Cesta na Vysočinu - 4. Z Lomnice na hrady Aueršperk, Zubštejn a Pyšolec a k přehradě Vir - retro

Dnešní noc spíme v autě poblíž Lomnice. Ráno se budím první a když vylezu ven z vozu, vidím v lese mezi stromy nádherně prosvítající paprsky vycházejícího slunce. S foťákem v ruce jdu pak asi 0.5 km po lesní cestě slunci vstříc. Bohužel - tajemná a překrásná atmosféra, kterou vidí lidské oči, nejde přesně podle představ přenést na políčka kinofilmu - čočka fotoaparátu vše vidí poněkud jinak !

Po očistě v lesním potůčku a snídani odjíždíme do Lomnice. Střed městečka se nachází na nepříliš vysokém, zato ale pořádně strmém kopečku. Mají tu nahoře hezké starobylé náměstí, kterému jednoznačně dominuje mohutný raně barokní kostel Navštívení Panny Marie. Dále tu vidíme historickou Radnici a také vysoký Morový sloup, zdobený po svém obvodu sochami snad deseti světců. Mezi nimi i sv.Šebestián se šípy ... Odstavujeme škodovku a procházíme si náměstíčko. Fotit se tu k naší smůle moc nedá, neboť tu ze všech stran do záběru trčí dráty elektrického nebo telefonního vedení ! Hned nad náměstím se nachází kamenná zeď a zamčená vrata do zámku. Ten ale není z tohoto místa přes vzrostlé stromy a nižší vegetaci vidět. Zámecké budovy v současnosti slouží jako učiliště pro kuchaře a kuchařinky, dnes je ale státní svátek na památku Jana z Husi a tak je celý areál liduprázdný. Co teď ? Jak se k němu dostat ??

Pro odpověď si jdeme k nedalekému domku, kde nějaký pán chová na zahradě malého srnečka : " To musíte z kopce dolů, přebrodit potok a na zámek jít zezadu - tam plot není ..."

Poslechneme ho a scházíme starým městem do údolí potoka Besénku, které je hluboce zaříznuté mezi svahy okolních kopců. Besének je už tady pod městečkem docela široký potok, či spíše už malá říčka. Kamarád Míra je vyšší, má tím pádem také delší nohy a tak díky kamenům přes potok přeskáče. Zato já si musím vyzout tenisky, vyhrnout gaťata a přebrodit ... Velestrmý, asi 200 m dlouhý výstup nahoru k bývalému hradu, nás už ale čeká společně. Začínáme v tom mít docela praxi - škoda, že nežijeme v době 15.století - "dobývání" hradů, to by bylo naše hobby !!!

Komplex zámeckých budov je poměrně rozsáhlý. Oblézáme je kolem dokola a nejhezčí pohled na ně je z druhé strany, kde je vchod a starobylá věž. Ve vratech je malá škvíra a tak "nasísám" dovnitř. Nádvoří je vykachličkované a navíc jej ze všech stran zdobí arkády. ( Až doma při studiu odborné literatury zjišťuji, že zámek má nádvoří dvě a navíc se v něm zachovala krásná gotická kaple ). Takže poslední pohledy a foto na kolébku rodu pánů z Lomnice, jehož poslední členové se přestěhovali na hrad Brumov k nám na Valašsko. Tady tento slavný rod bez nástupců končí svoji životní pouť a jejich ostatky jsou pochovány pod krásnými renesančními náhrobky v bylnické kapli kostela sv.Václava u nás v Brumově - Bylnici ... Přes park jdeme pomalu k uzamčenému vchodu. Z téhle strany není zeď nijak vysoká, lze snadno přelézt a z ní zeskočit. I tak jsme ale rádi, že nikoho nepotkáváme - těžko někomu vysvětluj, že nejsi zlodějem, ale jen milovníkem památek ... Naše další kroky vedou do "Pánské hospody". Útulný starobylý interiér a vzorná obsluha v podobě překrásné blondýnky jsou tím pravým místem na zhodnocení dojmů a zakončení našeho kratičkého pobytu zde v Lomnici. Po vypití kávičky a kofoly si ještě zakupujeme na památku pohlednice a pak už se s tímto hezkým městečkem definitivně loučíme. Víme, že tu mají těch památek a jiných zajímavostí daleko víc, než jsme my dva viděli, ale - snad někdy příště ...

