Nedělní odpočinkový výlet po Vyškovci a okolí
Znáte to, probudíte se, je neděle a jste v paneláku. Je docela hezky, po dešti a jelikož se sousedi začínají probouzet, balíme svačinu a už ať jsme pryč. Jak už je teď moderní, ve sportovním oblečení a turistických botech, nastupujeme do auta a vyjíždíme z Uherského Brodu na Vyškovec. No řeknu vám, že to bylo zatraceně únavné. Vystupujeme u autobusové zastávky, kde je i malé parkoviště. Hned vedle je luxusní záchod a celá hromada odpadků. Opravdu kouzelné místo, které nabízí nevšední zážitek. Okouzleni a plní dojmů se jdeme raději podívat na velmi zajímavý pomník, připonající památku americkým letcům z druhé světové války. Odtud směřujeme po asfaltce ke Zvoničce, která má tu zvláštnost, že hraje ihned při přiblížení návštěvníka. Perfektně to podrhuje atmosféru, kterou vytváří krásná krajina a pohádkové výhledy. Chvíli jsme si odpočinuli, pofotili a vyrazili dál okolo černých krav dál po silnici. Jako správní turisté jsme s sebou měli pochopitelně chytré telefony s mapou. Podle této moderní vychytávky jsme se na čtvrté odbočce Doprava dostali na soukromou cestu směrem na Bočáčky. Příjemná cesta, která vás zavede na lesní stezku. Minete malou farmu, odkud se na vás přijdou podívat zvědavé kozy a ovce. Cesta se po pár metrech rozděluje na zahrazenou cestu a cestu přes Pastviny. Dle mapy je správný směr přes zamčenou bránu. Nevadí, vydáváme se přes pastviny a neodradí nás ani bobky ani plot. Když opomenu své myšlenky na to, že jsme na soukromém, plotem zahrazeném pozemku a fakt, že nás může klidně majitelé vyprášit jak zloděje, to byla hezká procházka. Štěstí se na nás směje, nikdo nám nohu neprostřelí, zřejmě jsou tam na nezvané návštěvníky zvyklí. Projdeme pozemkem, otevřeme bránu a krátíme si cestu přes mírný stoupák. Konečně jsme se dostali na klasickou cestu, žádný soukromý pozemek. Vesele se tedy ládujeme lesními ostružinami, až se nám dělají boule. Pokračujeme tedy dál, cestou necestou, až se dostaneme na známou cestu vedoucí na Lopenicé sedlo. Zajásáme, když po pár kilometrech mineme ukazatel na chatu Arniku. Hned se nám v hlavě zrodil skvostný nápad a známá chuť na jazyku - pivo na chatě Jana. Žlutá i zelená značka nás dovedou k cíli. Není to daleko. Nechtěli jsme přijít splavení jak dvě mrtvoly a aby se nás obsluha nelekla, jdeme si prohlídnout pohádkový les přímo vedle Chaty Jana. Obdivuhodný um dvou dřevosochařů, díky nimž vzniklo toto dílo. Dokážou se zde vyblbnout malé děti, ale rozhodně i dospělí. Trpělivě tady čeká Dlouhý, Široký, Bystrozraký, dokonce Sněhurka se sedmi trpalísky, ježibaba, lesní zvěř, prostě všechno co patří do Pohádkového lesa. Po této skvělé kochačce a vyblbnutí na fotkách usuzujeme, že se konečně můžeme ukázat před obsluhou. Jdeme na terasu, kde hlídá černá šelma, přítulná kočka. Dáváme si pivo Svijany, máme před s sebou ještě dlouhou cestu, tak jen desítku. Kuchyň je ještě zavřená, otvírá se až od 12 hodin. Nevadí, čekání nám zpříjemňují krásná panorámata a nová kočičí kámoška. Pivo je výborné, osvěžující. Obsluha velmi milá a dokonce ochotná přimět paní kuchařku, aby o pár minut dříve otevřela kuchyň. Začneme chutnou zelňačkou a pokračujeme borůvkovými knedlíky s kakaem a cukrem, no prostě lahoda! Za dva obědy a pivka platíme jen 190 Kč, super! S plným břichem a zamazanou pusou se vydáváme směr Velký Lopeník rozhledna. Opět míjíme rozcestník Lopenické sedlo a po zelené se vydáváme na cestu. Míjíme zdatné cyklisty, kteří rychle prolétli kolem nás. Zřejmě, aby jsme se necítili tak špatně, sesedají z kola a dovulují nám je předběhnout. Abychom ukázali, že nejme žádná béčka, přidáváme do kroku. Po pár kilometrech Ostrého tempa, kdy mám pocit, že mé plíce dobrovolně vyskočí z těla, se konečně objeví v celé své kráse rozhledna Velký Lopeník. Necháme v klidu pár dalších nadšenců pokochat se výhledem z rozhledny měřící 22 metrů. Otevřeme plechovkové pivo a pár chvil spočneme na lavičkách, přece jenom se musíme připravit na horolezecký výkon. Šnečím tempem vyběhneme všech 101 schodů a jakmile se navrátí tep do normálu, rozhlížíme se po nádherném okolí. Krásně se nám ukazuje Velká Javořina i Jelenec, jde vidět dokonce i Malá Fatra. No asi bychom tam stáli do teď, ale naštěstí se objevili další návštěvníci. Vracíme se zpátky po zelené nečekaně k rozcestníku Lopenické sedlo a jdeme na Mikulčin vrch. Vycházkovým tempem jdeme 1,2 km až k rozcestí. Mikulčin vrch je rájem pro fotografy. Fotíme se na pařezu, kládách, v poli, ve vzduchu, no prostě všelijak, jak nám zdraví dovoluje. Po hodinovém focení usuzujeme, že už máme docela pěknou sbírku fotek na přihlášku do blázince a raději míříme zpět na Vyškovec. Po pohodlných 3,4 km přes další asfaltku se vracíme zase ke Zvoničce. Přivítá nás melodie dechovky a nás hřeje pocit hrdosti na českou vlast. Pokračujeme dál, ale u chaty Vyškovec je tak nádherný výhled, že ihned usedáme na louku a spořádáme celou svačinu. Do reality nás vrátí krásný pohled na Odpadky na parkovišti. Jako správní turisté nasedáme do našeho sporťáku a po nedělních 16 kilometrech si odvezeme své zadnice zpět do paneláku.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut