JIHOVÝCHODNÍ ASIE 2013 II.- INDONESIE - Bali
9.ledna 2013
Po ránu si užíváme perfektní snídaně, pohodičky a klídku na terase našeho hostýlku . Dnešní plán půjčit si motorku a prozkoumat východní Bali dostává hned v počátku vážnou trhlinu. Vyrážíme před polednem a kde nictu nic, nakonec stěží sháníme snad poslední volný stroj ve městě. Stejná cena za denní pronájem jako na Lomboku/50,000 rupii/ jen tady už to má větší punc oficiality, sepisují se různé papíry, kontroluje se technický stav motorky, zapisuje stav nádrže, no prostě klasická nájemní smlouva fakt velká rozdíl od Lomboku kde vše probíhalo ve stylu Bike? Yes…fifthy towsand a Gooo… Takže neplánovaně ve dvou na jednom stroji. Já sice řidičák na motorkumám, ale víc jak deset let jsme nejezdil a navíc je řidičák už neplatný, přesto jsem nakonec zvolen za pilota i přesto, že Helen sedlala silnější stroje a má platný řidičák, ale strach z balijské Dopravy jí nedá sednout za řidítka. Takže křest ohněm balijské Dopravy. Hned na začátku ukázkově projíždím semafor cudně schovaný za palmovým listem, asi už se nikdy nedozvím co na něm tehdá svítilo za barvu, ale vzhledem k překvapivému, vystrašenému a přísnému pohledu policistů kteří zrovna projížděli bych si tipnul…
policajti jeli naštěstí opačným směrem a asi měli důležitější práci než nám po pěti kilometrech ukončit výlet. Pak už jízda ubíhala bez problémově. Naším hlavním cílem byl vodní chrám UJUNG a známá terasovitá rýžová pole pod horou AJUNG TIRTAGANGGA. Ujung byl opravdu nádherný a stál za návštěvu, letní sídlo balijských králů, překrásné zahrady v kombinaci s několika typickými balijskými stavbami a mnoha vodními plochami a kanály. Najít tento skvost nebylo vůbec jednoduché, silniční ukazatele byli mírně řečeno řídké stejně jako místopisné názvy v naší mapě, navíc věc která zjednodušuje orientaci obyčejný místopisný název sídla na koncia začátku obce tady prostě nebyli takže jsme se k Ujingu více méně proptali. Při zpáteční cestě jsme chtěli navštívit Tirtaganggu, ale vzhledem k času a zmateným informacím od místnáků jsme to museli vzdát. Jako malý bonus jsme za větším městem Almapura narazili na jednom kopci na malý hindu chrám a u něho jsme se střetliz naší první asijskou opicí. Pak už zpět do Padang bai. Zpáteční cesta to bylo „maso“ narvané silnicevzhledem k úzké silnici a množství zatáček se nehrnu do předjíždění, takže asi 5 km si prožíváme svou malou soukromou plumbum párty za pomalu jedoucím náklaďákem. Po dojezdu do PDB dáme véču ve vyhlášeném barevném hippie podniku TOPI IN, jídlo nic moc a na místní poměry drahé, ale jinak pohodová Reagge atmoška, pak ještě před vrácením motorky jedem potrápit stroj v prudkém výjezdu na konci plážena kterém se nachází dva hindu chrámy v podvečerním světle a bez lidí mají opravdu kouzelnou atmosféru. Po vrácení stroje už jen relaxujeme na prostorné terase našeho homestaye….
10.ledna
A jde se šnorchlovat…, za slušnou cenu si domlouváme pronájem tipické balijské rybářské bárky a na hodinu se vydáváme na moře pozorovat úžasný mořský život. Já si pro jistotu domlouvám rybářský prut, neb nevím jak hodně se ve mně zakořenila fobie z volného pohybua pohledu do mořských hlubin. Nakonec zjištuju, že docela dost,
ztrácím orientaci, tady asi jde trochu o vážnější problém no co prostě nemusim v životě dělat všechno.... I tak mně to malinko mrzí, protože i za těch několik minut co jsem se dokázal koukat pod vodu jsme viděl věci nevídané…Rybaření je spíše symbolické na ryby je přílišné teplo a o návnadu se jen provokativně otírají.... Helen si šnorchlování náramně užívá, mne se i přes ne zrovna povedený snorkling "vejlet" také moc líbyl, nejlepší atrakcí pro mne byla asi jízda ve vysokých vlnách které nás vystřelovali vysoko do vzduchu, létání mi zřejmě problém nedělá navíc jako bonus jsme si odnesli krásně spálená záda… Po návartu z moře pokračujeme v objevování indonézské kuchyně a obsazujeme další z místních warungů. Vpodvečer si na recepci zamlouváme schutle bus do Kuty.
Večer při relaxu na terase slyšíme nějaké náboženské zpěvy chvilku se to posluchá dobře, ale když ani po hodině neustávají už to tak exoticky nezní. Nemůžu u toho spát tak vyrážím na obcházku nočního Padangbai. Všechno zavřeno až na pár barů. Ulicím nebo spíše uličkám teď nevládne tradiční ruch a skútry, ale krysy a švábi…
Nakonec nacházím i místo ze kterého už více jak dvě hodiny vychází onen náboženský zpěv který mne víceméně vyhnal do temných ulic. Jdu po obyčejné ulici, koukám na velký chrám na protější straně, je tam spousta lidí nad nimi svítí lampiony a zpěvy z nějakého cd? Zmýlená platí, zpěvy jsou opravdu autentické. Koukám na ten mumraj a najednou se leknu na mé strně ulice na zemi sedí asi pětice mnichů vedle nich ješte jeden muž a žena a to oni mají nasvědomí toto hudební předstevení.Muž odříkává jakési ohnivé básně a žena ho každých 20 vteřin střídá a přibližně stejnou dobu jakou on básní ona zpívá docela hezké písně, ale trochu dlouhé představení, jedou takhle více než tři hodiny… Mezi nimi a chrámem projíždějí mladí balijci na skútrech což je evidentně vůbec nevyvádí z míry. Usoudil jsem, že je dnes nějaký významný hinduistický svátek neboť většina místních byla oděna do tipických balijských svátečních šatů. Po chvilce rozjímání na tomto zajímavém místě už problém se spaním snad nebude.
