Paříž za 5 dní
Paříž je obrovská a nabízí nepřeberné množství atrakcí, které je možno navštívit. Kdyby zde člověk strávil půl roku, věřím, že by stále měl co objevovat. My jsme však měli pouze týden a tedy jsme se snažili ze všech památek a zajímavostí vybrat to nejdůležitější.
PŘÍPRAVA:
Na cestu jsme si kromě klasického vybavení připravili ještě vytištěný plánek metra (ovšem přímo v Paříži si ho lze zdarma vzít na letišti či některých stanicích), francouzko-český slovník do mobilu (lze najít na internetu) a průvodce Paříží. Vhodné je též koupit si mapu, neboť občasnému bloudění se asi nevyhnete. Dále pasovou fotografii na Carte Orange.
DOPRAVA:
Tam jsme letěli se SkyEurope, let trvá necelé dvě hodiny a z letiště Charlese De Gaula dojedete do centra metrem cca za 8 euro. Po Paříži je pak vhodné se pohybovat metrem, na jeho systém se dá rychle zvyknout, ač na přestupních stanicích jsou jednotlivé linky výrazně vzdálenější než v Praze. Na metro se nám nejvíce vyplatila Carte Orange, zřizují jí na počkání u okénka v mnoha stanicích a je na ní potřeba jedna pasová fotografie. Koupili jsme ji na 1. a 2. zónu což bohatě stačí na centrum a stála nás cca 35 euro/týden. Pozor, platí striktně od pondělí do neděle, čili pokud váš pobyt začíná ve středu, není to ideální.
Pro cestu zpět jsme zvolili menší míru komfortu a to autostop. Nutno říct, že řidiči ve Francii jsou přátelští a berou, snad nikde jsme nestáli déle než půl hodiny. Je ovšem zcela klíčové domluvit se, kde chcete vystoupit, což mohou být prakticky jen a pouze benzínové pumpy. Pokud už najedete na dálnici, nemá absolutně cenu nechat se vysadit kdekoliv jinde. Dálnice jsou obehnané plotem, policistů je mnoho a veškeré narušitele krajnice nekompromisně likvidují. Často se nám tak stalo, že jsme jeli hodinu a pak 3 hodiny bloudili na místo, odkud bychom mohli pokračovat. Řidiči navíc moc neumí anglicky a měli jsme problémy domluvit si místo vysazení. Čili pokud už chcete jet stopem, silně doporučuji koupit pořádnou automapu s vyznačenými pumpami a vždy se předem s řidičem domluvit, na které pumpě vás má vyhodit.
UBYTOVÁNÍ
Ubytování jsme našli na internetové adrese www.hostelsclub.com, rezervace a záloha kreditní kartou proběhla bez problémů, vyšli nám vstříc, i když jsme pak posouvali termín příjezdu. Za dvoulůžkový pokoj s koupelnou jsme platili 54euro/noc.
STRAVA
V rámci ubytování byla v ceně snídaně - křupavé croisanty a kafe nás vždy příjemně nabudily do nového dne. Jinak jsme buď nakupovali v pekárnách nebo se dá najít normální samoobsluha. Rovněž narazíte na mnoho bufetů s gyrosem a kebabem, což mi naprosto vyhovovalo. Pokud máte opravdu hlad, doporučuji síť restaurací Flunch, kde si za cca 8E koupíte jídlo, ovšem příloh si můžete nabrat kolik chcete a tak se nasytí i ten největší jedlík.
PROGRAM
Neděle - přiletěli jsme večer, rychle jsme se ubytovali a vyrazili na noční procházku. Jen tak jsme se toulali uličkami a nasávali atmosféru, došli jsme až ke slavnému kabaretu Moulin Rouge, ovšem dovnitř jsme nešli kvůli poměrně vysoké ceně (cca 100E).
Pondělí - hned ráno jsme si zařídil Carte Orange a vyrazili metrem na stanici Champs de Mars, odkud je to co by kemenem dohodil k Eifelově věži. Ta nás ohromila svou mohutností, a také cca hodinovou frontou na vstup. Za vstup asi 4E jsme byli vpuštěni a mohli si celý kolos hezky projít. Věž má tři patra, první dvě se dají zdolat pěšky, třetí pak pouze výtahem za příplatek a opět vystání obrovské fronty v druhém patře. Ovšem výhled je nádherný a z mohutnosti celé stavby se člověku až tají dech.
Když jsme se nabažili, vydali jsme se přes parčík jménem Martovo pole směrem k bývalé vojenské škole a dále k bývalé Invalidovně (Invalidés). Prošli jsme tento komplex budov, pozdravili jednu z nesčetných Napoleonových soch a metrem jsme se svezli na stanici Charles de Gaulle – Étoile, ze které jsme vyšli přímo u velkého Vítězného oblouku. Byla zde zrovna vojenská příhlídka, samotný oblouk je průchozí a dá se na něj vyjít (cca 10E).
Také zde začíná známý bulvár Champs Élysées, který jsme si rovněž prošli. Pak už nás nohy bolely tak jsme se dojeli zrekreovat na hotel a pak ještě vyrazili na noční procházku k budově Staré Pařížské opery a odtud k chrámu svaté Magdálény. Ten byl tak velký, že se nám skoro nevešel do záběru.
