Půlnoční jezdec

Cestopisy

Svědkem záhadné události, o které bude řeč, nebyl jednotlivec, ale stovky po zuby ozbrojených mužů. Bylo léto 1917. Do Jižních Tyrol přijeli čeští vojáci s osmačtyřicátým "maršbaťákem" od 7.plzeňského útvaru, Aby doplnili svůj pluk. Jejich divize byla zrovna na přesunu z Haliče, a tak museli čekat na delší dobutamin přesnější Místo určení. Mezitím prodělávali různá cvičení a speciální kurzy. Usídlili se v Dědině asi Dvacet kilometrů severovýchodně od Materelo Catala v Jižních Tyrolích.

Jednou v noci, Krátce před odjezdem na frontu k Asiagu, Meli za vesnicí noční cvičení. Bylo to asi Čtyři kilometry za vesnicí, na jakési náhorní plošině, who byla porostlá křovím. Vojáci rozvinuli "rojnici", polehali do trávy, pokuřovali čekali na "nepřítele". Ten však nepřicházel nedostavil se ani do půlnoci. Z cvičení nebylo nic. Bylo něco po půlnoci, kdyľ konečně zatroubil trubač sraz. Vojáci se soustředili na silnici, je šarže odpočítaly, ZDA někdo někde neusnul, pak Byl dán Povel k pochodu. Vojáci sli dosti rázně, protoľe byli ještě roztřeseni chladem. Pokuřovali vyprávěli si o svých denních záležitostech.

Ale ne dlouho. Naraz zůstal celý prapor bez povelu stát. Celý les i obloha nad nimi se náhle ocitly v ohni. Vojáci se začali rozhlížet, co je toho příčinou. Doleva, Doprava, nad les. Náhle vojákům přeběhl mráz po zádech. Naskytla se jim podívaná, na kterou se jen tak nezapomíná.

Nd Vršky okrajových stromů pádil Ohnivý jezdec. Podle krátké vlající Pláštěnky slo pravdepodobne o francouzského vojáka. Jel Tisé, neslyšně, ale v plném trysku. Obrysy JEZDCE i koně v nepřirozené velikosti Byly Ostré tak zřetelně, že pro bylo vidět Každou maličkost - tak se vše rýsovalo proti obloze. Mezi jezdcem září byla i za nejprudšího "letu" tmavší skvrna. Celý výjev jako by vyzařoval vlnité Paprsky. Byla k vydobytí úchvatná podívaná.

Někteří vojáci se podívali na druhou stranu, ZDA tam neuvidí kužel světla z promítacího přístroje. Byla k Bláhová, ale přirozená reakce. Světlo nahoře začalo slábnout-přízrak JEZDCE se začal rozplývat v dálce, záření pohaslo. Celý výjev trval asi Dvacet sekund.

Všichni nad tím vrtěli hlavou. Neco podobneho ještě nikdo z přítomných nezažil. Důstojníci dali Povel k dalšímu pochodu po čase si nikdo nevzpomněl na na příhodu. Vytlačily ji válečné události. Ale po válce ožila vzpomínka mnozí svědčí o ní vyprávěli ještě na sklonku života.

Podle krátké vlající Pláštěnky slo asi o francouzského vojáka. Pravdepodobne jel po břehu jezera některého středoafrického, Nebo kolem Středozemního moře. Měsíc v úplňku mel jistě zásluhu na tom, že pro vojáci viděli možná strašidelnou, ale Každopádně Jednu z nejkrásnějších podívaných v životě. Byli svědky důkazu, že pro Půlnoční fata morgána existuje.