11.ledna
Ráno po pohodové snídani vyčkáváme před hotýlkem na bemo do Kuty. Schuttle busy odjíždějí vždy v určený čas z určeného místa, kupodivu se cestujíci nescházejí všichni tam, ale čekají u svých hotelů, homestayů, bungalovů…odkud si je vyzvedává jakýsi průvodčí. Většinu cestujících tvoří sebranka podobná nám čili beckpakři z celého světa. Všiml jsme si, že tipickou batůžkářskou sestavou byli většinou kluk+holka. V našem buse seděli tři taková seskupení…
Asi po hodině a půl přijíždíme do KUTY.Z busiku nas vyprsknou na jakési místní timesqere. Okolo milionu stánků procházíme až na známou kutskou pláž kde se Helen nachvíli zabydluje a já s několika tipy na ubytování a průvodcem v ruce vycházím na obchůzku s cílem sehnata nám nocleh. Ze začátku bezvýsledné, půl hodiny bludím v uličkách Kuty a nic jen hotely do kterých se neodvážím ani nahlédnou natož pak zajít prohodit skromný dotaz do recepce „máte volný pokoj a zakolik prosím…?“PO chvíli asi přicházím na to pravé území,jedno ubytování vedle druhého, ceny povětšinoumalinko za naším limitem,ale naštěstí jen malinko… Nakonec výtězí hotel RYTA, dávají slevu, přesně náš „limit“ Hotýlek vypadá přátelsky ,pěkný bazén v átriu působí v pařáku doslova magicky ani si nejdu prohlédnout pokoj=CHYBA!!! Ikdyž na první pohled bych asi stejně nic nepoznal, pokoj byl sice na první pohled trochu zašlí stejně by našim skromným požadavkůmvyhovoval. Takže si plácnem a můžu po hodině hledání zajít pro Helen ktetrá už se na pláži pomalu zabydluje. Po naházení věcí na pokoj se jde hledat zubař neb si Helenka při novoroční siestě v Jakartě při chroupání vánočního cukroví od maminky zlomila zub. Takže vyrážíme do města…je to síla …po lombockém klídku a reaggee pohodičce v Padang bai je to masivní skok do nechutné reality. KUTA je centerm Bali, jeho hlavním správním střediskem a největší město Bali a což zároveň znamená i jedno z největších turistických center světa.Tady neplatí nic o Low season, období deštů, tady to frčí neustále…celý rok na hlavních ulicích i zastrčených uličkách tisíce turistů z celého světa. Hlavní složkou tohoto neprostupného masového sletiště tvoří australané je to tady pro ně hooodně levné a hooodně blízko což je hooodně lákavá kombinace. Pláž v Kutě je opravdu vyhlášená hlavně jako ráj surfařů takže pro mě to tu ráj rozhodně nebude. Zpět do ulic Kuty, co se dějena pláži nebo v přilehlých uličkách je jen slabím odvarem toho co se děje na hlavních ulicíchtohoto víceméněumělého megaměsta,nepředstavitelnádoprava ve městě chodce nepotkátea řidiči s tímto druhem zvěře v ulicích prostě nepočítají. Chodníkyjsou téměř výhradně tvořeny malými panely a je celkem běžné, že občas jedenchybínebyl by to možná takoví problém kdyby pod nimi nebyla vedena městská kanalizace . Klasické ulice jako u nás a na nich 3-6 proudů hlavně motorek a v tomhle musíme přejít hlavní Kutskou třídu …opravdu maso…10 minut čekáme a jakákoliv sebemenší skulinka v proudu motorek se nekoná, chodce tu nikdo nepustí protože ani neví, že by něco takového mohlo existovat, jedinou možností jak celkem v klidu přejít silnici je přiblížit se semaforu, vyčkat červenou a úprkem se přehnet na druhou stranu ulice. Po několika dotazech zubaře nacházíme v luxusně vypadající recepci se dozvídáme, že klinika recepci sice má, ale ve městě Nusa Dua. No nic se nedá dělat… Návrat je co se Dopravy týče ještě horší než cesta sem s patřičnou dávkou kuráže se probíjíme několika proudy motorek naštěstí tady nikdo nejezdí rychle takže nehrozí nějaká prudká kolize. Po tomto bezvýsledném výletu dorážíme naprosto znaveni na hotel dáváme sprchu a spěcháme rychle do hospůdky na pivo + nashi goreng a konečně se dostáváme do té pravé balinálady. Po večeři jdeme na pokoj. Jedním očkem zahlédnu jakéhosi nenápadného broučka s radostí, že to není komár tomu nepřikládám jakoukoliv důležitost . Po chvíli se ukázalo zač je toho loket ŠTENICE postelové Bedbucks, sice ne nijak nebezpečné zvířátko, ale po dvě noci nám bude tato krvelačná bestie krutě znepříjemňovat život.
12.ledna
Po ránu nás nezajímá nic jiného jak se dnes vyspat bez asistence těch roztomilých boučků – štěnic. Dalším nepříjmeným elemetem hotelu RITA byl recepční. neochotný zmetek který o problému samozřejmě dobře vědel a odmítal nám jakkoliv vyhovět naštěstí i co se týče setkání se štěnicemi tak s nepříjemnými recepčními byl tento ústav naprostou výjimkou.
