Dvojí metr
Ani po měsíčním pobytu v komunitě balkánců různých národností (Srbové, Rusíni, Černohorci, Slovinci, Makedonci, Albánci) ve vlastní kuče se zahradou v malé pobřežní vesničce státu Černá Hora nechápu způsob hodnocení mezilidských vztahů, ač s úsilím přímo nadlidským se o to snažím. Dnes se mi poodhrnula rouška poznání a já v osamocení přímo hmatatelném jsem hledala veškeré zbytky rovnováhy, abych ustála realitu, kterou vidí všichni místní, jen já ne. I ten zdejší kohout kokrhá místo známého kikirikí po balkánsku ...... kukuriku.
Nebyl to první pozdní oběd u Dina. Začínal tudíž podobně jako ty předchozí. Došli jsme na domluvenou hodinu se sousedem Djurou. Malá odlívka domácí pálenky, tomatový salát a kupus rozproudil hovor. Zprvu téměř o ničem, jen o tom, že je dobře u prostřeného stolu s přáteli, poté jako obvykle o tom, kolik kdo má kuč (domů) ve Vojvodině, či jinde, kolik mají jejich kuči pater čili spratů, jak velký má kdo rezervoár na vodu a na závěr i o závažnějších tématech evropské a světové politiky. Už mne trochu unavuje neustálé probírání politiky v tak širokém rozsahu, že se často dotýká i Darwina. Osobně si myslím, že jsou to žvásty, ale respektuji místní zvyky. Nelze si ale nevšimnout jedné nepříjemné stránky jejich pohledu, totiž že jednotlivé národy jsou řazeny do škatule s nápisem - nedůvěryhodní, studení, neinteligentní, líní a tato dogmata jsou používána při běžném hovoru s velkým důrazem.
Když se na stůl neslo hlavní jídlo, něco se v našem rozhovoru sesmeklo a to škobrtnutí způsobilo, že se otevřela komnata, která měla zůstat uzamčená - komnata týkající se role osamělé ženy uprostřed této komunity. Tou ženou jsem byla já. Že jsou balkánci horkokrevní, to není nic nového. Také je zřejmé, že jsou hrdi na svůj původ a zvyky, milují slunce, intenzívní prožitky a to vše jim poskytuje jejich země. Vlastně z velké části žijí z cestovního ruchu a přitom se často na cizince dívají nadále pokřiveně s pohledem nezměněným staletími. Všichni denně sledují televizi, zprávy a kulturu. Uvnitř jejich hlav jim ale neprostupná krusta nedovoluje nechat bližního svého žít dle svých představ. A to ani když jde o cizince. Natož pak o cizinku. Uprostřed oběda se na moji hlavu snesla sprška kritických slov a tato záplava neustávala, naopak byla rozšířena i na mého nepřítomného partnera. Plně jsem nerozuměla tak rychlému přechodu z přátelství do výrazné kritiky. Pochopila jsem, že je nepřípustné, aby v této zemi žila žena v kuči sama, aby se stýkala s muži (byť na přátelském obědě), aby za ní přišli na návštěvu sousedé muži, není-li přítomen její partner a to ani tehdy, když jde o vypití pohárku piva. Zdá se mi, že problém mají oni a ne já, když dokázali tak dlouho řečnit a stále se vracet k tomu, že u nich by žena nemohla (a mysleli tím, nesměla) být sama bez muže u kuči. Pravý důvod toho tvrzení mi zatajili. Nebezpečí plynoucí totiž z toho osamocení hrozí ženě cizince jen od nich, od mužů a tudíž já jsem nedobrá žena tím, že oni mají vilné myšlenky a nedovedou se s tím vyrovnat. A to ještě kdyby věděli, že jeden z nich, z místních, takřka 80 letý pán za mnou bez pozvání chodí na terasu a jednou mne dokonce překvapil v bikinách a nejenom že se neomluvil, dokonce žádal, abych to nikomu neříkala.
