo.

V 17 hodin jsme dál hnali z hor do Hanáckých rovin. Cestou se přehnal nad námi lijavec.

Se kloněnou hlavou jsme jeli za letního soumraku přes hanácké grunty vesnic Zahnašovice, Skaštice, Záříčí na Přerov.

Popis trasy na http://www.bikemap.net/route/122852

Fotogalerie