Neobvyklá Andorra
Neobvyklá Andorra
První písemná zmínka o území dnešní Andorry pochází od řeckého historika Polybia ze 3. století př.n.l. Na dalších 1000 let však upadla v zapomnění pro svou bezvýznamnost.
Jak vzniklo jméno Andorry se přesně neví. Existují 3 verze a každá má své opodstatnění.
- Podle pověsti byl Ludvík I. Pobožný natolik uchvácen krásou území dnešní Andorry, že jí dal jméno podle biblického místa Endor, kde izraelské vojsko porazilo své nepřátele.
- Jméno se odvozuje ze dvou španělských slov "ando" vysoký a "oro" zlato, železo.
- Název pochází z keltských výrazů "an" foukat a "dor" brána, tedy "větrná brána".
V roce 803 osvobodil franský král a později i císař území dnešní Andorry z pod nadvlády muslimských Maurů. Osvobozenou zemi věnoval později španělskému biskupovi ze Séo de Urgell . Syn Karla Velikého Ludvík I. Pobožný však toto věnování nerespektoval a dal území v léno francouzským hrabatům de Foix. Tím začalo soupeření mezi francouzskými hrabaty a španělským biskupem trvající několik staletí.
K vyřešení sporu došlo až v roce 1278. Byla podepsána tzv. Paréagská smlouva , která je prvním Andorrským konstitučním dokumentem. V ní bylo rozhodnuto vybírat od Andorry poplatky střídavě pro urgellského biskupa ve španělské měně a pro francouzská hrabata de Foix ve francouzské měně.
Lidé v tomto horském území byli velmi chudí a živili hlavně pastevectvím a prací v lese. Také se tajně věnovali pašeráctví. Přenášeli zboží po pyrenejských stezkách mezi Francií a Španělskem. Půdy je zde málo a není moc úrodná. Pěstovat lze pouze nenáročné plodiny jako brambory a tabák.
To, že podle smlouvy spravovaly obě strany území společně se stalo základem andorského politického systému až dodnes.
Dalším historickým mezníkem byl pro Andorru rok 1866. V zemi byl zaveden parlamentní systém a volební právo pro muže. Jenom pro zajímavost. Andorské ženy získaly volební právo až v roce 1970. Ale vraťme se ještě do roku 1866. V tomto roce vznikla i andorská vlajka jejíž podoba přetrvala až do současnosti. Barvy červená a modrá pocházejí z francouzské vlajky, barvy červená a žlutá z vlajky španělské. Do středu vlajky je umístěn andorský státní znak. Jeho současná podoba je z roku 1969. Zkřížená zlatá mitra a berla na červeném štítu symbolizují biskupa ze Séo de Urgell, tři červené kůly na zlatém štítu jsou hrabata de Foix, čtyři červené kůly znamenají Katalánsko, dvě červené krávy na zlatém štítu pak symbolizují hrabata z Bearn (odnož hrabat de Foix). Pod štítem je latinsky psané heslo: Virtus unita fortior, tedy Jednota v odvaze posiluje. V roce 1921 byla přijata národní hymny Andorry. Je nazvána Karel Veliký. za II. světové války byla země neutrální. Občanská válka ve Španělsku i II. světová válka zasáhly Andorru méně, než by se u takových válečných konfliktů dalo očekávat. Země sloužila jako tranzitní pro emigranty ze Španělska a poskytovala azyl uprchlíkům před nacisty a jejich spojenci.Poprvé chtěli Němci Andorru obsadit v roce 1940, ale zřejmě na zásah apoštolského nuncia ve Španělsku se plánovanou okupaci podařilo odvrátit. Německá vojska Andorru obsadila v roce 1944, ale rok nato ji bez boje opustila.
Zaostalá chudá země se začala po válce rychle rozvíjet. Přenesme se tedy staletím a podívejme se na Andorru dnes.
Ne,ne. Žádný večer. Jedeme v autě, jsou asi tři hodiny odpoledne a Pyreneje z francouzské strany nás „vítají“ šerem pod hustými tmavými mraky, z nichž padá pořádný déšť. A už jenom támhle za tu střechu a jsme v Andoře.
