TURISTIKU PODPORUJÍ
61 561 turistů a cestovatelů
112 161 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 398 552,- odměny za články
Austrálie a Oceánie
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Austrálie a Oceánie
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Vesnice
Městečko
Město
Osada
Samota
Městská část
Hlavní město
Přístav
Místní část
Náměstí
Ulice
Městys
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Kavah Ijen - Indonésie - Jáva - NEJTĚŽŠÍ PRÁCE NA SVĚTE ANEBO ŽLUTÉ PEKLO

Cestopisy

Fotografie (8)  • Foto: lenpri
Foto: lenpri

Pokud mohu označit tři nejkrásnější a nejpůsobivější místa z našeho cestování po Jávě a Bali, tak všechna tři místa jsou na přelidněném ostrově Jáva. Úžasné je zažít svítání na Borobuduru, nechat se zavézt na plošinu s výhledem na sopečnou měsíční krajinu Mount Bromo a nakonec sejít do kráteru sopky Kawah Ijen. Všechny místa jsou od sebe vzdálená stovky kilometrů, ale jsou úžasná!
Dnes bych chtěla popsat cestu do nitra kráteru Ijen, protože ten zážitek mi z hlavy jen tak nikdo nevymaže, což na cestování miluji ze všeho nejvíc. Ta místa dýcháte a nasáváte do sebe a pamatujete si emoce, které jste pocítili. Kromě nádherného kráterového jezera, které mělo překrásnou tyrkysovou barvu a kontrastovalo se žlutou sírou, jsme měli možnost vidět práci horníků při těžbě síry ………… TAKHLE SI NĚJAK PŘEDSTAVUJU GALEJE….
Ke kráteru, který je ve výšce 2 386 metrů, jsme začali vystupovat pár minut po páté ráno z údolí. Čekalo nás zdolání zhruba šestiset metrů převýšení v délce asi tří kilometrů a pak se před námi mělo objevit tyrkysově modré jezero v kráteru Ijen. Věděli jsme, že budeme časem potkávat horníky, kteří zde těží síru. Nejprve jsme míjeli jasné indicie v podobě košů se žlutým nákladem osamoceně stojící na cestě a nechápali jsme, kam na té cestě zmizeli jejich nosiči. Funěli jsme statečně do kopce, který se prudce zvedal a stoupáním jsme zahřívali naše těla. Horníci byli už v kráteru, protože na svoji cestu vycházejí kolem druhé až čtvrté hodiny ranní, takže jsme měli brzy potkávat ty, kteří již naložili svoje koše, vystoupili z kráteru a pak scházeli nejprve do stanice, kde je jejich náklad zvážen a zaznamenán a pak dál snášejí síru až do údolí, ze kterého jsme vycházeli. Náklad, který obvykle horníci nosí, váží 60 – 80 kg, někdy i více a cena za odnos 1 kg síry je směšně nízká a pohybuje se kolem 1 koruny české. Když vidíte tu dřinu a uvědomíte si jak je ta práce placená, začne Vám být blbé, že jste turista, co má dost peněz na to, aby letěl přes půl zeměkoule a podíval se na krásu kráteru a taky si začnete sakra vážit toho, kde jste se narodili.
Čím výše jsme vystoupali, tím více nosičů jsme začali potkávat. Cestou dolů do údolí je prudký svah nutil dokonce s nákladem popobíhat. Na nohou měli holínky, někteří dokonce jen žabky, což jsem se svými turistickými boty nechápala. Náklad nosí na ramenou ve dvou koších spojených tyčí. Mají již vytvořené mozoly, díky nimž je ten děsně těžký náklad možná tolik nedře. Radek si vyzkoušel jeden koš zvednout z odpočinkového místa, ale měl co dělat ho jen nadzvednout a říkal, že ho to zejména tlačilo a dřelo do ramene.
Po pravé straně se z ranního oparu vylupovala sopka Merapi. Pomalu jsme se blížili ke kráteru, ale bohužel byl dost velký opar, který se navíc mísil se sirnými výpary a nebylo skoro nic vidět. Modrého jezera, mimochodem nejkyselejšího na světě, jsme neviděli ani kousek, bylo vidět jen na pár kroků. Byla jsem z toho hodně zklamaná.
U stezky, která vede prudce dolů k jezeru, do nitra kráteru, kde se síra těží, a kterou chodí horníci s naloženými koši nahoru a prázdnými koši dolů, jsme chviličku váhali, neboť se dolů ve skutečnosti nesmí. Jenže to bych asi navždy litovala, a tak jsme se po stezce vydali dolů. V podstatě tady už vyčkávají někteří z horníků, kteří se turistů ujmou a ukazují jim cestu dolů. Samozřejmě není vůbec potřeba s sebou nějakého průvodce mít, protože dolů vede normální stezka a nemáte možnost z ní ani uhnout, maximálně si musíte hlídat sirné výpary, aby Vás neudusily. Horníci k tomu používají kusy namočených hadrů, které mají přes ústa. My byli vybaveni hadrovým jednoduchým respirátorem, který jsme si dovezli z domova. Náš průvodce nám ukazoval, na který kámen šlápnout, ale bylo to trochu směšné. Na druhou stranu bylo třeba ho chápat. Dole u jezera jsme si od něho koupili kusy síry, i když jsme si ji mohli kdekoliv sebrat na zemi. Při sestupu dolů se najednou opar rozplynul a jezero se vylouplo v plné své kráse. A byl to vážně bombový pohled. Dole jsme se seznámili s tím, jak se síra těží pomocí keramických trubek, v nichž síra kondenzuje a stéká dolů jako červenožlutá tekutina, kde pak tuhne a mění svoji barvu ve žlutou. Tam ji horníci odlupují železnými tyčemi a nakládají do košů. A pak musejí vystoupit s nákladem až 80 kg prudkým stoupáním z kráteru s převýšením zhruba 300 metrů a poté ji 3 km snést do údolí. Já jsem měla s výstupem co dělat, a to jsem nesla jen asi tři kila svého fotografického vybavení.
Ještě dnes, když si vzpomenu na tu cestu ke kráteru Kawah Ijen, kterou jsme podnikli, vhání mi soucit s těmi lidmi slzy do očí. Pracují takhle tři týdny bez jediného dne odpočinku, denně jdou celou cestu dvakrát, což znamená zhruba 16 km denně.
Když jsme se asi po desáté hodině vrátili k autu, náš řidič nás odvezl do přístavu, z něhož jsme přepluli na vytoužený ostrov Bali. Cesta byla také zajímavá, protože silnice, kterou jsme sjížděli dolů k moři, byla neskutečně rozbitá a pořádně prudká. Jeli jsme doslova krokem a někdy mi přišlo i nemožné, že tu cestu dokážeme sjet obyčejným minivanem a nemáme k tomu pořádného teréňáka. Cesta pěšky by byla možná i rychlejší.
Příště napíšu možná něco o cestování po Jávě …… rozhodně je o čem psát…..

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (-8.114, 114.224)
Poslední aktualizace: 12.12.2015
Autor: lenpri
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Licin