Snažila jsem se jim vysvětlit, že fotí-li fotografové reportážní snímky a píší-li dopisovatelé a novináři články z cest ne pro efekt ale proto, aby se lidé dozvěděli, jak se žije jinde, musí být fyzicky přítomni a kontaktovat se s místními lidmi. Následovalo kývnutí hlavou a pak se hovor stočil na totéž s tím rozdílem, že do něj byl navíc zahrnut můj partner s podrobností, která mne deptala, až jsem ztrácela poslední zbytky jistoty. Vysvětlili mi, že musí být rozhodně ten nestudenější čumák na světě, nechá-li mne zde takovou dobu samotnou a když přijede, dovolí si ještě jít krátce posedět na pláž s přáteli, kteří přijeli s ním z ČR, aniž by mne vzal sebou. Také stavební práce při rekonstrukci provádí podle nich neodborně a můžu se prý nadát toho, že by naše kuča mohla jednoho dne spadnout. A co teprve ten směšně malý rezervoár na vodu! Ti praví odborníci jsou totiž jen oni a členové jejich rodin. Zoufala jsem si a nevěděla, jak je odpojit z jejich výchovné přednášky. Snažila jsem se udržet přátelské ovzduší a nepřipouštět si, co všechno dalšího jsem ještě nepochopila. I tak jsem se dozvěděla, že bych se měla zdržovat jen za zabezpečenými vrátky kolem kuči a okolí mi dá pokoj. Pakliže ne, musím počítat s různými "nabídkami" (kterých jsem tu ostatně již několik zažila). Moje odpověď ve smyslu, že tohle u nás v ČR není normální a žena se tam svobodně pohybuje za účelem pracovním, kulturním nebo jiným dle její libosti nezabrala a spíš vyzněla celkově nedůvěryhodně. Tady to prostě nelze. Ani cizinky nemají výjimku. Jsme totiž na Balkáně. Naprosto zdeptaná jsem se, nevím jak, dopotácela domů. A zaskočen byl i balkánský kohout, nejenom já. Ani nepípnul.
Oni ti dva veselí chlapíci mají někde doma v Srbiji také ženy. Jenže to je jiné. A také si říkám, jak se svým ohledem ke křehké ženě mohli rozproudit hovor, jehož jsem byla kritikou a pak se s úsměvem rozejít se slovy, že mám o čem přemýšlet.
Zdejší kočky mají velké, hluboké a jakoby ustrašené oči. Nikdy jsem neviděla, že by jim někdo ubližoval. Tolerují zde jejich přítomnost, snáší je a občas je z bujnosti zastraší. Ženy nebo kočky. To už není tak velký rozdíl.
Brzy ráno, když jsem zalévala zahradu, zavolal na mne Djuro, abych přišla na kafu k němu na terasu.
Ta terasa stojí za popis a vykouzlení představy těch, kdo ji nikdy neviděli. Jde o jakousi podestu z hrubého betonu, nenatřené zábradlí z kovových rezavých profilů, a aby se učinilo bezpečnosti zadost, prázdná místa jsou propletena něčím jako saturnou. Vybavení této terasy je rozmanité. Dřevěný skládací stolek na jedné straně a na zbývající tři, kde není vchod do domu, instaloval Djuro jednak dvousedadlo z auta (což v okolí není neobvyklé), dvě stařičká čalouněná křesla, která časem získala jednotnou našedlou barvu a pak jakýsi otoman zakrytý pokaždé jiným kusem textilie. Dnes to byl rozložený spací pytel. Ve výši našich hlav jsou instalovány na pevno přibité provázky na prádlo a dnes se tam třepotala dvě prostěradla a tři zapraná trička. Byla jsem ráda, hlavně po včerejším filosofickém rozboru mužských a ženských práv, zde tentokrát nevisí Djurovy slipy, které právě z jeho pracích dnů dobře znám. Byla jsem usazena na spacák, po levé ruce stál sud s obručemi, koště otočené štětkami vzhůru, a proti mně seděl Dino. Dino, ten včerejší neohrožený svůdce žen, dnes s poněkud pomačkanou tváří se chraplavě rozkašlal a zapálil si další cigaretu." Biče bólje" pravil (bude líp).
Na stole přistála orosená láhev Merlota, ovšem ojínění značilo, že jde o kamufláž, vnitřek byl plný rakije. Dnes mne po očku pozorovali, a když Djuro pravil, že jsme jako tři mušketýři, opáčila jsem jak to, když ze včerejšího řečnického rozboru mé přítomnosti na Balkáně zcela jednoznačně vyplynula nevhodnost takového kamarádství. Táži se, kde je pravda. Dino se rozpačitě usmíval a hleděl do země. Djuro, který si o sobě myslí, že má diplomatické sklony, halasně odvětil, že pravda je relativní. Tak to zde chodí. Druhý den neplatí to, co včera. I tak se mi zdá, že cítí, že přestřelili.
