Novoroční návštěva Milešovky a jejího okolí

Opět nastal nový rok, tentokrát s letopočtem 2014. Dlouhou dobu se mi v hlavě honil plán vypravit se hned první den roku na nejvyšší horu Českého středohoří, královnu Milešovku. Dělal jsem si naději, že by sem na jejím vrcholu mohl zažít výjev typický pro horské oblasti a takový, že přibližně pod 700 metrů bývá mlha a výše je překrásné počasí, jenže tentokrát bylo trochu tak všechno jinak.

Tento Silvestr jsme oslavili, dá-li se to tak vůbec nazvat, na Hrušovce. Po 00:30 h, jsme šli spát. Můj plán s Milešovkou byl totiž takový, že už vyrazím brzy ráno, tak abych na vrcholu Milešovky zastihl východ sluníčka. Ráno v 6:45h, tedy ještě za tmy, jsem vyrazil. Vzal jsem to přes ves Zbožná a zní rovnou na místní vrchol Paška Pole. Zde jsem učinil něco, co bych za normálních okolností nikdy neučinil, šel jsem až k cestě na Milešovku po hlavní silnici E55. Ta bývá ve všední dny velmi frekventovaná, ale první den v roce, brzo ráno, jsem při chůzi po této silnici nepotkal ani auto, dalo by se říct, že zázrak.

Bez problémů jsem dorazil na cestu, mířící na Milešovku, značenou žlutou turistickou značkou. Po té jsem bez větších problémů na horu došel, jenže ani východ sluníčka, natož samotné výhledy do krajiny jsem nespatřil, mlha se jednoduše rozhodla, hned v první den roku ukázat, co umí. Když už ale nebylo vidět do kraje, ani na sluníčko, tak to na Milešovce opět vypadalo, jako v Mrazíkově království. Ještě jsem si počkal na to, až otevřou restauraci, abych si zde mohl koupit štítek na hůl, potom už jsem šel opět dolů.

Už při zpáteční cestě jsem zvažoval, že bych to vzal ještě přes Milešov a pak na vrch Ostrý, to jsem taky nakonec udělal. V Milešově jsem se pustil do průzkumu starého zámeckého parku i s jeho okolím a pak sem vyrazil na ten vrch Ostrý. Při dobývání Ostrého se my směrem k Milešovce naskytl výjev, s kterým jsem se setkal předchozí den na Velkém Kameni (Skalce). Mlha se táhla pod Ostrým, pak byl bezmlžný pás a nahoře se opět táhla mlha, díky tomuto výjevu byl vidět Milešov i úpatí Milešovky. Na samotném vrcholu krom hradu nebylo nic moc vidět. Udělal jsem tedy alespoň zápis do knihy návštěv a šel zpět, už domů. Vzal jsem to po modré, chvíli jen tak volně lesem a loukami směrem ke vsi Březno. Z Března jsem si to pak namířil rovnou domů do Velemína.

Když se závěrem tohoto článku podívám na to, co jsem v první den roku 2014 uskutečnil, tak z toho mám dobrý pocit, hlavně z důvodu, že jsem se hezky prošel a nemusel řešit takové ranní starosti, jako objímání záchodové mísy po bujaré Silvestrovské noci. Bude to asi znít dost divně, ale za celý Silvestr jsem do sebe nenalil ani kapku alkoholu, jsem totiž toho názoru, že za každou cenu se Silvestr nemusí slavit za asistence alkoholu. Jsou tací, co se dokážou uhlídat přes alkohol, ale pak je ta další skupina, která toho nalije do sebe tolik, že to pak při nejmenším může skončit tím již zmíněným objímaným záchodové mísy. Možná s tímto mým názorem nebude někdo souhlasit, ale realita je taková, jaká je.

Úplně závěrem, přeji všem šťastný nový rok, hlavně to zdraví ať slouží, jak má a i v tom životě osobním, tak i turistickém se daří vše, jak má.