Andalusie obytňákem

Andalusie obytňákem

Původní myšlenkou bylo zkombinovat o jarních prázdninách lyžování s poznáváním. Sierra Nevada je nejvyšším pohořím Pyrenejského poloostrova, vrchol Mulhacén dosahuje 3479 metrů. Sněžné hory s lyžařsky atraktivním názvem se nacházejí něco málo přes dvě hodiny cesty od Malagy, kam směřoval náš let z Prahy. S blížící cestou jsme začali přemýšlet, co bychom kromě lyžování chtěli poznat. Aha, Andalusie je stejně rozlehlá jako celé Česko a turistických atrakcí je tu tolik, že nám snad na lyžování ani nezbude čas. Navíc, když budeme chtít poznat města, relaxovat na plážích, věnovat se aktivnímu odpočinku a poznat přírodní krásy, bude náročné se hvězdicově vracet na jedno či dvě místa. 

Napadl nás pronájem obytného vozu. Jedeš, zastavíš kde „chceš“, tedy občas se dá tzv. nadivoko nebo ve vyhrazených kempech pro karavany. Existuje přímo aplikace park4night.com, kde lze nocování v kempech i nadivoko vyhledat. Česká společnost Campiri, která se pronájmem obytných vozů zabývá, má kromě sídla v Česku i pobočku v andaluské Malaze. Co víc, cestu si nemusíte plánovat sami. Jejich specialisté mají Pyrenejský poloostrov proježděný křížem krážem a dokážou vytvořit itinerář na míru, včetně míst na nocleh, přesně podle zadání. V našem případě: sport, města, pláže, příroda Andalusie za 11 dní. A zajišťují také nákup, aby cestovatelé hned po ránu nemuseli hledat kavárnu nebo jet „obytkou“ do supermarketu. Přiletěli jsme v noci a naše první přespání po převzetí auta bylo nadivoko, jen pár minut autem od letiště, u 7 km dlouhých písečných pláží v Torremollinos, jednou nohou na pláži, druhou v moři.

Setenil de las Bodegas a Ronda

Ráno jsme se vydali do vnitrozemí, směrem na západ do obce Setenil de las Bodegas, jedné z nejkrásnějších a nevyhledávanějších tzv. bílých andaluských vesnic „pueblos blancos“. Karavan jsme zaparkovali přesně podle itineráře na okraji vesnice a vydali jsme se úzkými uličkami objevovat exteriéry, které filmaři milují. Členitý́ terén poskytuje různé výhledy, ať už na katedrálu nebo na bílé domky a uličky nalepené na skále. Nejpůsobivější jsou restaurace a bary v ulicích Calle Cuevas del Sol a Calle Cuevas de la Sombra, pod několikametrovým mohutným skalním převisem, který́ zastřešuje i promenádu před nimi. Tady si stavitelé nemuseli lámat hlavu se střechou ani s pergolou. Příroda je vytvořila sama.

Další zastávkou je město Ronda. Ocitáme se naopak nad propastí. Parkujeme opět na okraji města, v docházkové vzdálenosti do centra a kousek od největší turistické atrakce mostu Puente Nova. Tento most spojuje starou a novou část města rozdělenou skalní soutěskou, ta je místy až 130 metrů hluboká. Člověk tu stojí a nemůže odtrhnout oči. Je to možné? Jak dokázali postavit město na skalách, rozdělené propastí a pak ho propojit mosty? Puente Nova byl dokončen až v roce 1763 a jeho stavba trvala 40 let. Kousek dál se nachází býčí aréna z 18. století. Slavný toreador Pedro Romero zde stanul jako první býkovi tváři v tvář, tedy ne z koňského hřbetu, jak bylo do té doby zvykem. S respektem jsme prošli kolem sochy rozzuřeného býka, vypadal jako živý a nechali se zlákat městským parkem Alameda del Tacho, s promenádami, altánky a balkonky nad strmým, 100 metrů vysokým útesem. Před námi se objevil nádherný výhled do úrodné, rovinaté krajiny plné políček, olivových hájů, citrusových sadů a vinohradů, lemované dalším horským masivem při západu slunce… Co víc si přát? Snad jen mít více času, navštívit palác Modragón s renesančním, pozdně gotickým i maurským nádvořím či najít schodiště La Mina, které vede až na dno soutěsky.