Z ranního hovoru jsem pochopila, že tito dva bojovníci za spravedlnost mají doma zbraně. Ruský kalašnikov a revolver.
Když jsem se poté vracela z marketu s vychlazenou colou a čerstvým chlebem, pohnul se můj kaleidoskop vidění a hle - sebevědomí místní bossové z Mišiči nemají dodělanou a omítnutou snad ani jednu zeď, všude jsou pohozené plastové láhve a demižony, provizorní zábrany a části plůtků chrání kvetoucí amarylis, kosatce a muškáty bůhví před kým, listí ze zahrady zde odvážím jen já. Zdejší sport spočívající ve stavbě dalších a dalších spratů, malebně vysunuté dráty armatur a celkově neučesaná architektura vyvolala úsměv z poznání na mé tváři. Je na první pohled zřejmé, že dům s dodělanou fasádou zakončený střechou, vyhrabanou zahradu a snahu po sladěném okolí uvnitř nemovitosti, tak to máme opravdu jen my.
Večer pozvolna přecházel do noci a já, paralyzovaná změtí otázek z právě prožitého dne jsem bez hnutí seděla za stolem. Je tak těžké se orientovat přes jazykovou bariéru v tom, co opravdu chtějí a v čem se mne snaží zpracovat. Jsem tak strašně duševně ubitá. Musím ale jít dál. Nejdřív mi nabídli ochranu. Přes telefon. Měla bych koupit místní kartu. Je fakt, že v tomto prostředí, kdy již kdovíkdo ví o "exkluzivním" žlutém Ligieru, se kterým jezdím a o tom, že jsem zde sama, mi ta nabídka nepřipadá nelogická. Vlastně nevím, co bych si počala, kdyby mne někdo ohrožoval. A děsí mne, že okolí registruje tento stav a v hlavách se soukají myšlenky a hodnocení mne a mého partnera. Je to tady tak trochu jako mafie, taková velká cikánská rodina s přísnými pravidly kde jeden pomlouvá druhého, ale současně všichni drží pospolu. Mužská ješitnost se tu projevuje i tím, že chlapi bez rozdílu věku nepřestávají sledovat svůj "revír" a patřičně dávají najevo, že oni jsou ti nejlepší a vyvolení samci. Navenek to může někdy vypadat jako zastrašování ale většinou je to jenom póza.
Nemohu se izolovat. Jsem tu tak sama na to, abych dovedla správně rozpoznat, co mám dělat. Nebo je to vše jen sen? Takový zběsilý a neuvěřitelný, plný vzrušení přeneseného z jakéhosi filmu a ráno se probudím doma ve své posteli a v bezpečí? Ale ne, to jen moje fantazie pracuje. Co mi to vlastně včera řekli při rozloučení? Když se budeme vzájemně respektovat, bude vše v pořádku. Nebo tak něco. Ale oč vlastně jde? Vždyť jsou to staří panteři. Jeden bez zubů a druhý nezdravě vypadající kuřák. Každá smečka má svého vůdce. Ostříleného v potyčkách, třeba i v podrazech a snad s nějakým zázemím svých věrných. Proč by v Mišiči neměla platit stejná pravidla? Zatím však je hra hrána a karty namíchány. O sobě vím, že karty hrát neumím. Nevím tedy, jaké trumfy mám v ruce. Nějaké snad ano, to bych nemohla být hráč. Možná jím ale nejsem, jen takový urychlovač, takový burel, který už byl hozen do "roztoku událostí".
Přijata do smečky
Opřu-li se o instinkt, zdá se mi, že vlny ustaly bičovat pobřeží, loďka pluje dál a slunce svítí, sálá.
Udělala jsem značný kus práce na naší zahradě a dvorišti (dvůr). Odvozila jsem ohromné hromady větví oleandrů, pinií a jiných dřevin, které byly vyřezány z kaskád zahrady, a čistý prostor získal na plastičnosti. Rudě hoří květy pelargónií na první kaskádě zahrady v blízkosti pečlivě umetených schodů. Bílý kámen, rudé akcenty, klid. A jen já vím, že spodní vrata jsou pečlivě omotána řetězem s velikým zámkem a horní malá vrátka jsou opatřena podobně. Cítím se tak bezpečněji. Nakonec jsem požádala Djuru s Dinem, aby mi pomohli obstarat registraci karty na místní telefonní síť, což jsme provedli bez obtíží v Baru oproti předložení mého pasu. A tak mám telefon přepojený na místní síť, v něm uložena čísla na sousedy, kteří to vše nedělají jen z dobrého srdce a jsem přijata do smečky.
