národním parkem Podyjí k železné oponě a do Hardeggu

Jednu krásnou a malebnou krajinou rád navštěvuji je Znojemsko a okolí. Rád se tam vracím, snad i pro to, že tam mám i své kamarády, se kterými rád posedím u vínečka. Není divu, že jsem se rozhodl vrátit se do tohoto regionu a strávit zde opět celý víkend a prozkoumat hrady, zámky okolo Vranovské přehrady a taky zbytky železné opony v obci Čížov s návštěvou rakouského hradu Hardegg. Pro ty, co by chtěli absolvovat stejnou trasu musím trochu upozornit, že patří k těm delším, nejde však o velké převýšení. Byl krásný májový den a naše putování začíná ve Vranově nad Dyjí. K Vranovu jen krátce – je to důležité turistické a rekreační centrum, osada vznikla pod důležitým hradem, postaveným na strmé 80 m vysoké skále nad Dyjí. V 17. století započala přestavba hradu na barokní sídlo. Zřejmě umělecky nejhodnotnější částí zámku jsou kaple a sál předků. Zámek Vranov určitě znáte z pohádky Nesmrtelná teta, Andělská tvář, Císařovy nové šaty, ze zahraničních akčních filmů si můžeme připomenout film xXx s Van Diselem.

Tolik o Vranově a my se můžeme vydat po červené turistické značce podél řeky Dyje. Za zády necháváme nádherné výhledy na zámek na řekou. V části Vranova-Zadní Hamry vidíme krásně upravené chaloupky a také vidíme skály – Hamerské vrasy. Je to taková malá brána do národního parku Podyjí. Cesta nám ubíhá poměrně rychle, přece jen není velké stoupání a před sluncem jsme chránění porostem. Naše první zastavení je u Ledové sluje a u obelisku. Obelisk byl postaven v roce 1860 Okrašlovacím spolkem ve Vranově k poctě hraběnky Heleny z Mníšku, jako projev díků za zpřístupnění ledových slují. Podle legendy je zde zazděn hrnec mincí a pahýl borovice. Dále pak cesta vede podél skal (na jednu jsem vylezl, abych se mohl kochat pohledem na údolí řeky Dyje). Opravdu pohled krásný, také vám ho umožním ho shlédnout i když jen na fotografii.

Pak už lesy se dostáváme k asfaltové silnici vedoucí z Čížova směr státní hranice. Bylo poledne, určitě je rozumné navštívit nejdříve obec Čížov, je to jen cca 1,5 km. Když si to uvědomím, vlastně se nacházíme ve třetí části železné opony, což v době před více jak 20 lety nebylo možné pro normálního turistu zde se jen tak poflakovat se, bylo to území TABU.

Obec Čížov není příliš velká, byla založena v roce 1323, najdete zde kapli Panny Marie Bolestné z roku 1756, od obce k státní hranici vede jen cesta pro pěší a cyklisty – pro motoristy je vyhraženo parkoviště na začátku obce, nedaleko obce je zachována část železné opony. V obco jsme navštívili hostinec U Švestků – mohu doporučit, jídlo vynikající a pivíčko – mňam mňam. Jen je škoda, že zde nemají turistickou známku nebo razítko. Samotné razítko jsem pak získal na infocentru, kde sídlí NP Podyjí (v době minulých zde určitě musela být vojenská posádka). Naše kroky míří za vesnicí. Již z dálky jde vidět strážní věž a plot, míříme k němu, z jedné strany ostnaté dráty, z druhé obec Čížov.

Co to byla vlastně železná opona? Je to ženijně-technický zátaras, který se  skládal z ochranného plůtku s pomocnou signalizací, trasy telefonního vedení, asfaltové komunikace, vnitřního kontrolního pásu, pěšinky podél signální stěny určené pro údržbu, signální stěny profilu T, vnějšího kontrolního pásu a stěny tvořené pletivem a řadou tzv brunoválců. Oboustranné oplocení signální stěny zabraňovalo kontaktu zvěře se signální stěnou a vyvolávaní planých poplachů (při každém trvalém zkratu na signální stěně byl vyhlašován pohraniční poplach pro celou rotu).

Míříme ke strážní věži – jde jen o jakýsi plechový útulek cca 5 m nad zemí a ve kterém byla držena stráž nepřetržitě. Myslím si, že držet stráž v tomto útulku v zimních měsících při velkých mrazech muselo být opravdu kruté. Chtěl jsem na strážní věž vyšplhat, leč samotná kukaň je zavřena pro všechny, tak alespoň na žebřík, nesmí chybět fotodokumentace i sebe samého za ostnatým drátem.

Pak už naše kroky míří k našim jižním sousedům – do rakouského Hardegg – cestou doporučuji navštívit Hardeggskou vyhlídku, odkud se můžete kochat krásným výhledem na toto rakouské městečko i s hradem. Státní hranici jsme přešli bez problémů – nikde nikdo a tak se odvažujeme přejít most přes řeku Dyji. Míříme k prohlídce hradu, celkem zachovalého. Platí se zde vstupné a jsou pravděpodobně na české turisty zvyklí – dostanete českého průvodce.

Po prohlídce nesmí chybět rakouské pivíčko (je zajímavé, jak se zde využívá moderní techniky, PDA vše obstará a od objednávky ke konzumaci to netrvá dlouho a číšník se příliš nenaběhá (už vidím české hostinské, jak se bouří a stávkují, kdyby se takové technické pomůcky využívaly u nás). Nám pak už ni nezbývá, než se vydat zpět – do Vranova je to ještě hezký kousek a abychom nešli stejnou cestou, od hraničního přechodu jdeme podél Dyje po zelené turistické značce. Pak už opět po červené zpět do Vranova.

Poznali jsme další zajímavá místa, o kterých se nám mohlo jen zdát v ještě nedávné době. A tak buďme rádi, že ta volnost pohybu je a můžeme se chodit a dívat se tam, kam se nám to zrovna líbí.

Ostatní cestopisy zde publikované

Ostatní tipy na výlety zde publikované