První zahřívací vycházka po zimě okolo Teplic

První zahřívací jarní vycházka po zimě okolo Teplic….

Čtením článků na Turistice už mě začínaly svrbět nohy, jenže ve sněhu - já letitá „dáma“ jsem si nedovolila vůbec jít, abych neuklouzla a nezapřičinila si před příchozím a dlouho učekávaném jaru nějakou tu nehodu a pak byla úplně k nepotřebě a tak jsem radši počkala na příznivější dobu. Ta se mě naskytla teď - tuto neděli, kdy jsem to již nemohla vydržet. Sluníčko začalo vyrážet sem tam nějaký ten paprsek do ovzduší, venku na chodnících žádný sníh nebyl, leda tak ve skulinkách, kam slunko nedosáhlo a snížek si tam tím pádem ještě mohl lebedit…

Řekla jsem si, že si udělám jen takovou menší okružní procházku na zkoušku po té zimě, abych věděla co to se mnou udělá, hlavně s mými artrozními koleny a křížem. Vydala jsem se přes lesopark v Řetenicích, kde bydlím, pak do Nové vsi - také části Teplic, která je na vrchu nad Teplicemi, obejdu ji, podívám se k letišti a k vodojemu, jenž je viditelný široko - daleko do okolí, ať jedete vlakem nebo autem a také o kousek dál k památníku Hanze Kudlicha, který byl postaven na počest obcí, kde byla zrušena robota. No a pak dál ještě zajdu do obce Kladruby, která byla opodál a podívám se ke staré kapli a k pomníku sv.Jana Nepomuckého, kde jsem ještě nebyla. To byl plán! Plán to byl dobrý, všechno jsem „zmákla“ až na to poslední - obec Kladruby jsem bohužel nenavštívila.

Ale začnu po pořádku…

Sbalila jsem si „saky - paky“, vzala turist.hole, patřičně se oblékla aby mě nebyla zima, vzala i rukavice, na čepici jsem se vykašlala, jsem docela horkokrevná, rukavice se za chvíli taky ocitly v kapse, protože fotit v nich to je trošku horší a taky jsem musela mít lepší cit, abych si vyzkoušela nový chytrý telefonek, ze kterého jsem chtěla vědět, jaké z něj budou fotky. Ale pro jistotu přibalila i klasický foťák. No a vydala se mírně do kopečka Jaselskou ulicí, ze které jsem přešla do Buzulucké a zatočila k železničnímu přejezdu, jehož trať vedla ze stanice Teplice do Lovosic. Přešla jsem koleje a vydala se již podle zahradní kolonie cestou k lesoparku. V dáli se mě zjevila bývalá vápenka, cesta zahýbala a já pokračovala dál, sem tam se mě ukazovaly bělokoré břízky, které již z dálky svítily a zkrášlovaly ty ostatní ještě holé stromy s tmavým kmenem. Na druhé straně cesty, aby to bylo souměrné zas doslova hyzdilo přírodu teplovodní potrubí, které vedlo vysoko v ovzduší nad cestou. Ale radost mě udělala ještě svída, která samozřejmě ještě holá, neobrostlá svítila svými tmavěrudými pruty už z dálky. V době své vegetace se mě nijak zvlášť nelíbí, bílé menší hrozny květů, které mívá na ozeleněných větvích listovím nejsou nijak atraktivní, zato v zimě, když shodí listí, její pruty zčervenají a dělají patřičnou okrasu svému okolí.

No ale já jsem po krátké chvilce došla při mírném stoupání konečně do lesoparku, kde se rozdvojovala cesta dál do jeho hloubi, já ale volila hned tu první nad zahrádkami, neboť jsem nevěděla jak to dál bude vypadat, abych se nemusela po případě pro sníh nebo mokrost vracet zpět. Protože lesopark je z listnatých stromů, jen sem tam je nějaký ten jehličňan, ale to vskutku poskrovnu, tak bylo vidět přes osadu zahrádek, které měly mírný sklon, až ke Krušným horám. Sice byl trochu opar ale panorama hor bylo úžasné - byly vidět vršky a vrchy - mezi nimi se jevil Bouřňák i Komáří Vížka, zkrátka Teplice jsou lemovány celým okružím Krušných hor, které se začíná táhnout již od Ústí nad Labem a pokračuje přes Teplice - Osek, k Chomutovu a dál a dál až ke Karlovým Varům.

Samozřejmě při mé cestě lesoparkem ještě sem tam ležel sníh, holt sluníčko ho svými paprsky nestačilo rozehřát. Někde ho bylo víc, někde méně, někde vůbec ne. A já za chvíli vyšla z lesoparku, na nějž navazovala Francouzská ulice, ze které jsem přešla na silnici, vedoucí na další část Teplic a sice Novou ves. Byly trochu serpentiny a kopec, při němž jsem odpočívala ale i zpětně se rozhlížela na tu krásu, která byla pode mnou. A abych se přiznala, byl to i zakrývající manévr k odpočinku - to rozhlížení se okolo.. Přece jen moje nožky nejsou ještě navyklé šlapat po té dlouhé zimní přestávce dlouho. Ale přiznala jsem se a to je důležité….Jsou odtud nádherné výhledy jak na celé Teplice, tak na hrad Doubravku a jak jsem se již zmínila na velkou část Krušnohoří.