Přes kopec a lesy zjíždíme do kaňonovitého a meandrovitého údolí řeky Svratky u Doubravníku, pak přes stejnojmenný městys s mohutným kostelem z mramoru - ( v něm hrobka slavných pánů z Pernštejna ) - a pak přistavujeme u cesty a trochu "pobufetíme" z našich zásob. Mira se jde podívat do blízkého autobazaru a já mezitím studuju mapu a jsem trochu nervózní : z nově zakoupené mapy KČT Okolí Brna - Svratecko za chvilku "vyjedeme" a pak už mám k dispozici jen sbírku starých map z doby minulého režimu. Ty sice v té době stály jen 8 kč, zato je ale na nich měřítko 1: 100 000 a podrobnosti téměř veškeré žádné - bude to holt trochu fuška ...

Z velkého kopce sjíždíme dolů do Nedvědic a na kratičkou chvíli zahlédneme pohádkový přízrak jednoho z nejkrásnějších moravských hradů - majestátního Pernštejna. S těžkým srdcem - ( ale oba jsme tam už byli ) - ho protentokrát míjíme bez dalšího povšimnutí a jedeme dál. ( Už doma jsme se při plánování cesty dohodli na, pro nás neméně atraktivní, náhražce - tajemném Hradu Svojanovu. Ale tento poslední bod naší cesty po Vysočině nás čeká až zítra ...) O kousek dál projíždíme přes Štěpánov, kam od nás z fabriky jezdí často jeden šofér pro odlitky.Prastará fabrika je zvenčí zdobená cimbuřím a připomíná spíš zámek ... Pak odbočujem prudce doleva do kopců a po vrcholu travnatého hřebene se po silničce dostáváme až pod zalesněnou kupu s hradem Zubštejnem. V dnešním už docela horkém dnu - teplota rychle stoupá ke třicítce - auto schováváme do stínu lesa pod větve mohutných smrků na samém okraji vesničky Pivonice. Pak si sebou bereme akorát svačinu, foťáky a pití - je 12.30 a my vyrážíme na asi 20 km dlouhý pochoďáček : čekají nás neznámé zříceniny tří hradů, jedna skála a břehy velkého přehradního jezera !!!

Napřed procházíme dědinkou, v jejíž středu nás vítá nějaké nemocné koťátko, pak nahoru do krátkého vršku a po polní cestě s rozhledem snad na půl Vysočiny se dostáváme na lesní pěšinku a ztrácíme značku. Čeká nás velmi Prudké klesání do přehlubokého lesnatého údolí. A abychom to neměli tak jednoduché, tak se dostáváme do zarostlé obory. Výška kopřiv a jiného nepříjemného porostu tu dosahuje snad tří metrů a přes cestu nám přebíhá stádo srnek, které honí velký černý pes !!!

Po mnoha útrapách se nakonec dostáváme až dolů ke krásně čisté a široké říčce Bystřici. Míjíme zříceninu nějakého stavení a tak dlouho obcházíme fantastický meandr, než se naštveme, říčku přebrodíme a po šíji stoupáme k prvnímu hradnímu příkopu hradu Aueršperka. Tento maličký hrad patřil pánům z Pernštejna a byl vybudován na skalnatém hřbítku, který téměř ze všech stran obtéká říčka Bystřice. Nad příkopem nacházíme zbytky přízemí maličkého paláce a vysoké torzo kdysi mohutné válcové věže - měla průměr 9 metrů !! Zrovna, když odpočíváme, procházejí okolo další turisté. Jeden z nich je Afričan a na zádech má batoh - no to je tedy rarita ! Pak si ještě procházíme zbytek této velmi romantické zříceninky a přes skalnatý val a mohutný příkop se dostáváme k modré značce. Ta nás vede nazpět : napřed po té úžasné šíji - Bystřici přitom máme hluboko pod sebou po naší levici i pravici - pak okolo tábořících trampů po lávce přes říčku a přicházíme pod strmý lesní svah. Značka směřuje nekomromisně rovno hore, ale po pár set metrech Ostrého výstupu jsme už nahoře na vyhlídkovém hřebenu a polní cestě a ta nás vede přes Pivonice zpět k našemu autu.