Vůbec netuším, co změnilo moje postavení v komunitě vesnických obyvatel. Den dál plyne jeden jako druhý, muži se navštěvují a počítají kolik má kdo spratů, kde viděli pohozený stavební materiál, který by se dal odnést, poměřují, jak velkou mají vinnou révu. A v současné době, kdy teplota přes den dosahuje jistě 30 stupňů, debatují o svých obrovských rezervoárech na vodu, které mají umístěné na plochých střechách domů. Místní muži a propána i ženy mající daleko přes šedesát let nadále zavádějí hovor na sex a významně pomrkávají. To mi nesedí a raději se uchyluji k hovoru o místní kuchyni.
Ale přesto jednu výhodu tyto složené oči Mišiči mají. Opravdu se dívají a vidí, zaznamenají každého, kdo tu nebydlí a sledují, kdy se kdo vrací a co nese. Jsme taková balkánská rodina, kterou hlídá balkánský kohout. Kukurikuuu !!
Sretan put (šťastnou cestu)
Zbývá pár dní do mého odjezdu, kdy si mohu volit a podle volby sklízet plody. Bezpochyby by užívání na pláži, každodenní stereotypní a nenáročné trávení času nepřivodilo většinu mých zkoumání, hledání, trápení a poté nádherné očisty. A také bych se osobě nedozvěděla a to i cestou pohledů druhých, zda vesluji anebo se nechávám unášet proudem.
Dnes k večeru Nikola, prodavač v Magazinu mi řekl "Sretan put" a "Bili ste dobri potróšač".
Převedeno na stranu má dáti dal neboli něco za něco, on ocenil, že jsem mu po tři měsíce zvyšovala tržbu. Ptal se mne, kde je lépe, zda ovde nebo v ČR. Odpověděla jsem, že ovde je moj drugi domov. Byl viditelně potěšen.
Vracela jsem se po hlavní cestě, auta mne míjela a já jsem viděla bílé pluchy vysokých trav, které prosvěcovalo zapadající slunce. Pomyslela jsem si, jaký dar, moci žíti dvojí léto, míti dvojí domov, moci se poměřovat a tím získávat.
Vím, že vesluji a to je mi velikou odměnou.
Závěrem
Na závěr mohu dodat, že na Balkáně má vše dvojí tvář. Existuje černé a bílé zároveň a překotně se rodí v okamžiku myšlenky, probíhajícího rozhovoru či příští ještě neznámé skutečnosti, kritika, pomluva, jakési krocaní naparování. Neznamená to víc, než to, že druhý den nic z uvedeného neplatí.
A když tohle má člověk z mírného pásma na mysli, je mu na Balkáně dobře.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(42.144, 19.044)
Poslední aktualizace: 19.7.2012
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Příspěvky z okolí Dvojí metr
Sutomore - Zlatna Obala
Turistické destinace
Zlatna Obala v Sutomore je významné turistické středisko na pobřeží Jaderského moře. leží mezi Budvou a Barem. Pláž je kamínková a je obklopena borovicovým hájem. Sutomore samotné nabízí …
0.5km
více »
ČERNÁ HORA 2007 - 1.část
Cestopisy
?onečně ?sme ?e ?očkali! ?e konec měsíce května a my s Janou jedeme na 1.část naší svatební cesty - na poznávací zájezd do Černé Hory. I když je ráno pošmourné a nebe zatažené, ( v noci pršel…
0.5km
více »
Na svatební cestě za krásami Černé Hory - I. část
Cestopisy
Černá Hora je krásnou zemí rozkládající se na pobřeží Jaderského moře je to krásné místo k letní dovolené s písečnými a oblázkovými plážemi, nedotčenou přírodou krásných divokých hor.…
0.6km
více »
Sutomore
Letovisko
Sutomore je největší turistické středisko Barské riviéry. Kromě písečných pláží je možné navštívit pozůstatky středověké benátské pevnosti Haj-Nehaj či některé vzdálenější destinace, např. Stari Bar.