Helen se hned po ránu snaží vyjednat návratek peněz za již předplacenou zítřejší noc, ale recepční s šibalským úsměvem na retech odpovídá, že peníze už jsou v Jakartě a že návratek nelze, ten šmejd dobře vědel proč chce za oba dny zaplatit předem… S naším požadavkem na výměnu pokoje naštěstí problém neměl, ale později jsme zjistili, že to bylo sice malé výtězství, ale i tak pirhovo.
Dnes jsme měli po ranní deratizační akci ještě jeden dosti ambiciozní plán, půjčit si motorku a zajet si na místní chrámovou legendu PURA LUHUR ULU WATU, jedná se o krásný hinduistický chrám na vysokém útesu nad mořem, opravdu hodně fotogenické a magické místo. Jak se brzy ukázalo, alespoň pro mne byla dnešní hlavní atrakcí samotná jízda na motorce v uzlu kolem Kuty jsem jednou špatně odbočil a na půl hodiny jsem byl odsouzen k jízdě opačným směrem, v dopravní mase je skoro nemožné se otočit naštěstí jsou středové ostrůvky občas přerušeny takže po půlhodinové jízdě opačným směremjsme konečně nabrali ten správný směr. Poté už se jízda s maximální opatrnsotí a pozorností dala zvládnout. Kupodivu byla cesta k chrámu perfektně značená. Zajímavým fenoménem byl levostraný provoz, mé obavy, že mně to bude podvědomě táhnout do prava se nakonec ukázali jako zbytečné, problémy nastávaly na kouzelně zapeklitých křižovatkách když už jsem si konečně myslel, že už vím kudy kam tak mi místní řidiči dali jasně najevo, že na křižovatce si jen tak něčím jistý jen tak nebudu. Chrám jsme celkem vpohodě našli užívali jsme si tohoto nádherného místa vysoko nad mořem jsme se kochali božským výhledem a bloudili jsme v přilehlých zahradách. Na atmosféře přidávala i řada věřících v tipických úborech kterých tu bylo velmi mnoho.
13.ledna 2013
Dnes jsme měli Kutu původně opustit a vydat se do vnitrozemí Bali, ale kvůli Helčině zubu jsme sese rozhodli tady vyčkat až do pondělí. Dentální kliniky v Kutě mají velmi dobrou pověst, pokud by vás už nebavil váš zubní obvoďák směle si zajeďte na preventivku 
Po náročném včerejšku jsme dnes měli tak zvaný „day off“prostě a jednoduše nicnedělání… Jen po ránu nás čeká rychlé a radostné opuštění štěniclandu jménem hotel RITA. Nakonec jsme našli velmi pěkné ubytování v homestayi asi 500m hlouběji v labyrintu kutských uliček, standartní „řadovka“, čisto a pohodová cena dokonce jsme dostali i slevu, protože v době našeho pobytu se tady horečně rekonstruovalotakže trochu hluku navíc což nám nevadilo, protože přes den v pokoji moc času netrávíme a pracovní doba na Bali je řekněme, pohodová takže se celkem dost brzo končí.
Takže dnes jen pohodové procházky po pláži, dobré jídlo a objevování pokladů ve stáncích místních trhovců. Je tu k dostání množství oblečení a všemožných suvenýrů za obrovsky malé ceny tedy ty obrovsky malé ceny si musíte vysmlouvat, první nástřel je obrovsky přemrštěný, pro příklad sportovní sluneční brýle které jsem koupil za 40kč měli původně stát 160kč, stejnou momentální devalvaci je možno sizjednat i u cen oblečení, to je tady kapitola sama pro sebe, dá se tady nakoupit opravdu za levníčko, moje příští cesta na Bali bude jen v trenýrkách, protože ostatní výbavu tady pořídím na tržnici za opravdu příjemné ceny. Trochu hůře se vyjednává s výrobci a prodejci místních rukodělných suvenýrů, ale že tady nakoupíte věci dobře známé i z českých etno krámků za úplně jiné ceny než doma je asi nad balijské slunce jasné…
Naším hlavním dnešním programem je noc bez štěnic neb kvalita spánku předešlé noci byla tak nějak nijaká je to asi to hlavní na co teď myslíme…
14.ledna
Noc bez štěnic se skutečně konala…naštěstí…
Za ubytování jsme zaplatili o 5,000 IR víc než v Ritě, ale ubytování bylo se snídaní takže jsme ve výsledku zaplatili méně. Navíc hned vedle byl naprosto skvělý warungz výborným jídlem za bezkonkurenční ceny, jen pro představu…asi300 m. od jedné z nejvyhlášenějších pláží světa jsme chodili na naprosto čerstvě vymačkané jujci z limety, papay, manga, ananasu a nevím z čeho ještě, za bezkonkurenčních 14kč, podobné byly i cenyjídel, v pohodě se tady najíte za ceny od 35kč takže hledejte Bamboo corner u známé řecké restaurace
Dnešní hlavní program je jasný a těší se hlavně Helenka jde se k zubařiii…
Námi původně hledanou dental kliniku jsme našli na internetu, vlastnějsme o ní vědeli už v pátek jsme byli naproti v jiné kde nám sdělili, že dentalní klinika je v Nusa Dua o tom, že přes ulici se nachází jiná už jim bylo za těžko nás informovat, konkurenční boj je tuhý i na těchto harmonických ostrovech.
