O cestě sv. Wolfganga do Čech

Svatý Wolfgang, řezenský biskup, který se narodil asi roku 930 šlechtickým rodičům v zemí švábské, má velkou zásluhu o Čechy. A to proto, že svolil, aby země koruny české byly odtrženy od řezenského biskupství a aby bylo v Praze zřízeno nové biskupství. Proto byl také přijat do počtu menších patronů země české.

Čechy tehdy tvořily část řezenského biskupství, ale nutně potřebovaly vlastního domácího biskupa. K tomu svolil na prosbu českého vévody Boleslava Pobožného svatý otec Jan XIII.. Ovšem za podmínky, že řezenské biskupství se vzdá tohoto svého práva. Boleslavovu žádost o propuštění z řezenského biskupství podporoval jeho přítel, Jindřich II., vévoda bavorský, ale také císař Ota I. Se svým synem. Biskup Wolfgang svolal k poradě svoji kapituli, ale vělehlasní rádcové v kanovnickém sboru kladli odpor. Jako důvod uváděli, že by byl se důchod řezenského biskupství značně zkrátil. Jinak však soudil sv. Wolfgang, což je zřejmé z jeho odpovědi:

„Drahou perlu zříme, anať se pod českou zemí skrývá, té však nedobudeme, leč zákupem ze svého zboží. Ejhle já, cožkoliv mám, i sebe sama rád na to vynaložím, aby se zmohutnělé v Čechách církvi dům Páně ustálil.“

Náklonnost a lásku k českému národu vyjevil pastýř Wolfgang také tím, že na počátku roku 973 sám osobně skládal zakládací listinu pražského biskupství. Podle národních pověstí a pošumavských památek se prý v Praze osobně zúčastnil slavného nastolení prvního českého biskupa Detmara.. Pověst vypravuje, že když se ubíral šumavskými pralesy, zastihl první české obyvatele ve vesnici, která se nyní jmenuje Zelená Lhota. U vesnici na kopci jim hlásal slovo Boží a modlil se za český národ a prosil nebe o požehnání. Hora se prý zazelenala a okolní dvorce byly pojmenovány Zelená Lhota. Vděční obyvatelé postavili tomuto světci chrám Páně a zvolili jej na svého osadního patrona. Tedy zde byl první kostel svatého Wolfganga na českém území.

Odtud se sv. Wolfgang vydal poříčím Úhlavy k Chuděnicím, až došel k osadě Pravovice, o níž pověst z IX. století vypravuje toto:

„Pastevci této vesnice shromáždili se jednoho dne před dávnými věky na blízkém pastvišti, kde, jak se nyní stává, zpívajíce a hulákajíce rozdělali sobě mohutný oheň, a bavili se při tom, hrajíce sobě na krále. Jeden chlapec stojí rozkročen, kdežto ostatní větve a pejručí přinášejí. Mezi těmi, kteří z lesa přicházejí, má jeden uschované vyřezávané dřevo, žezlo královské představující. U plamene rozkročen stojící král nyní musí uhádnouti, u kterého žezlo se nalézá, a neuhádne-li, jest po jeho pohodlném kralování a koruna přejde na toho, který se žezlem vykázati může. Mezitím, co pravovická mládež hlučně si hrála, přiblížíl se po pastvišti neznámý stařec, v jehož postavě zračila se velebnost a vážnost. Stříbrovlasé šediny jeho nezadržely však rozpustilou mládež, aby skotačivě k cizinci neběžela a jej do společné hry ho nenutila. Ale poněvadž stařec-cizinec váhal dříví z lesa na oheň přinášeti a před chlapcem králem se ukláněti, činila si bezbožná ta mládež z něho posměch a holemi a metlami bila na ctihodnou jeho hlavu. Ale tento pamětliv jsa božských slov Spasitelových, za zlé zlým se nespláceti, kráčel vážně vzhůru na skalnatý vrch Hory, žehnaje a blahoslavě celé zemi.Od té doby až po dnešní den nazývá se tato Skalnatá hora, již cizí, velebná stařec-poutník dostoupiv, Čechům slovo Boží hlásal, na památku tohoto tohoto svatého poutníka Hora sv. Wolfganga, neboť stařec tento nebyl nikdy jiný než sám sv. Wolfgang.“