0.7km
více »
Svatební cesta za krásami Černé Hory - II. část
Cestopisy
Vzbudilo nás překrásné ráno, naladěni po výborné snídani jedeme za dalšími krásami Černí Hory. Zastavujeme v přístavu Bar, ale pak pokračujeme do kopce k starému Baru - k pevnosti vysoko nad…
1km
více »
Bar - přístav
Město
Ačkoliv je na Jadranu hodně historických měst, o žádném z nich se nedá říct, že vznikly ve třech epochách a každé z jejích částí je naprosto odlišné - Stari Bar, Novi Bar a Nejnovější Nov…
6.6km
více »
Bar
Město
Bar je turistické, přístavní město v Černé Hoře. Turistická část, městská část Topolica, je na pobřeží. Hlavním turistickým lákadlem, kromě moře, jsou ruiny původního pevnostního města…
7.7km
více »
Stari Bar
Město
Stari Bar jsou zříceniny opuštěného středověkého města na úpatí pohoří Rumija východně od Baru.Založeno bylo v 6. až 7. století. V polovině 15. století ovládli město Benátčané. I přes to, že ho důkladně opevnili, …
8.5km
více »
Rodinná výprava : Montenegro 2015 II. - pobřežím s ochutnávkou Albánie
Cestopisy
Po zdařilé horské části následuje přejezd k moři. Od Skadarského jezera sjíždíme serpentinami do městečka Petrovac, které se má stát útočištěm následujících 10 dní. Po příjezdu z hor nám chvíli trvá než se adaptuj…
10.8km
více »
Sveti Stefan
Poloostrov
Sveti Stefan byla původně malá rybářská osada s Kamennými domky na skalnatém ostrůvku kterou založili v 15. století Černohorci. Počátkem 60. let minulého století se stala hotelovým komplexem s 80 domky přeměněnými…
11.9km
více »
Skadarsko jezero
Národní park
Skadarsko jezero (Skadarské jezero) je krasové jezero rozkládající se na hranicích Černé Hory a Albánie. K Černé hoře náleží téměř 2/3 rozlohy. Od Jadranského moře je odděleno pohořím Rumija.
Rozloha jezera kolísá od 391 do 550 km2, po jarních deštích hladina stoupá až o 3 metry. Průměrná hloubka je okolo 8 metrů, nejhlubší místa jsou však až 60 metrů pod mořskou hladinou.
Od…
12km
více »
Skadarské jezero - z Virpazaru do Godinje
Trasa
Skadarské jezero - z Virpazaru do Godinje
Skadarské jezero (Skadarsko jezero) je krasové jezero, které se rozkládá na hranicích Černé Hory a Albánie. K Černé h…
12.7km
více »
Plavba po Skadarském jezeře
Tipy na výlet
Pokud nejste typ ležícího plážového rekreanta, rádi cestujete a poznáváte, potom je pro vás projížďka motorovou lodí po Skadarském jezeře dobrým tipem na výlet na vaší dovolené v Černé…
13.7km
více »
Virpazar - Skadarské jezero
Osada
Starobylá obec Virpazar leží v Černé Hoře asi 30 km severovýchodně od Petrovace, při silnici spojující přímoří s hlavním městem Podgoricou. Virpazar je dnes navštěvován především jako výletní místo. Je výchozím bo…
13.8km
více »
Muriči - Skadarské jezero
Jezero
Osada Muriči se nachází v Černé hoře na jižním břehu Skadarského jezera naproti ostrůvku Beška, asi 15 km jižně od Virpazaru. Muriči je oblíbeným výletním místem. Nachází se zde krásná oblázková pláž dlouhá t…
14.5km
více »
Z cestování po (bývalé) Jugoslávii I.