Po tabákové a odpočinku nás čeká další trasa : napřed přes les asi půl km do mimořádně strmého dalšího kopčiska. Na vrcholu ale už stojíme u rozsáhlých a velmi romantických zřícenin hradu Zubštejna. Také výstavbu tohoto sídla měli na "svědomí" pánové z Pernštejna. Trosky tohoto hradu, nesoucího v minulosti i název "Kámen" jsou i do dnešních dnů docela zachovalé a velmi působivé ! Celý hrad je v dnešním pěkném dnu hezky nasvícený, takže si s Mirou focení moc užíváme. Zvláště impozantní jsou Trosky paláce, které dosahují výše 2 pater a zachovaly se v nich 4 klenuté místnosti. Palácová zeď tu přitom z nádvoří chybí - ( asi spadla ) - takže se nám nabízí pohled na zvláštní řez či profil celým palácem. Vede jím také schodiště na vyhlídku. Mirek jde k paláci, já napřed k velké zamřížované studni. Odtud podél mohutné, nasucho kladené zdi - že by štítová zeď ? - až ke skalnatému hřebenu a po něm "horolezecky" nahoru na palác a na vyhlídku. Je to tu úžasné, jen přerostlé stromy brání kdysi nádhernému kruhovému výhledu na velikou část Vysočiny ! Pak zestup dolů po žebřících a schodišti paláce a najednou zakopnu o kožený váček !! ( Když jsem byl malý, dostal jsem jednou na vánoce knihu velmi hezkých pohádek - jmenovalo se to Čertova tanečnice. Jedna z pověstí zpracovávala příběh o pokladu na hradě Zubštejně ). A Já ho dneska našel !!!!!!

Váček je ve skutečnosti novodobý míšek na drobáky a klíčenka. Když s ním zachrastím, zdá se plný. Jdu za Mirkem a říkáme si, no bude tam aspoň 30 kaček v drobných - budeme mít aspoň obá na zmrzlinu ! Otevřu váček, vysypu peníze na velký plochý kámen a ... je tam 60 kč v drobných a na zem ještě vypadne zmuchlaná papírová dvěstěkoruna !!! Co teď ? Adresa nikde, kromě nás na hradě ani noha ... Když tady ty peníze necháme, sebere je někdo jiný - kdyby ztratil peníze kdokoli z nás, tak už je taky neuvidí - uvidíme, chvilku tady ještě pobudeme a když se nikdo neobjeví, tak si peníze necháme a zítra si za ně koupíme dobrý oběd ... Když si pročítáme velkou ceduli o historii hradu, přicházejí sem další návštěvníci - chlapi trampové s dětmi. Podle nadšených výkřiků jsou tady ale dnes poprvé a tak se po krátkém odpočinku rozhodujeme k další cestě a zmiňovaný "poklad" si ponecháváme ... Ještě poslední foto na zříceninu paláce, obsypanou turisty a jdeme dál. Z rozsáhlého areálu hradu se ale ještě tak rychle nevymotáme, protože nás čeká průchod druhým zarovnaným nádvořím. Zbytky zdí z časů, kdy tady panovali Pernštejnové, se tady nedochovaly, zato je uprostřed placu velký památník na paměť jakýchsi bolševiků !! V lesíku nad námi vidíme skalnatý hřeben a tak se tam lezeme kvůli výhledu do krajiny podívat, ale není to tady nic moc ...

Lesem pak zestupujeme do malé obce Kobylnice. Je odtud vskutku úžasný výhled !! Dědina totiž leží na lučinatém svahu pod lesem vysoko nad údolím řeky Svratky a nabízí pohled na překrásnou krajinu plnou luk a polí, pastvin a lesů a na hřebeny a vrcholky kopců v široširém okolí. Je tu moc krásně a my víme, že nejenom dnešním dnem se nám tento čarokrásný kraj hluboce vřezál do srdéček a že se sem na Vysočinu vždy budeme rádi vracet ... Procházíme si hlavní - ( a jedinou) - ulici osady. U studny tam stojí krásné, asi 17 - leté tmavovlasé děvče. Bohužel není samo, ale má ochranku - asi svoji babičkou - a z té jde opravdu strach ! Když se zastavujeme a chceme dívku oslovit, tož tá babka na nás začne strašně ječet, že tady není žádná pitná voda a že máme jít o 50 m dál ke druhé studni !! Co nám zbývá - musíme zanechat krásnou vnučku dál ve spárech zlé stařeny - a přesunujeme se tedy o pumpu dál .. Prochází okolo nás jakýsi chlapík a volá na nás, cože pijeme vodu, když si u něj můžeme koupit pivo ! Prodejnu má v přízemí svého domku, má tam místo jen pro dva stoly, my si stejně ale kupujeme každý jen tři tatranky ...