Bylo celkem těžké kliniku najít, byla totiž důkladně uschována v Bali shoping centru. Jsme tu nastartováni na devátou hodinu a zjišťujeme, že je otevřeno až od jedenácti (o dopsání dnešního dne se postrá Helen…) Po prodrání se automobilovou junglí směr Dnetal clinic 911 jsme ji nakonec našli v druhém patře hypermarketu, bylo tam ještě zavřeno když jsme dorazili. Dvě hody jsme strávili v Hypernově okukováním místního zboží. Když jsme znovu dorazili k zubaři měl již otevřeno, ale plno!!! Nejbližší volný termín středa. To by znamenalo další dva dny tvrdnutí v Kutě. Při té představě nám ztuhly rysy- hlavně klučíčkovi, když ho holky na recepci viděly vysypaly okamžitě další termín dnes 3 p.m. to je super. Šli jsme zabíjet další 4 hodiny pochůzkami po hypermarketu, něco pojíst a ochutnat místní special coffie LUVAK. Sice šálek kávy za více než 100kč považuji za menší snobárnu, ale zase na druhou stranu Indonesie je asi jedinou zemí na světě kde si ho můžete dát v dobré kvalitě alespoň za to kilčo. Kolik stojí kilogram této kávy si vyguglujte a seďte u toho budete koukat. Takže v nobl kavárně doprovázeno téměř obřadem si dopřáváme tento Rols-Royce mezi kávami
Když přišla hodina H šlo všechno jako po másle v perfektně zařízené ordinaci je vidět profesionální přístup za půl hodiny je vše jak má být dostáváme potvrzení pro pojišťovnu (bylo v pohodě proplaceno) Pak už nás čekal jen tuhý boj s Kutskou Dopravou. Nakonec vpořádku dorážíme do našeho homestye a užíváme si zybtku krásného dne a nového zubu
15.ledna
Dnes přesun do centrálního Bali, staré královské město UBUD už se na nás těší… V recepci našeho hotelu si kupujeme lístky na shuttlebus za 60,000IR. Autobus má jet v jedenáct hodin dopoledne. Ráno v pohodě balíme a najednou klepe chlapík z autobusové společnosti, že pojedeme o hodinu dřív, zjišťovat důvod nás ani nenapadlo… sbaleno celkem máme tak proč nebýt v Ubudu o hodinu dříve. Tak tedy v deset hodin nastupujeme do velké Toyoty s námi ještě další dva pasažéři.Řidič říká, že máme štěstí, že nás jede tak málo, že jinak jezdí postarší bus a dnes jedeme úplně novým klimatizovaným vozem.Po cca hodině a půl vyhlídkové jízdy po středojižní části Bali jsme v Ubudu.
V kapse máme pár tipů na ubytování z Wikitravel, ten se ukázal být malinko praktičtější než náš průvodce Loneley Planet tedy alespoň co se tipů na ubytování týče,komentáře lidí kteří na oněch místech opravdu byli a strávili tam několik nocí jsou nenahraditelné, ale problém s ubytováním by nebyl ani kdyby jste si vyrazili naprosto bez jakéhokoliv tipu tzv. na blind. Zrovna Ubud přímo překypuje ubytováním a obrovská konkurence vám samozřejmě dává možnost obrovského manévrovacího prostoru při vyjednávání o cenách.My jsme omrkli dvě ubytování nabízené chlapíky přímo na ulici jedno za 100 druhé za 120,000 IR obě se snídaní.
Asi 90% ubytování v Indonesii je nabízeno se snídaní v ceně,tipově se téměř vždy jedná o dvoulůžkový pokoj se sprchou (někdy z indonezskou variací na sprchu tzv. mandi), wc,bez klimatizace a teplé vody, ostatně ta je tady dobrá leda tak na praní prádla.Nakonec jdeme jen tak letmo omrknout další dvě ubytováníjiž z vědomím, že už něco máme,šlo jen o bezzávazné nahlédnutí Heli vlevo, já vpravo ulice.Napravo vstupuji do malého ráje, velice sympatická rodina, majitel mi dokonceani nechce říct cenu a vyzívá mně ať si ji určím sám. Většina cen za ubytování se tady pohybuje mezi 100-150,000 IR, zkouším 120, chlapík kývne, cena je samozřejmě i se snídaní.Klasická řadovka, ale ta zahrada, prostředí,lidi,teď už mohu napsat –nejlepší ubytování celého dvouměsíčního pobytu.Jako bonus jsme měli i tu dosti nepotřebnou teplou vodu, dokonce celý den k dispozici káva a čaj opravdu radost pobejt…Po zabydlení je náš dnešní program jasný, naše ubytování TEVA house se nachází asi jen 500m od MONKEY FOREST (Opičí les) tak je to jasné jde se na opice.Byl to opravdu zážitek, paráda, stovky opic které jsou zvyklé na lidi. Není problém si je z blízka nafotit nebo nafilmovat o různé dramatické situace opravdu není nouze a neustále je co snímat. Co mne překvapilo, mimo všudypřítomných opic byl les samotný, mohutné sochy olezlé mechem a liánami jako by přímo tady vyrostly ze země. Celkově je les plný pěkných jak přírodních, tak architektonických zákoutí, která spolu tvoří opravdu kouzelné místo a v rámci Ubudu a vlastně i Bali celého, vřele bych doporučil- nevynechat !!!Nakonec jsme v lese strávili více jak tři hodiny. K celkovědobrému dojmu a to nejen z tohoto místa, ale i mnoha ostatních přispívá i fakt že, jsme zde v období dešťů čemuž můžeme poděkovat za menší počet turistů a když už jsou tu nějací tak ti méně rozmazlení Co se týče počtu návštěvníků Ubudského Monkey forestu tak pojednoznačných vládcích opicích jsou v těsném závěsu Rusové pak dlouho nic a následují všudypřítomní Japonci+Korejci, co se Čechů týče tak doposavad pouze jedno bezkontaktní setkání v Padangbajské Modré laguně.
Po Opičím pralese už času ani sil na větší akce nebylo než jen tak najít si něco dobrého k večeři kterou jsme zapili výborným lasii a šli jsme zalehnout do našeho parádního ubytování.Spalo se výborně neb Ubud je o mnoho víše položen než města ve kterých jsme byli doposud takže ovzduší zde bylo o mnoho příjemnější a štěnice??? Ty nehledejte…ty v Teva housu opravdu nejsou
16.ledna
Po ránu toasty z marmeládou a pak nás čeká opět řádění na motorce, už se nemůžu dočkat po řádném vyškolení balijskou Dopravou z Kuty a blízkého okolíto tady bude jistě pohodička. Nakonec se potvrdilo na české poměry klasická hustá Doprava, ale proti Kutě slabý odvárek.