Cestopisy
>Ranní ?ělehrad ?sme ?ěli uhlídat o pouhé dvě hodiny dříve. Takové zpoždění zde snad ani neregistrují. Měli jsem štěstí, zní ze všech stran, pokud si postěžujeme místním. Ale dvě hodiny byly v našem případě dobře …
15km
více »
Zřícenina pevnosti Lesandro u Skadarského jezera
Zřícenina
Většina Čechů mířící do Černé Hory na jih k pobřeží, má za za hlavní cíl pláže u Jaderského moře, zejména pak střediska Sutomore, Bar, Budva nebo Tivat. A přitom zejména od těch prvních dvou jmenovaných je oblast …
16km
více »
Sveti Stefan - Černá Hora
Ostrov
Město na ostrůvku vybudované počátkem 15. století leží asi 9 km východně od Budvy. Roku 1907 bylo město spojeno s pevninou. V době největší hospodářské prosperity mělo město kolem 100 domů a 400 obyvatel. Sloužilo jako pevn…
17.5km
více »
Budva - hradby
Hradby
Obzvláště majestátným dojmem působí historické opevnění města, jež od 14. století obepíná celý polostrov a svírá mezi sebou unikátní soubor historických budov. Část opevnění pochází již z…
22.6km
více »
Budva - Kostel sv. Jana
Kostel
Nepřehlédnutelnou dominantou Budvy je kostel sv. Jana (Sveti Ivan), který byl založený zřejmě již v 7. století. Jeho současná podoba je výsledkem několika přestaveb, a to zejména po velkém zemětřesení v roce 1667. O dvě stě let později byla ke kostelu přistavena zvonice. V kostele se dochovala díla benátských malířů a několik italo-krétských ikon z 15. až 17. století.
22.6km
více »
Budva - staré město
Městská část
Staré město je jedním z největších turistických lákadel černohorské Budvy. Úzké uličky, náměstíčka, čtyři kostely a pevnost, to vše obehnané vysokými hradbami. V roce 1979 bylo vážně poškozeno zemětřesením, většina domů však ji…
23km
více »
Národní park Skadarské jezero
Národní park
Skadarské jezero leží ze dvou třetin na území Černé hory a z jedné třetiny na území Albánie. Jeho rozloha závisí na stavu vody. Při nízkém stavu má 370 m2, při vysokém 530 m2. Leží v nadmořské výšce 6 m m. n. m. V…
23.6km
více »
Pláž Jaz
Pláž
Pláž s názvem „Jaz Beach“ je jednou z nejhezčích pláží černohorského pobřeží. Leží přibližně 2,5 km od Budvy a táhne se směrem k Tivatu. První část pláže (cca 500 m) je klasická a druhá, kratší, je nudistická (cca 300 m). Zkraje pláž tvoří oblázky, které ve větší hloubce přechází v písek, jenž dává vodě úchvatnou tyrkysovou barvu. Pláž je chráněnou přírodní oblastí 1. stupně.Tip redakce: videotrasa - pláž Jaz B…
24km
více »
Ulcinj - Stari Grad
Městská část
Stari Grad, neboli Staré město je historická část černohorského města Ulcinj. Stojí na malém skalním ostrohu na břehu moře, obehnána mohutnými hradbami. Dostanete se s…
27.5km
více »
Ulcinj
Město
Ulcinj je nejjižnější město na černohorském pobřeží, nedaleko hranic s Albánií. Jedná se o vyhledávané turistické letovisko zejména kvůli 12 km dlouhé písečné pláži známé jako Velika Plaža, její písek je velice je…
27.7km
více »
Ulcinjské muzeum - Olcinium
Muzeum
Ulcinjské muzeum - Olcinium je komplex několika starých budov: Kostel - mešita, Arcibiskupský palác, Celnice, vězení (kasematy) a Kula Balšica (bašta, věž). Společně s cetyňským Historickým muzeem je Olcinium nejkrásněji upravený muzejním prostor v Černé Hoře. V Kostele-mešitě je umístěna Archeologická sbírka muzea. Můžete zde vidět ilyrské hliněné nádoby, řecké červené…
27.9km
více »
Černá Hora (4): Skadarské jezero, Lovčen, Boka Kotorská
Pohoří
Černá Hora (4): Skadarské jezero, Lovčen, Boka Kotorská (07/2016)
Z Durmitoru jedeme směrem k pobřeží do tepla. Silnice R18 (od Šavniku směrem na Moraču) byla ve velmi špatném stavu a navíc…
33.8km
více »
Ostrov Ada Bojana
Ostrov
Ostrůvek Ada Bojana je zvláštní přírodní rezervace ležící v Černé hoře na krajním jihovýchodě Ulcinjské riviéry mezi Velkou pláží a hranicí s Albánií. Ostrov má trojúhelníkový tvar, ze dvou stran je omýván ře…
40.5km
více »
Boka Kotorská.
Poloostrov
Když mě omrzelo ležení na plážích tyrkysového Jadranu, tak jsem se rozhodl podniknout výlet do Boky Kotorské. Protože to bylo jen zhruba 50 km, vyrazil jsem…
44.9km
více »