Ta je jednoznačně horským státem. Její nadmořská výška na začíná 840 metrech v údolí řeky Riu Runer, a končí štítem Coma Perdosa 2946 metrů.
Jsme jen kousek za hranicemi a už vjíždíme do prvního města Pas de la Casa. Je tu trochu dopravní blázinec, který se snaží řídit místní policisté. Město je plné Francouzů, kteří sem jezdí nakupovat. Centrum města je již přeplněno, proto policisté odklánějí Dopravu. Musíme použít silnici s tunelem, za který se platí.
Rozloha Andorry je 468 km2, a kdyby byla jako čtverec měla by stranu dlouhou 21,6 km. Na této rozloze žije dnes asi 82 tisíc obyvatel. Odhaduje se, že ve středověku mělo území Andorry jenom asi 2-3 tisíce lidí, neboť horské masivy více lidí neuživili. Ještě v roce 1950 jich měla pouze něco přes 6 tisíc. Díky novému zdroji prosperity již Andořané nemusejí odcházet za prací do ciziny, naopak cizinci přijíždějí pracovat do knížectví. Původní obyvatelé jsou tak mezi nově příchozími příslušníky jiných národností dnes v menšině.
33% obyvatel jsou Andořané patřící k etnické skupině Katalánců, 43% jsou Španělé, a zbytek tvoří Portugalci a Francouzi. Asi 86% obyvatel jsou katolíci.
Úředním jazykem je katalánština, ale používá se i francouzština, kastilština a portugalština.
Andorra nemá armádu a v případě potřeby ji ochrání Francie a Španělsko.
Máme v úmyslu si tu postavit stan a proto jedeme do nižších poloh ke hranicím Španělska, kde, jak doufáme, pršet nebude.V noci to vypadá docela strašidelně, nad okolními horami létají blesky, silné hromobití ruší náš spánek, ale hlavně, že neprší.
Je ráno. Naši sousedé paraglaidisté nás pozvali na létání do hor, my však máme úplně jiný plán. Vracíme se zpět a zastavujeme ve městě Sant Juliá de Lória. Couráme ulicemi, prohlížíme obchody a stavby. Zdejší městské domy se dost liší od našich středoevropských. Svým vzezřením se daleko víc podobají domům španělským. U hlavní silnice je velmi rušno díky projíždějícím autům a řadám obchodů. Ceny zboží jsou přijatelné i pro Čecha, zejména pohonné hmoty, tabákové výrobky a alkohol. Proč tomu tak je, je uvedeno níže. Klídek je až v bočních ulicích. Je to moderní město se všemi klady a zápory.
Ročně navštíví Andorru až 12 milionů turistů a to zejména Španělé a Francouzi, kteří sem jezdí nakupovat. Využívají tak možnost nákupu zboží nezatíženého spotřební daní a jen 4% DPH. Andorra oficielně není členem EU. Ale je to tak napolovic. Z pohledu obchodu s průmyslovým zbožím je považována za člena Evropské unie. Z pohledu obchodu se zemědělskými výrobky je Andorra považována za nečlena. Proto je vývoz ze země hlavně u potravin, lihovin a tabákových výrobků limitován osobní spotřebou člověka. Tedy pokud zemi opouštíte, čeká vás celní kontrola ze španělské i francouzské strany. A když už jsme se dotkli cel a daní, je dobré připomenout, že v zemi se neplatí žádné přímé daně, tedy ani daně z příjmů.
Koukám, že státní znak je součástí poznávacích značek vozidel. Pokud ještě ve městě zůstane nějaké volné prostranství, velmi brzo ho zaplní tabákové pole. Tak, prohlídka města skončila a my přejíždíme do hlavního města Andorry zvaného Andorra la Vella. Toulat se ulicemi už nebudeme, ale zajímá nás celkový pohled na město. Údolí mezi horami je již zcela zaplněno stavbami a proto se město rozrůstá do okolních kopců. Tuhle či tamhle je vidět stavební jeřáby, jeden z důkazů rozkvětu a rozvoje města.