Prví cíl je jen kousek (cca 5km) za Ubudem, jedná se o posvátné hinduistické místo tzv. Sloní jeskyni GOA GAJAH.Je to velmi starý do skály vytesaný chrám.Klasika 2,000 parkovné 10,000 vstup. Celý areál obejdeme asiza půl hoďky.Ještě dostatečně neprobuzení se necháváme po ránu nachytat od všudypřítomných stánkařů kteří nám tvrdili, že do chrámu je možný vstup pouze se sarongem ( pruh látky uvázaný okolo pasu) takže po chvíli vybíráme ten nejlevnější (50kč)Trhovkyně měli sice pravdu, ale malinko pozapomněli nás informovat o tom, že vám sárong zdarma půjčí u vchodu do chrámu. Tato praxe funguje celkem u všech posvátných míst.
Dalším naším cílem je posvátné míst GUNUNG KAWI. Obrovské prastaré hrobky umístěné v pralesním údolí do kterého se sestupuje po dlouhých schodech podél krásných rýžových teras.Cestou jsme pozorovali místní umělce přímo při výrobě svých suvenýrů. Nejvíce mě zaujalo vyřezávání z kokosové hobry,jeden kokosák si koupíme ať maj chlapi matroš a my novou sílu v žilách…
Dalším naším cílem dnešního templetripu je chrám TIRTA EMPUL. Zajímavé místo které je i pod ochranou UNESCO. Mimo několika nádherných chrámů kde jsme svědky probíhajících hinduistických bohoslužeb je významný hlavně pro svou posvátnou vodu, na koupel v ní se stojí obrovské fronty.I přestožebyl velmi teplý den a koupel by jistě přišla vhod nehodlali jsme hodinu čekat ve frontě a pak další hodinu pomalu postupovat bazénkem k chrličům kteří na vás prsknou posvátnou vodu a rychle ven neb davy svaté vody chtivých už se nezadržitelně valí.
Už bylo celkem pozdní odpolednetak jsme se směřovali pomalu na Ubud těsně před ním se u vesnice FAGALLANG nachází překrásné rýžové terasy. Výhled na tato veledíla balijských zemědělců je opravdu ohromující. Sice prší, ale i přesto trdlo na bráně vybírá vstup za pohled na protilehlé kopce, řekli jsme mu, že jen projíždíme a terasy jsme si v pohodě nafotili. I přesto, že pršímoc to nevadí při dvacetipěti stupních je to spíše příjemné osvěžení ikdyž při jízdě na motorce to není to pravé banánové tak se necháme celkem ochotně zlákat vůní klasického vesnického warungu. Vývařovna poslední kategorie, způsob stravování kterého jsme se malinko báli, ale brzo jsme zjistili, že báti se netřeba. Asi za 35 kč se krásně najíme jen je třeba smířiti se z poněkud skromným repertoárem jídel.
Po návartu do Ubudu jen večerní pohodička při sledování gekonů pobíhajících na naší terase kde na zítra plánujeme opravdu ambiciozní motoplán.
17.ledna
Ráno si malinko přispíme tak opět vyrážíme trochu opožděně proti včerejší domluvě. Dnes chceme z motorky vyždímat opravdu co půjde na začátku si nejsem vůbec jist jestli nám náš plán vyjde. Každopádně jdeme na to, cca v 9:30 vyrážíme směr TEGALLALANG a jeho rýžové terasy. Na nesmyslných branách kde se na průjezdní silnici vybírají poplatky ještě nikdo nestojí, kolem desáté je ne práci ještě příliš brzo V pohodě si uděláme pár fotek a pokračujeme směr KEJISAN, SEKAN až k městečku PENELOKAN které se nachází na samotném hřebenu kaldery sopky Gunnung BATUR. Vnější kaldera je opravdu obrovská a výhled na horu a stejnojmenné jezero v ní je opravdu dechberoucí. V jedné z mnoha restaurací které jsou na samém okraji kráteru si dáváme kávu a jen zíráme a zíráme. Ještě před příjezdem na hranu kaldery platíme další nesmyslný poplatek, nebyl by možná tak nesmyslný kdyby tudy nevedla jedna z páteřních silnic severního Bali, vůbec nevím podle čeho rozlišují ty kteří jen projíždějí ty kteří se sem přijeli pokochat krásou přírody. Naštěstí je poplatek malý( 20kč) tak to nemíníme řešit. V PENELOKANU sjíždíme z hlavní a míříme do vesnice KEDISAN která se nachází přímo u břehů sopečného jezera je v ní jen malý přístav a několik warungů. Ještě se pár kilometrů projedeme v ďábelsky členitém lávovém poli a už se pomalu škrábeme zpět na hranu kaldery. Ještě než se začneme škrábat nahoru potkáváme mladého dána který měl "milou" zkušenost z indonézskou silniční kontrolou, protože neměl vyzvednutý mezinárodní řidičák dostal pokutu 500,000 rupií (1000 kč) kterou nakonec usmlouval na 200,000 IRUž jsme si vymýšleli jaké budeme mít výmluvy, co budeme říkat, neb kontrola se má nacházet na území kterým budeme projíždět i my. Já nejen, že nemám mezinárodní řidičák, ale jaksi jsem opomenul si vyměnit i ten český za nový, jezdím si tady z naprosto bezcennoukartičkou z fotografií osmnáctiletého rošťáka. Hlavním paradoxem silničních kontrol na Bali jsou naprosto běžné jízdy bez ochranných helem, jízda i tří lidí na jedné motorce (i čtyři mušketýři nebyli vyjímkou) a nejlepší jsou sedmileté holčičky kalící šedesát po vesnici…