Tolik pověst z IX. století. Později byl na této hoře postaven stánek Boží na počest sv. Wolfganga a poutníci sem přicházeli z blízka i z daleka. Do tété kaple ve zlých časech i se svými rodinami utíkali rytíři Černínové z Chudenic a žádali od tohoto světce pomoc nebo děkovali za prokázané dobrodiní. Proto byl sv. Wolfgang také vždy ochráncem a přímluvcem rodu Černínů. Byl také ctěn obyvateli okolo Chudenic. Dosvědčují to farní matriky. Chlapcům bývalo při křtu často dáváno jméno sv. Wolfganga, a protože český lid toto jméno těžko vyslovoval, upravil si ho na „Bolfánek“. Toto památné místo a léčivý pramen jasné skalní vody navštěvovali v dávných dobách tisíce poutníků, takže kaple často davům lidí nepostačovala. Mnoho poutníků sem přicházelo i z Bavor, a protože se nemohli u sv. Wolfganga směstnat, nocovali ve vesnicích okolo Chudenic. Z tohoto důvodu začal hrabě Heřman Jakub Černín se stavbou prostorného kostela, kterou dokončil jeho syn František Josef roku 1725. Byl to prý krásný kostel a jako poutnícké místo byl znám v celém Pošumaví. Avšak na rozkaz císaře Josefa II. Byl roku 1785 zrušen a rozbořen. Ale malá dřevěná soška představující sv. Wolfganga byla v obzvláštní oblibě a vážnosti lidu celého okolí.

Když byl lidem za všeobecné lítosti stržen kostel sv. Wolfganga, nechtěl si lid sošku nechat vzít. Když chudenický farář, poslušen císařského rozkazu, sošku se svatyně odstranil, tu ho prý zastihl trest Boží. Když vezl sošku do Prahy, zemřel náhle po cestě. Byl raněn mrtvicí. Posvátná soška svatého Bolfánka zmizela a nikde se po ní nenalezlystopy. Tak se lid nerad loučil se svým milým patronem, svatým Bolfánkem.

V kapli, která později stála na místě kostela, byl obraz sv. Wolfganga a balvan s otiskem jeho šlépěje. Pouť sv. Wolfganga se konala v prostřední velikonoční svátek, tedy na Boží hod. Pověst vypravuje, že se v takzvaném andělském pokoji, v chudenickém zámku, zbožnému rytíři Humprechtu Černínovi z Chudenic, ukázal anděl. Právě v době, kdy konal svou ranní pobožnost. Řekl mu:

„Ačkoliv jsi zcela zdráv, vůli Boží jest, abys za tři dny zemřel. Rozluč se se světem u blízké lesní kaple sv. Wolfganga, odporuč duši svou v modlitbě Bohu.“

Humprecht, kterému bylo tehdy sedmdesát šest let, shromáždil kolem sebe všechny svoje děti a sdělil jim nebeské poselství. Pak putoval s celou rodinou do blízké lesní kaple sv. Wolfganga, svou ctnostnou a bohabojnou duši posilnil modlitbou. Rozloučil se se světem a třetího dne, jak mu anděl předpověděl, zemřel.

Tolik pověst. Dlužno ještě dodat, že se to stalo roku 1601. Černínský rod ctil sv. Wolfganga jako svého rodového patrona a všechny události ze života tohoto světce, které zběhly v krajině kolem Chudenic, byly zobrazeny malířskými mistry v proslulé černínské obrazárně ve Vídni.

V krajině kolem řeky Úhlavy, od Zelené Lhoty k Chudenicím, se nalézalo více kapliček zasvěcených sv. Wolfgangu, a z úcty k tomuto světci bylo v českých krajinách pokřtěno mnoho dětí jeho jménem.

Stačí si kdykoliv udělat exkurzi do historie a na každém kroku se můžeme přesvědčit o tom, že již za pradávných dob se kultura německého a českého národa prolínala. Ve všech možných oblastech. Ať se to bývalým (ale i současným) mocipánům líbilo či ne.

Fotogalerie