Konečně jsem vyšlápla až do vrchu Nové vsi, odkud byly výhledy ještě krásnější. No ale abych se stále jen nedívala po těch nádherných výhledech a protože čas utíkal a já se vydala na procházku teprve až před polednem, tak jsem pokračovala dál směrem k velkému Zahradnickému podniku. Tam dostanete všechno možné a stojí za to jej navštívit a třeba si jej jen prohlédnout, i to lze….A já jsem zatočila do leva a asi po 50ti metrech…..ani nevím, možná že mám špatný odhad ….se silnice zatáčela již zase Doprava, kde bylo vidět teplické Letiště - odborný název měl nad budovou: Letecký klub Teplice. Kdysi jsem tam byla okolo něj, když jsem se do Teplic nastěhovala a zvědavá, abych toho poznala co nejvíce jsem si všechno obcházela. A i když se tam nesmělo a nikdo nikde nebyl, prolezla jsem na jejich parcelu, protože jsem v dáli viděla něco jako pomníček a tak jsem se šla přesvědčit, co to bylo. Ano, byl to pomníček, později jsem se dozvěděla že tam spadl mladý chlapec s rogalem. Teď jsem až k letišti nešla, viděla jsem že je tam plno aut na pozemku, asi už taky všichni celí natěšení si dávali do pořádku své stroje a těšili se na první vzlétnutí….

No a já jsem ještě zahlédla v dáli vrch Bořeň u Bíliny jak se tyčí vzhůru k nebi a ruší poklidnou rovinu města Bíliny. Vrátila jsem se kousek nazpět a stoupala zase kousek po betonovém chodníku, na začátku ohrazeném, aby tam k vodojemu nejelo žádné auto. Cestou jsem potkala také asi vyznavače přírody s hůlkou v mém podobném věku, který mě i pozdravil - holt stará generace se nezapře! Slušnost nade vše! A já se rozhlížela, viděla pár hezkých stromů s krásnými korunami až jsem došla před vodojem, který svou velikostí by mě strašil, být tam tak v šeru nebo za tmy. Jsem docela bojácný tvor a snad mám i fobii z těchto monumentů. Několikrát na různých místech jsem se o tom přesvědčila. Ale bylo hezky a tak jsem šla dál, viděla pár ženských s pejskem a zatočila jsem ke Kudlichovýmu pomníku, který stál kousek od vodojemu. Původně stál na jeho místě ale pro stavbu vodojemu byl posunut o pár metrů dál. Ale o tom jsem se již zmiňovala kdysi v jiném článku.

Co mě ale překvapilo a že jsem u tohoto pomníku byla několikrát a sice to, že tam byl dán věneček s datumem 2.8.1762 - to jsem tam ještě nikdy neviděla, zřejmě datum zrušení roboty anebo další varianta - datum postavení tohoto pomníku. Musela bych hledat v úředních dokumentech, což ale pokládám za zbytečné. Nejsem erudovaný historik a historie mě zajímá čistě jen z amatérského hlediska.

Můj dnešní výlet není o psaní historie ale jen o prožitém a krásném dni, kterým jsem začala svůj turistický výšlap v tomto roce. Také i výhledy z tohoto místa od pomníku byly úžasné, zvlášť hrad Doubravka se krásně vypínal na kopci a město Teplice bylo jako na dlani.

No ale ještě se musím zmínit o vsi Kladruby, kam jsem měla nakonec namířeno.

Po prohlédnutí těchto míst jsem se vydala k obci Kladruby, které jsou kousek od státní silnice, vedoucí na Bílinu na pravé straně, ale já nešla tou správnou cestou, místy i zarostlým úvozem a kousek i po louce, mezi keři a jak jsem se tak vyhýbala stromům a keřům a sestupovala stále dolů, došla jsem úplně jinam, než kam jsem měla namířeno a sice na konečnou zastávku troleje č.10. A jak jsem se tak rozhlížela kudy se do té obce dát, musela bych obcházet přes silnici a to dost rušnou, to by mě trvalo tak než bych tam došla a zase nazpět 2 až 3 hodinky, záleží jak bych se zdržela prohlížením v obci, tak ve mně vzplálo rozhodnutí, že nastoupím do busu a pojedu poblíž někam k lesoparku, což jsem taky udělala. A do vsi Kladruby se vypravím jindy. Takže dovětek o této vsi až někdy příště……Nic moc tam asi nebude, je to jen malinká obec s již novou zástavbou, ale má tam být údajně ještě i stará zástavba, ale láká mě tam kaple, která má být sice prázdná ale též socha sv.Jana Nepomuckého, o kterém jak o sochu, tak kaple nebo kostely v různých místech naší země projevuje zájem město Nepomuk, protože sv.Jan Nepomucký byl jejich rodák….Vím to proto, poněvadž jsem byla požádána o moje fotografie z „rajčete“ do jejich fotogalerie na stránkách českých turistů v Nepomuku.