Po vyškrabání se z Kedisanu jsme zamířili směr nejvyšší hora Bali Gunnung AGUNG (3142 m.) a na jeho úpatí umístěnému největšímu hinduistickému klášteru na Bali PURA BESAKIH. Cesta byla zajímavá a členitá, chrám jsme celkem v pohodě našli. U brány při vjezdu do obce nás hezky s hlubokým úklonem přivítají, kupujeme si lístky za 15,000 IR a pokračujeme ještě na motorce nějakých 150 m. k chrámu, na další bráně nám hned kazí dobrý dojem z té první... Hezky oblečení rádoby průvodci nám kontrolují lístky a chtějí ještě nějaký nesmyslný poplatek, když se trochu cukáme ukazují nám knihu kde jsou napsána jména lidí z celého světa a vedle nich vysoké, přemrštěné částky. Nakonec po chvilce nátlaku přecházíme do útoku, tak to tedy ne!!!… nakonec platíme jen symbolický poplatek a jdeme dál.U vchodu další vychcan…nejdříve kontrola lístků, „nemáme“ tak to bude problém!!! odvětíme jednoznačně „nebude!!!“ a jdeme dál, když vidí, že z nás jen tak pro nic za nic žádné prachy nevytáhne tak rychle mění taktiku a, že nám ukáže chrámy Ganéši, Šívy,Vinetúa,Šalamouna a kdo ví koho ještě. Odmítáme ho a pokračujeme dál, on se nás drží jak kutská štěnice a když přicházíme k hlavnímu vchodu říká, že dál se smí jen s průvodcem,ignoruju ho a jdu dovnitř jsme sice malinko na pochybách,protože vevnitř probíhá veliká bohoslužba, ale když vidím několik skupinek turistů bez průvodců už tvrdě mířím za svým cílem v klidu si prohlédnou tento skvost mezi balijskými chrámy.Poté už se v klidu mohu zanořit do tohoto obrovského kompleksu chrámových staveb. Kupodivu je tady i docela klid a i liduprázdné uličky není problém najít.Dokonale jsme si to tady užili a trochu pokažený dojem z poněkud rozpačitého přivítání nám vychutnání si tohoto místa nakonec nepřekazilo. Ze všech Balijských chrámů na mně PURA BESAKIH rozhodně zapůsobil nejvíce, opravdu krásné a fotogenické místo.
Většina chrámů na Bali je tak trochu na jedno brdo, co z nich dělá velmi atraktivní a dramatická místa je jejich umístění na úpatí sopek, v hlubokých pralesech, u rýžových polí nebo v tajemnýchjeskyníchto je to pravé kouzlo balijských chrámů…
Zpět do Ubudu jsme zkopírovali cestu kterou jsme přijeli sem takže už se jelo v mnohem pohodovějším rozpoložení než když jsme jeli sem.
Balijské silnice jsou ve velké většině ve velmi dobrém stavu, aleponěkud zrádné nebezpečí se skrývá v jakémsi uchlácholení se tímto dobrým stavem, neb bývá velmi častým jevem, že navelmi dobré silnici se z ničeho nic objeví obří díra zalitá vodou, jednou jsem měl při až příliš pohodové jízdě docela vážný problém z takové díry „vybruslit“
Naštěstí dobře dojíždíme do Ubudu a po večeři můžeme usnout s pocitem nádherně stráveného-proježděného dne…
18.ledna
Včera večer jsme se při večerní procházce městem jen tak nezávazně poptávali po možnostech Dopravy do dalšího cíle v našem Balijském putování a to městečka BEDUGUL. Ceny se až podezřele shodovali nikdo nebyl ochoten slevit ze své přemrštěné ceny, když už jsme byli smířeni s tím, že nás tam hodí náš pan domácí za 200,000 IR což byla cena si o 10% menší než nabízeli ostatní zahlédli jsme nápis Bedugul na jedné z cedulí před infocentrem. Bedugul není zrovna běžným cílem shuttlebusů tak jsme měli radost, že jsme ho objevili ušetřili jsme tím 60,000 IR.
Takže po ránu už v klidu s lístkem v kapse jdeme na malou procházku Ubudem. Město samotné určitě stojí za prohlídku my jsme ho trochu zanedbávali a bohužel se nám nepovedlo tento malý balijský restík dohnat.Měli jsme po ránu smělý plán omrknout dvě zdejší zajímavosti, vyhlášený art market a královský palác. V ranním parnu se nám po městě moc dobře nechodilo a navíc se krátil čas do našeho odjezdu tak jsme to nakonec vzdali.
Neindonézskypřesně v 10:30 odjíždí malá dodávka od infocentra a odváží nás do centra shuttlebusů. Kdybychom věděli, že je asi 500m od nás tak si tam v pohodě zajdeme a mohli jsme ušetřit ještě 20,000 IR .
