Hrad Hohenzollern

Jestliže zámek Neuschwanstein je nazýván perlou Bavorska, pak hrad Hohenzollern by s klidem mohl být nazván perlou Bádenska-Würtemberska. Nachází se na vrchu Zollern ve výšce 855m.n.m, v podstatě stejně daleko od vesnice Bisingen a městečka Hechingen (asi 5 km), do kterých obou lze dojet vlakem např. ze Stuttgartu. Pojedete-li autem, pak po dálnici č. 8 z Mnichova, na křižovatce Stuttgart-Vahingen přejet na dálnici č. 81 směr Singen a na vjezdu Empfingen na silnici do Bisingenu a na parkoviště pod hrad.

Jedete-li vlakem, vystoupíte na zastávce Bisingen, přejdete lávku nad tratí a dáte se po modrém ležatém kosočtverci, nejprve cestou podél trati, pak přes most a polní cestou do části obce Wessingen, odtud čtvrtí rodinných domků vzhůru, a dále cestou mezi loukami, odkud už je nádherně vidět panorama hradu. Serpentinami a mírným stoupáním dojdeme k silnici a zde odbočíme vpravo po červené a po krátkém výstupu dojdeme k parkovišti pod hradem.

Druhá možnost je začít na nádraží v Hechingenu (zde stojí i vlaky IRE z Ulmu), je zde sice taky rozcestník, který udává délku cesty k hradu na 6,5 km, my jsme ale zkusili cestu městem, od nádraží vlevo k přejezdu, zde vpravo a přes kruhový objezd po Hofgartenstrasse opět na kruhák se znakem města, tady vlevo a za mostem přes potok vzhůru do centra města, kolem kostela až dojdeme na Heiligkreuzstrasse a po ní se vydáme až za město k parkovišti, kde podle map začíná stezka č. 17 (modrá ležatý kosočtverec) a rozcestník ukazuje 3,5 km ke hradu. Tady se dáme po místní silničce vpravo, pod železniční viadukt a po dalších asi 300 metrech vpravo na polní cestu k lesu. Zde je v mapě kreslená zkratka, ale tabule umístěné na jejím začátku nás informují o vegetačním klidu a zákazu vstupu. Takže pokračujeme asi 1 km po vrstevnici, pak ostře točíme o 180°a mírně stoupáme vzhůru. Po dalších asi 800 metrech se značka lomí vlevo na lesní pěšinu a krátkým Ostrým výstupem se dostáváme na parkoviště pod hradem.

Zde je prodejna vstupenek, suvenýrů a WC. Vstup do hradu je 10€ včetně interiérů s průvodcem a 5€ pouze exteriéry. Můžeme odtud jet buď shuttle busem za 1,90€ nebo jít pěšky. Ukazatel udává 25 minut chůze, my to zvládáme za 10, i když schody, které vedou téměř po celé délce stezky, nám dávají opravdu zabrat.

Vstupní bránu „hyzdí“ automatická závora a turniket (v době naší návštěvy ovšem obojí bylo volně průchozí), jdeme dále impozantním vstupem, musíme se spolu s cestou 3x otočit o 360°(z toho jednou v tunelu) než dojdeme na nádvoří. Po levé straně máme občerstvení se zahrádkou, nás však zajímají dveře s označením Info. Od paní v infu se dozvídáme, že nebližší prohlídka je v 15 hodin (prohlídky jsou po ½ hod v němčině) a vysvětluje nám, kde je sraz k prohlídce (trvá asi 45 min). Krom infa je tu ještě kavárna a prodejna suvenýrů.

Prohlídka je zajímavá, nejdelší část se odehrává hned v první místnosti, kde je na stěnách namalovaný rodokmen majitelů hradu, končí se pak v přízemní místnosti, kde jsou k vidění osobní předměty jednotlivých králů a hlavně pruská královská koruna.

Volně jsou přístupné ještě kasematy a Michalovská katolická kaple. Zdejší hrad je již třetím hradem na tomto místě a tento poslední byl postaven v letech 1850 až 1867. zajímavostí je, že hrad byl v roce 1970 vážně poničen zemětřesením a oprava trvala až do roku 1990.

Hrad je otevřen celoročně, v zimním období od 10 do 16.30, v letním od 10 do 17.30. Nejlépe se asi fotí hrad z letadel (je to vidět na pohlednicích, které ovšem zde publikovat nemůžu), vzhledem k jeho rozlehlosti, vysokým hradbám a poloze na vysokém kopci, se jinak dá fotit vždy jen jeho část, a tak jeho impozantnost vyniká hlavně na propagačních materiálech.