ČESKÝ RÁJ 2005 - 1.Hruboskalsko

Vybaveni téměř jako na cestu kolem Světa - každý kufr,batoh a plnou igelitku - sjíždíme "trajflem" na zlínské autobusové nádraží. Po nalodění do busu křiknem na řidiče : " Na Turnov, Vávro, na Turnov !" a vyrážíme na velkou cestu.

Je zataženo, pošmournoa nevlídno, ale to nám vůbec nevadí, protože nás čeká 14 dnů dovolené v " Ráji". Přes Přerov do Olomouce, kde přestávka na vyčurání a cigaretu. Následuje Zábřeh, Svitavy, Litomyšl, velice hezké Vysoké Mýto a než se nadějeme, tak jsme v Hradci Králové. Při projížďce městem z oken vozu zjišťujeme, že je Hradec též dobrým místem k životu - moc se nám tu líbí. Horší je to už v okolí busového nádraží, kde je to samý somrák a bezdomovec a my tu máme půl hodiny pauzu. Projíždíme Hořicemi, které prosluly svými "trubičkami" a když vysvitnou první sluneční paprsky, tak jsme v Jičíně. Po cigaretě pokračujeme dál : vlevo dominanta Trosek, zámek Hrubá skála, z oblaků z vypařujících se lesů se do výše strmě tyčí siluety věží a skal Hruboskalska, pak vidíme hrad Valdštejn, ale to už vjíždíme na Turnovské předměstí...

Vystupujeme u vlakového nádraží, v Info centru dotaz na cestu k hotelu a pak hrozná anabáze se zavazadly do centra Turnova, 2 x po mostě přes Jizeru a pak konečně u hotelu. Pán v recepci - ( či snad přímo hoteliér) - nám velmi připomíná pana Homolku z populární filmové trilogie - je to holt i přes úsměv na vyžrané líci pěkně vyčuraný človíček. Projeví se to na našich snídaních, ale o tom až později... Poněvadž pokoj pro nás ještě není připraven a uklizen dle norem EU, necháváme si na chodbě naše zavazadla a vyrážíme s Janou na průzkum města.

Naše první krůčky směřují na nádraží autobusů, abychom si vypsali spoje pro naše naplánované výlety. Pak si procházíme centrum - náměstí a kostely okolo něj a kolem 8. se vracíme do hotelu a do restaurace na večeři, kterou máme místo zítřejší snídaně. Je to rýže s nějakým masem a ta rýže má mimochodem nějakou divnou chuť - jako by byla zapařená, či co..! Pokoj je mansarda v podkroví, takže tu moc místa není, ale na přespávání to stačí. Hlavně že tu je sprcha a malá televize a z okna máme hezký výhled na kostel sv.Mikuláše. A teď už rychle vybalit věci a zalehnout a rychle spát, protože náš první výlet směřuje na Hruboskalsko...

Ráno bereme batůžky a foťáky a pod zamračeným nebem jdeme na Turnovskou zastávku ČD. Vlakem do stanice Karlovice- Sedmihorky. S dalšími davy turistů asi 1 km dlouhou alejí k rybníčku s divokými kačenami. Procházíme zdejšími maličkými, ale útulnými lázničkami, kde mimochodem naši národní "buditelé" vymysleli pro tento pohádkový kraj název ČESKÝ RÁJ. Po úzké silničce pak stoupáme v serpentinách pod Dračí skály.

I když je zamračeno a chybí sluneční svit, skály mají tak fantastické tvary a "příslušnou výzdobu", typickou pro pískovce, že nám to vůbec nevadí. Vytahujeme fotoaparáty, pobíháme v první rokli sem a tam a kdybych Janě neslíbil, že nás takových krásných míst čekají ještě stovky, tak tam zůstala dodnes... Obcházíme Osudovou, do jejího otvoru hážeme šišky - ( někteří i 3 x než se trefí) - abychom se tu ještě někdy vrátili a prudkou zatáčkou kolem sošky sv.Prokopa se dostáváme do centra Dračích skal. Je to tu úžasné - všude kolem ční k nebesům vysoké skalní bloky, věže i trojvěže nehorázných tvarů a bizarních podob a k tomu všemu se ještě začíná protrhávat nebe a z trhlin na nás vykukuje šmolková modř !! Už se sluníčkem v zádech procházíme Zámeckou roklí, vysoko nad námi se tyčí objekty zámku Hrubá skála a pak po schodišti a soutěskou Myší díry vylézáme na plac před zámkem.

Ve stánku si kupujeme kafé a k němu koláček, přisedá si k nám nějaký maďarský tramp i s rodinou, všude neskutečné davy lidí, ale i tak je tu moc krásně !! Já se ještě jdu podívat ke vchodu na zámecké nádvoří, ale vstup do areálu hradu přestavěného na zámek a nyní na hotel činí 25 kč za jednoho a to se mi zdá zbytečně moc.( Když si doma pustíme film Princ Bajaja, tak zámecké nádvoří uvidíme v klidu a bez hlučícího davu a navíc se u toho dobře pobavíme...) A tak se místo toho omrknu zámeckou kapli, do kasičky vhodím spropitné a spěchám za Jaňulou.