Nastupujeme do staré rozvrzané herky na které řádí rez ostošest a míříme do hor. Skoro ve výšce Klínovce u tajemného jezera BRATAN se nachází městečko BEDUGUL. Asi po jedné a půl hodině nás rezbus vyvrhne přímo na hlavním náměstíčku před tržnicí. Nejprve se jdeme najíst… Název WARUNG by mněl zaručovat rychlé a poměrně levné najedení, ale tady říkali warung dost nooobl restauraci kde ten den jasně vládla ruská klientela. Po najedení jdeme omrknout místní tržnici, hned je jasno, že jsme v kraji pěstitelů ovoce a zeleniny, vzhledem k nadmořské výšce je škála produktů dost podobná tomu co se pěstuje u nás. Hlavní vládkyní mezi místními plodinami je jednoznačně jahoda o čemž jsme se přesvědčili hned po vystoupení z busu kdy prví co jsme zahlídli byla obří socha jahodyPak už se začínáme poohlížet po ubytování. První pokus: 150,000 odmítáme,babka má prázdno a jednáním o slevě ji vyloženě otravujeme, další je zaplivaný hotel v ještě zaplivanější ulici, tady bych dal tak 60, chce 150,000 IR tentokrát žádost o slevu odmítá alespoň s poděkováním a úsměvem. Tentokrát to jde nějak ztuha, rozhodně se to tu nehemží ubytováním jako v Ubudu. Nakonec si nás přímo na ulici lapne chlapík projíždějící na skůtru na jeho nabídku za 125,000 kývneme. Jedná se o klasické pokoje, na zahradě altánek a voliéra z dvěma opičkami.Homestay se nachází asi 250 m. od brány ozančující ulici vedoucí k místní velice známé Bali BOTANIC GARDEN. Po zabydlení jdeme zkusit jestli má ještě smysl do ní chodit, sice už malinko usíná(je okolo 16 hod.), ale mají do 18 hod. tak kupujeme vstupenky (15,000 IR) a jdeme ten zázrak o kterém nám vyprávěl i pan domácí v Ubudu omrknout. Nooo mohlo by to být lepší… jako park je to naprosto úžasné místo jako stvořené na relax, stovky druhů stromů, keřů a jiných rostlin ani o nějakou tu atrakcičku v podobě např. lanového centra není nouze, problém byl spíše v jednotlivých pavilonech snad až na pavilon kaktusů buď zavřeno, dočasně zavřeno nebo dnes už zavřeno… ,ale celkově za návštěvu určitě stojí. Při zpáteční cestě bloudíme uličkami tohoto krásného místa a jen tak nezávazně čekujeme ostatní homestaye jejich cenu a kvalitu a samozřejmě atmosféru... Nakonec asi jen 50m. od našeho bydlení nacházíme cekem standartní homestay za dost nestandartních 75,000 IR.Několikrát se ujišťujeme, žecena není za osobu, aleza pokoj a navíc je v ceně snídaně rozhodujeme se že, zítřejší přesun na padesát metrů nám za to stojí. Už se stmívá tak míříme do místního indomarketu pro vodu a nějaké drobnosti .
Indomarket, Alfamarket, Minimarketto jsou nejběžnější malé samoobsluhy v Indonesi, ve městech jich bývají spousty a jsou i ve větších vesnicích konkrétně tady v Bedugulu je taky jeden. Za poměrně slušné peníze (asi -15% od českých cen) se zde dají pořídit základní potraviny a věci všední potřeby, všechny jsou klimatizované takže mohou posloužit i jako osvěžovna před vedrem. Navíc si v nich můžete odpočinout od věčného boje o cenu, tadyjsou ceny jasně dané a věřte mi, že po měsíci cestování si od smlouvání rádi odpočinete
U Bedugulského indomarketu jsem ve stánku objevil jednu místní kulinářskou specialitu, sice jsme neměl ani nejmenší tušení co to je, ale byl jsem pevně rozhodnut si to dát Jediné co bylo celkem jasné bylo, že na tom onom bude i čokoláda neb v bahasa se řekne skoro stejně jako v češtině. Byla to lahůdka můžete se inspirovat : půlbanány osmažené v těstíčku, polité kondenzovaným mlékem, zasypané hnědým cukrem a strouhanou čokoládou a hlavní lahůdka na konec posyp tvrdým struhaným sýrem= neskutečně dobré. Takže v Bedugulu před sámoškou 10 půlbanánů za 14 kč a jděte do toho
19.ledna
Po ránu rychlá stěhovačka o 50 m. blíže „centru“ a o 50,000 IR níže v rozpočtu.
Po přestěhování poměrně brzo vyrážíme do ulic směle se ptáme na možnost pronájmu motorky, doposud naprosto běžná záležitost, ale tady problém, klasická půjčovna zde vůbec není až jeden maník, že by nám motorku teda půjčil, ale za tak nehoráznou sumu, že jsme to bez mrknutí oka odmítli, prostě neeksistující konkurence… Zpětně to hodnotím jako dílčí chybku neb jsme dnes měli dosti ambiciozní a jistě atraktivní plán a i přesto, že by jsme zaplatili dvojnásobek toho co v Ubudu pořád nějakých 220 kč za denní pronájem motorky je zvládnutelná částka. Tak jen tak pro uronění slzy o co, že jsme přišli-CANDICUNDING, chrám PURA ULU DANU BRATAN, jezera BAYAN a TAMBLINGAN a známou horskou vesnici s čajovými a rýžovými plantážemi MANDUK a přes SERRIRIT okolo severního pobřeží ke známým vodopádům GIT GIT, bohužel bez motorky neproveditelné takže jsme museli náš program zredukovat. Jako náhradní plán si dáváme pěší tůru. Nejdříve míříme prudce dolů k jezeru DANAU BRATAN již po chvíli se ukazuje známá silueta chrámu PURA ULU DANU BRATAN, vstupné 30,000 IR je malinko nad balijský průměr, ale neváháme, máme štěstí můžeme zhlédnout velikou náboženskou slavnost. Ještě lepší zábavou bylo vystoupení gamelanových orchestrů, opravdu zážitek pěkně do toho kluci řežou Chrám samotný je nepřístupný a nachází se na dvou malých ostrůvcích asi 15 m. od břehu, ale je opravdu maximálně fotogenický. Asi po hodně pokračujeme po poměrně rušné silnici směr jezero BAYAN asi po dvou hodinách klidné chůze k němu přicházíme. Z výšky okrajového kráteru-kaldery by bylo jistě zajímavější, ale tady dole je to zase hodně cítit místním folklorem… Zpět se vracíme bemem hned po výstupu letíme jak hladoví vlci do warungu. Po večeři jdeme prozkoumat místní tržnic, královnou tržnice je již zmíněná jahoda těsně následovaná kukuřicíspousta jakýchsi domácích snackú. Zřejmě velkým hitem je šafrán a hlavně vanilka, vůně čerstvého lusku vanilky je téměř omamující. Omámeni vůní vanilky se odebíráme do našeho levného luxusu. Dnes uleháme celkem brzy neb nás zítra čeká dlouhý den.