Přes louku pak odbočujeme špatným směrem Doprava a pak se musíme asi 300 m vracet. Nevadí ! Jen o kousek dál už klesáme lesem až k rozcestí u hradu Pyšolce. Ke zřícenině je to odsud asi 0.5 km, cestou míjíme moc krásný mohutný strom s obrovskými kořeny. Je tu tma a tak to normálně vyfotit nejde ! A s bleskem to není ono - škoda ... Přicházíme na spodní nádvoří s troskami a valy, vlastní hradní jádro je ještě kousek nad námi. Po vyšplhání po prudkém chodníku nás vítá zhruba polovina obrovské válcové věže, která měla průměr 11 m a dodnes se zachovala do výše asi 9 metrů. Za nádvořím jsou zbytky paláce, o něco větší zbytek hradeb a základová zeď nějaké budovy. Celý areál je pokryt lesem, stromy rostou dokonce už z hradebních zdí. Také na tomto hradě je moc hezky, hrozně moc se nám to tu líbí, ale už nás opravdu tlačí čas a tak musíme zase dál ... ( Hrad Pyšolec založili též Pernštejnové, později se zde ale majitelé střídali jak na běžícím pásu - patřil pánům z Kravař, Kunštátu, Lomnice a za válek uhersko - českých zanikl ...)

Takže : zpět na rozcestí, pak dolů tmavým lesem a vycházíme u širokého toku překrásné řeky Svratky. Přes dlouhý most pak do obce Vír. Ke zdejší známé přehradě to máme ještě 3.5 km. Jdeme proti zapadajícímu slunci a v šíleném pařáku asi polovinu této vzdálenosti, než se dostáváme k dalšímu mostu, rozcestí a restauraci. Musíme se osvěžit nebo lekneme !!! Teprve pak jsme ochotni jít dál. Na mostě se rozhodujeme, že když už jsme dneska zvládli tolik všelijakých stoupání, jeden kopec navíc nás už nezabije ! A tak nás čeká půlhodinový průstup ve stylu tatranského štítu - na Virskou skalku. Stojíme asi 120 m nad údolím a kocháme se výhledem, který je sice super, ale bohužel ne na přehradu, ale na obec Vír. Poněvadž sluneční kotouč urychleně zestupuje po obloze k horizontu, my pádíme po vrstevnici vpravo a hráz přehrady Vír a její rozsáhlou vodní hladinu vidíme, zrovna když nad ní slunce zapadá !!! Že jsme to nestihli aspoń o 10 minut dřív, kruciš !!! Jak nejrychleji můžeme, zestupujeme dolů z kopce a okolo plotu k přehradní nádrži a já fotím pár snímků zapadajícího slunce !!!

U obrovské nádrže - ( slouží jako zásobárna pitné vody, koupání je tu zakázáno a její délka dosahuje 9.5 km) - si chvilku vydechneme a pak jdeme na hráz. Vede po ní silnice a my se při pohledu do kaňonu cítíme jak při sledování filmu o nějaké americké superpřehradě ! Stojíme ve výšce 76.5 metru vysoko nad údolím - tato přehrada má jednu z našich nejvyšších hrází - a pak už scházíme dolů k elektrárně a kocháme se pohledem nahoru na masív betonové stěny hráze od vyrovnávací nádrže ... Okolo Svratky se pomalu ploužíme zpět k rozcestí a té hospodě, co jsme byli předtím. Plni dojmů si vychutnáváme kofolu a další nápoje. Když krčmu opouštíme, blíží se 22.hodina a venku už je černočerná tma. Čeká nás ještě asi 5 km cesty nazpět k našemu autu. Napřed jdeme údolím, pak odbočujeme do zalesněného svahu jednoho z kopců. Vede nás "neviditelná" žlutá značka, tma je tu mezi stromy jak v brumovském tunelu, máme co dělat, abychom nezabloudili !! Naštěstí vychází měsíc a tak je to hned o něco lepší. A od poloviny cesty už kráčíme po polní cestě po jakési náhorní rovině mezi poli a lukami a tady už je viditelnost nádherná. Všude v krajině okolo nás vidíme světla vesniček a města Bystřice nad Pernštejnem, vysoko na obloze září milióny dalších lucerniček - hvězdiček ... Je to překrásný zážitek !!!

U naší škodovky jsme ještě dlouho před půlnocí, kvůli větru dáváme opět přednost spaní vevnitř v autě a před spaním si ještě pouštíme na přehrávači skupinu Genesis ...