V hlavním městě žije asi 25 tisíc obyvatel, tedy asi 1/3 všech obyvatel Andorry.
Ještě nás zlákala odbočka do hor. Silnice nás zavedla až do výšky dvou tisíc metrů do vesničky Ós de Civis. Zdá se nám velice malebná a tak procházíme každou její uličku. Celá vesnička je kamenná, od dláždění v uličkách, stěn domů až po břidlicové tašky na střechách. Pochází někdy ze středověku. A to mi připomíná historické souvislosti současnosti.
Paréagská smlouva z roku 1278 platila přibližně 700 let, až do roku 1993. V tomto roce nahradila středověkou smlouvu ústava a Andorra se stala parlamentní demokracií.Správu země i nadále vykonávají prostřednictvím svých zástupců společně francouzský president a španělský biskup. Ještě dnes dostává španělský biskup od andorských farností naturální rentu a to 2 kapouny, 4 sýry, 2 kýty a víno. Jde však spíše o kuriozitu a tradici.
Skončili jsme prohlídku právě včas. Opět začíná pršet, doslova lejt a k tomu ještě kroupy a silný vítr. Po ujetí pár metrů zastavujeme. V téhle slotě ani není vidět na cestu. Prohlížíme mapu, kde to vlastně jsme. Po chvíli hledání víme, ž Ós de Civis už leží ve Španělsku. Tak POZOR! Tady něco nehraje! Pokud se opouští Andorra , každé auto prochází celní kontrolou. Ale my jsme neviděli ani označení státní hranice, natož pak celnici. Pašeráci tu mají volnou cestu? Po opětovné prohlídce mapy už nám svítá v žárovce. Kousek nad Ós de Civic silnice končí. Takže pokud se vůbec odsud chcete dostat, musíte se vrátit do Andorry.
Boj se současným andorským počasím se nedá vyhrát a tak to vzdáváme. Sbalíme o pár dní dříve než jsme chtěli a vydáme se k severnímu pobřeží Španělska. A než odjedeme, honem ještě pár slov.
Dnes je Andorra vyspělou zemí. Na základě dohod je od roku 2002 státní měnou euro. V roce 2005 činil hrubý domácí produkt na 1 obyvatele 38 800 amerických dolarů. Obsadila tak 25. místo na světě. 80% hrubého domácího produktu je tvořeno příjmy z turistického ruchu a služeb. Ze země jsou vyváženy zejména tabákové výrobky a nábytek. Dováží se hlavně průmyslové zboží, potraviny.
Nejvíce se o Andoře hovořilo asi v roce 2006. To se její mužstvo zúčastnilo kvalifikace fotbalového mistrovství světa. Mimochodem, Andorra tehdy podlehla českým hráčům 0:4.
A teď už honem pryč z deště k severnímu pobřeží Španělska.
Charakteristika: Ubytovacích zařízení je v Andoře dostatek, protože země se na cestovní ruch zaměřuje. V zemi je přes 25 tisíc lůžek, a to v hotelech, penzionech, hostelech i kempech, takže nocleh se shání velmi jednoduše.
Hotely: Turistům je v Andoře k dispozici téměř 400 hotelů, které jsou většinou v provozu jen sezónně, během letních a zimních měsíců. Mnohé hotely však zůstávají otevřené i v turisticky méně atraktivních obdobích.
Hostely: Návštěvníci Andory mají pestrý výběr z hostelů, které jsou levné a dobře udržované. Nacházejí se ve všech koutech země.
Kempy: V zemi se nachází zhruba 25 oficiálních kempinků, které jsou obvykle ve větších městech či na jejich krajích. Všechny andorské kempy jsou dobře vybavené. V létě je možné nocovat pod širým nebem, protože andorské zákony nic takového nezakazují.
Horské chaty a útulky: Jsou rozseté po andorských horách a nabízejí velmi skromný nocleh, většinou na jednu noc. Obvykle mají jednu velkou místnost s palandami. Na aktuální nabídku se informujte ještě před cestou do hor!