20.ledna
Dnes pokud vše půjde jak má by jsme rádi-neradi opustili Bali a přesunuli se na Jáwu máme na to celý den tak volíme nejlevnější možný způsob Dopravy tzv. bemo. 99% bem jsou malé dodávky většinou Suzuky, v evropských poměrech max. pro 6 lidí, Indonézský rekord máme 17…
Ráno se chceme zastavit na jednu opravdu parádní záležitost a to vodopády GIT GIT .
Naše první etapa Bedugul-Git Git 15,000 IR na osobu čekání na bemo v Bedugulu cca 5 min. Po půlhodině dojíždíme ke Git Gitu který se ještě probouzí, rozespalí prodavači teprve staví své stánky, ale malé holčičky s košíky plnými náramků už čiperně pobíhají pod našima nohama a pištivými hlásky vyluzují „čiprajs plís, čiprajs“
Celkově nás trhovci nechávají chladnými,ale u jednoho stánku beru jen tak od bokua více méně ze srandy do ruky balení kávy Luwak a pytlíček plný lusků vanilky a říkám 100,000 věci hned pokládám vím, že to je cena malinko mimo realitu, babka nejdříve samozřejmě kroutí hlavou, nakonec se už z docela velké dálky ozve „okejokej“ myslím, že dobrý nákup. Ikdyž o Luwaku by se při této ceně dalo diskutovt myslím si osobně, že Luwak to byl neb jsme originál ochutnal takže vím co od nej čekat,kvalita bude asi menší, ale menší kvalita u toho nejdražšího a pro mnohé nejlepšího kávového nápoje světa asi nebude až takovým handicapem. O kvalitě vanilky víceméně nebylo pochybu.
Po zaplacení vstupu k vodopádům ( 10,000 IR) přicházíme asi po deseti minutách chůze po kluzkém chodníku zaříznutém v divoké junglik vodopádům. Bez větších komentářů- Je to nádhera!!! U jednoho z vodopádů dáváme koupel, obcházíme další a plnými doušky si užíváme tohoto naprosto jedinečného místa.Jsme tady někdy kolem 9:30 což je na místní poměry docela brzy takže jako bonus jsme tady povětšinu doby úplně sami.
Asi po třičtvrtě hodině u vodopádů přicházíme na parkoviště kde jsme vystoupili z bema a hned se slétají supi z mnoha nabídkami transportů a všeho možného, vehementně se snaží vytvořit dojem, že oni jsou tijediní na nichž stojí zdar naší výpravy, z úsměvem je posloucháme oni blábolí, blábolí až asi po deseti minutách přijíždí bemo mi nastupujeme a za 10,000 IR jedeme do SINGARAJE. Tady nás také za 10,000 převážejí z jednoho bus terminálu na druhý. Další etapa SINGARAJA-SERIRIT také za 10,000 IR. V Seriritu máme asi půlhodinovou pauzu, v divokém tak troch etno warungu dáváme oběd a nastupujeme na poslední etapu do přístavu GILIMANUK kde je přístav fery lodí na Jáwu. Cesta je to docela dlouhá a úmorná, ale nic co by se nadalo zvládnout. Druhá možnost Dopravy byla ze Sigaraje rovnou klimatizovaným busem do Gilimanuku. Hlavní rozdíl je mezi cenou a v tom, že bemo občas zastaví pro výstup/nástup cestujících. Někdy kolem 15 hod. zastavujeme v Gilimanuku kousíček od vstupní brány přístavu.Jáwa už je blízko a je i dobře vidět. Za 6,000 IR kupujeme lodní lístky a odebíráme se na celkem pohodovou palubu. Hned po vyplutí přilétá první sup s nabídkou zajištění našeho dalšího programu. Nejprve více méně ze zvyku odmítáme s tím, že si všechno zajistíme sami. Po chvilce debatování, zamyšlení a pod talkem už pouze šesti dnů platnosti Indonézského víza se rozhodujeme, že to protentokráte zkusíme. Usmlouváme malou slevu a za 290,000 IR si domluváme zajištění tarnsportu a bydlení pod vulkány IJEN a BROMO. Zřejmě pod tlakem únavy a nedostatku času podléháme pověstnému supovi , ale z odstupem času můžu říct, že to byl jeden z dobrých nápadů zrealizovaných na naší expedici. Pokud by jsme měli dost času asi by se dalo trochuušetřit samozorganizováním, bydlet bych zůstal v KETAPANGU(levné ubytování) domluvit tam Dopravu pod Ijen a zpět, veřejným busem do PROBOLINGO, bemem na Bromo a zpět. Úspora financí by sice nebyla podle mého nijak markantní, ale mít dostatek času asi bychom volili přeci jen tuto variantu. Organizování Dopravy a ubytování v této oblasti nebylo vůbec problém. Nás hned po zaplacení odváží do hotelu, po dlouhé době funkční klimatizace…celkově je hotel velmi pěkný v pěkném prostředí kousíček od pláže. Nás, ale momentálně zajímalo jen to kde se najíst, osprchnout a spát, jsme oba strhaní cestou a na pohodě nepřidává ani fakt, že zítra ráno odjíždíme již ve 4:00.
Do místní restauračky zajdeme na večeři, okouzleni cenami si dáváme krevety a rybu, trošku jsme se pozapomněli zeptat jak to s těmi cenami je, samozřejmě byly na váhu takže při placení už jsme tak nadšení nebyli, ale i tak 10 krásných krevet za 100 kč pohoda. Takže poctivě najedeni jdeme spát a zítra zlatý hřeb Jáwy IJEN…
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ubud
Půjčovna autPříspěvky z okolí JIHOVÝCHODNÍ ASIE 2013 II.- INDONESIE - Bali