Úterý - po snídani jsme metrem dojeli na konec Champs Élysées, kde jsme skončili minulý den a došli kousek na náměstí Svornosti (place de concorde). Zde jsou k vidění egyptské obelisky a také pěkné kašny a vodotrysky. Z toho náměstí jsme také vsoupili do zahrad kolem bývalého sídla panovníků - Louvru. Bohužel jsme se špatně podívali a muzeum Louvre bylo právě toto úterý zavřené. Tedy jsme si alespoň prošli pěkné zahrady a podívali se na malý Vítězný oblouk.
Dali jsme si něco k jídlu, nabrali síly a vyrazili na nábřeží Seiny. Je zde zřízena krásná promenáda, kde člověk může nerušeně relaxovat a také se nechat osvěžit chladnou rosou z rozmístěných rozprašovačů. Vede odtud několik mostů, každý se svou historii a zajímavosmi. Po jednom z nich jsme tedy přešli na jeden ze dvou ostrovů na Seině, kde jsme po krátké procházce romantickými uličkami došli až k místí dominantě - katedrále Nottre Damme. V katedrále jsme strávili asi půl hodiny, osvěžili se místní specialitou zvanou Crépes (něco jako naše palačinky na mnoho způsobů). Pak jsme ještě chvíli pochodili po ostrově a kolem několika spících žebráků jsme došli až na náměstí Bastily, kde dříve stála obávaná věznice, ovšem dnes je zde moderní Opera Bastille, která sebrala část popularity původní staré pařížské opeře.
Toto náměstí na mě zapůsobilo jako centrum zewlující mládeže, posedávalo tu mnoho mladých pankáčů s různobarevnými účesy a dalších zajímavých existencí. Už bylo pozdní odpoledne tak jsme opět sedli na metro, dali si kratší refresh v hotelu a vyrazili na večerní cíl - ketedrálu Sacre Coeur.
Ta se nechází na malém kopečku na Mont Martru a ducha tohoto místa bych možná velmi vzdáleně přirovnal k pražskému Petřínu. Hodně lidí tu jen tak posedává v trávě, je zde mnoho pouličních umělců a úzké uličky s kavárnami a suvenýry lákají k posezení. Samotná katedrála se mi líbila víc než Nottre Damme, působí vzletnějším a radostnějším dojmem.
Středu jsme věnovali návštěve královského paláce ve Versailes. Jede se sem autobusem, na který jsme museli koupit samostatný lístek a cesta trvá asi 40 minut. Jinak zámek je obrovský, stejně tak zahrady. Ceny se liší, v náš den byly zrovna zahrady zdarma, protože probíhala údržba a tak ani fontány nebyly v provozu. Celkově se jedná opět o kolosální kus architektury, ovšem znovu už bych to asi vidět nemusel. Jako laik bych řekl, že co do detailů není Versailes za o tolik jinačí než zámky v Čechách, pouze je daleko, daleko větší a o něco "zlatější".
Noční výlet jsme tentokrát věnovali památkám, kde už jsme byli ve dne, tedy znovu Vítězný oblouk, Champs Élysées a Eifelova věž. Místa mají úplně jinou atmosféru a noční návštěvu rozhodně doporučuji. Když je teplá noc, je všude spousta lidí, ale ne zas tolik, aby se člověk neustále proplétal v tlačenici.
Čtvrtek - Dopoledne jsme navštívili Centre Pompidou, neotřelou galerii moderního umění, která na mě, ač neumělce, hluboce zapůsobila. Kombinace bizardních skulptur a obrazů ve spojení s některými audiovizuálními expozicemi je skutečně něco, co musíte vidět, pokud jste alespoň trochu přístupni jinému pohledu na svět. V přízemí je pěkný koutek pro děti, kde si mohou malí umělci tvořit svá vlastní abstraktní díla. Část prostoru je věnována i prezentaci moderní architektury s modely zajímavých staveb poslední doby. Rozhodně doporučuji.
Odpoledne jsme se pak vrátili do již otevřeného Louvru, kde jsme skrz skleněnou pyramidu vsoupili mezi zdejší expozice. Muzeum je obrovské a po svěžím Centre Pompidou na mě působilo lehce zatuchle. Kdo se někdy snažil projít Louvre, ví co znamená nekonečno. Muzeum je rozděleno do 3 hlavních sekcí, každá s vlastním gatem skoro jako na letišti, má několik pater a brzo jsme pochopili, že nelze chodit na slepo. V mapě muzea jsme si našli jen věci, co nás zajímaly a pak už jsme chodili na jistotu. Kromě spodní egyptské expozice, kde jsme asi dvacet minut bloudili kolem centrálního sarkofágu, nevěda jak ven.
Kdyby si měl člověk prohlédnout vše, mohl by tu s klidem strávit celý týden, jen Holandské malířství zabírá asi 15 sálů. Neuvěřitelné. Jinak Mona Lisa je stále zde a nevedou vás k ní nepřehlédnutelné šipky.
V pátek dopoledne jsme ještě zašli na Montmartreský hřbitov. Zajímavé je, že hned na začátku hřbitova je mapa s vyznačenými nejvýznamějšími hroby. V mapě jsou normálně ulice a každý hrob tak má svou adresu. Pak už jsme se jeli zbalit,poděkovali v hotelu za příjemný týden a vyrazili z Paříže k domovu. Cesta byla poměrně dobrodružná, ale Paříže už se netýká tak jí zde nebudu rozmazávat.
Pokud se do Paříže vydáte, snad Vám mé tipy trochu pomohou. Jinak ještě rada na závěr - pokud vás v Paříži osloví černoch ať vztyčíte malíček, chce vám kolem něj omotat pletenou ozdobu na ruku a následně po vás vymáhat 5-10 euro, tak si dejte pozor :-)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Francie
Půjčovna aut