Vyrážíme směr Mariánská vyhlídka. Několik set metrů je to po asfaltové silničce, všude kolem nás ústí četných skalních roklí, proti nám davy pocestných a ještě si člověk musí dávat pozor na projíždějící auta !! Tak tohle tu tedy vyřešené nemají !!! Konečně odbočujeme ze silnice na turistickou pěšinu, ta se klikatí a mezi hezkými borovicemi se dostáváme k 1.vyhlídce na Hrubou skálu a na Hrad Trosky. Ta nejkrásnější vyhlídka - Mariánská - je ale ještě o kus dál, ale tak ta opravdu stojí za to !!! Výhled na zámek, skalní město a širé okolí patří k tomu nejhezčímu, co lze v Českém ráji spatřit a nadarmo fotografie z těchto míst nezdobí katalogy cestovních agentur ... Kupodivu tu kromě dalších obdivovatelů přírodních krás najdeme i kamenný stůl a lavičky a tak tu na chvíli spočneme a něco málo i ze svých batůžků uzobneme...

Následuje zestup po žebřících na skalní náměstíčko, jemuž vévodí vysoká úzká stěna s pomníčky a plastikami - nachází se tu symbolický hřbitov horolezců. Na opačné straně vidíme fantastické skalní věže. Já tam lezu na průzkum a fotím ty úžasné tvary, hluboko pode mnou se nachází spodní patro skal, lezu do nitra vykotlané skalní věže - obrovská dutina má velikost i tvar rotundy !

Dalšími schody se dostáváme dolů pod hřbitov a pak vycházíme na odlesněnou plošinu, kterou zdobí snad nejkrásnější útvary zdejších skal - Durango, Ocúnová a velice fotogenická Lebka. ( Že svým fotoaparátům dáváme pořádně zabrat, připomínat snad netřeba !!) Abych Janě udělal radost, tak vylezu na jednu skalku a kolem krásné skalní věže Skauta zestupujeme poněkud vlhčí roklí až na rozcestí k upraveným pramenům. Najdeme tu celkem čtyři " vývěriště". Když obcházíme ten poslední, vynoří se z lesa dívka na koni a ochotně nám i našim foťákům zapózuje, kůň se z toho ale vzápětí pos...e..! Pořád po modré značce napříč pasekou do lesa a širokou roklí stoupáme k prvním vysokým a obrovským skalním věžím. Nacházíme se v centru " Skaláku" a ty věže jsou Taktovka a Kapelník !!

Následuje úsek po zeleně natřených ocelových schodech, skalní průrvou do shluku dalších monumentálních skalních útvarů a Divočinou všech Divočin se dostáváme až na Janovu vyhlídku. ( Poslední úsek tvořilo serpentinové stoupání přes " Čertovu ruku", Janička má závratě a pro obveselení zestupujících turistů piští a předvádí své poslední chvíle...) Na vlastní vyhlídku se jdu tedy podívat sám a když se Jaňule trochu vzpamatuje, vyjdeme na náhorní plošinu a už pohodlně po chvilce přicházíme k hradu Valdštejnu. Také v těchto místech je poněkud přelidněno. V hospůdce si kupujeme panoramatickou mapu Českého ráje a velmi podrobnou - 1: 8000 - mapu Hruboskalska. Pak už procházíme přes most s barokními sochami do nitra hradu.

Na 1.nádvoří zrovna probíhá rytířské klání. Vedle v kapli se prý nachází údajně jediný " Pravý" portrét K.H.Máchy, náš skepticismus k tomuto "faktu" ale bude nejspíš oprávněný...V prvním paláci najdeme kromě muzejních expozic i velký hodovní sál. Dalšími mosty se dostáváme i do nejzašších - v romantickém duchu upravených - částí původního významného středověkého hradu, ale novogotický palác už nás tolik nenadchne. Jeho interiéry jsou totiž trochu kýčovité...I tak se nám tu líbilo a po oddechu pokračujeme po značce a lesem dál. Předbíhá nás nějaký abnormálně čilý důchodce v pokročilém věku a spolu s ním přicházíme na poslední vyhlídkovou skálu Hlavatici. Když vylezete jako já po točitém schodišti nahoru, můžete se pokochat krásným výhledem na město Turnov a širé okolí.

Než dohoním zestupující Janu, rozloučím se v duchu s Hruboskalským skalním městem, které rozlohově patří k těm největším v Českém ráji - ( A PRO NĚKOHO - třeba pro mne a pro Janu možná tím nejkrásnějším !!!) A to je tady Jana poprvé v životě a já už potřetí, ale zcela určitě se sem oba budeme moc rádi vracet !!!!

Na louce u penzionu pod Hlavaticí si fotíme pasoucí se a dovádějící koně a pak už cupitáme přes město do hotelu a večer po sprše lítáme po centru Turnova a sháníme nějakou restauraci, kde bychom se najedli. Kde nic tu nic - je už dost pozdě - a tak si poživatiny nakonec kupujeme ve Večerce...