 
 

Opice a jeskynní světelná show

Ještě večer nás čekal přejezd na Gibraltar. Lze ho zažít různě. Jako čistě turistickou atrakci s průvodcem v minibuse nebo si ho poctivě projít pěšky. My jsme zvolili tu druhou variantu. Pěšky z jachetního přístavu, kde se nacházel i kemp pro karavany. Přešli jsme hranice a před letištní plochu jsme městskou branou vkročili do anglického světa s poštovními schránkami a telefonními budkami jako v Londýně. Velkým lákadlem je ulice plná obchodů. Neodolali jsme a zakoupili pár maličkostí.  Ale pak už honem nahoru za hlavními turistickými atrakcemi do přírodní rezervace Gibraltaru. Nejeli jsme lanovkou, ale vše poctivě vyšlapali, minuli jsme jednu z mnoha vojenských pevností, zakoupili vstupenky (dospělý 16 £ a děti 12 £ – zahrnují vstupy na všechny atrakce uvnitř) a vstoupili do rezervace. Jako mávnutím kouzelného proutku se nám začaly ukazovat opice, příslušníci druhu makak bezocasý́. Jak to vědí, že mají být jen v rezervaci? Naše první zastávka byla vysoko nad propastí, na 70 metrů dlouhém Windsorově visutém mostě, s výhledem na záliv. Po schodech podél obranné zdi Karla V. jsme pokračovali až na prosklenou terasu Skywalk s 360stupňovým výhledem do okolí. Jako lahůdku nakonec jsme si nechali jeskyně sv. Michala. Uchvátila nás nádherná krápníková výzdoba a prostorný́ dóm s hledištěm, který slouží jako koncertní síň. 

Afrika, co by kamenem dohodil

A teď snad uvidíme místo, kde se stýká Středozemní moře s Atlantickým oceánem? A kde to je? Tarifa? Ano, naše další kroky směřují právě sem. Do přístavního městečka s mysem Tarifa, kde je Evropa nejblíže Africe. Úžina široká pouhých 14 kilometrů může být dobrý tréninkem pro plavce, kteří se chystají přeplavat Lamanšský průliv, s africkou pevninou pořád nadohled. Plavce jsme neviděli, zato kejtařů požehnaně. Brázdili hladinu podél dlouhé písečné pláže, a když jim do plachet zafoukal hodně silný vítr, vznesli se nad hladinu jako vznešení černí ptáci. Další zastávka: písečné duny Valdevaqueros. Proč nás tak fascinují hory písku? Asi je to ta nekonečnost, mohutnost a síla stejně jako u oceánu. I tady hodně foukalo, ale cesta z parkoviště mezi písečnými dunami a travinatým a keřovitým porostem s výhledem na oceán byla úchvatná. Na pláži široko daleko nikdo, voda ne moc studená, proto došlo i na koupání. Poprvé obědváme venku, slunce svítilo a na řadu přicházejí dokonce kraťasy a tričko. Plavání v moři se konalo ještě na Playa de Bolonia, jde o rozlehlou písečnou pláž s dunami na obzoru. Tato pláž má ještě jednu atrakci – kousek od ní, s výhledem na moře, se nacházejí jedny z nejzachovalejších ruin římského města na Pyrenejském poloostrově – Baelo Claudia. Vstup je zdarma. 

Relaxační ráj El Palmar de Vejer

V El Palmar de Vejer bychom nejraději zůstali a už nikam dál nejeli. Fantastický kemp pro karavanisty, se všemi potřebnými službami, navíc jen pár metrů od dlouhatánské písečné pláže s množstvím mušlí, která vede až k mysu Trafalgar. Ráno jsme se probudili do krásného slunečného počasí, sbalili plavky a s nadšením jsme vyrazili k moři. Je to místo jako stvořené pro surfaře, pokročilé i začátečníky. Škol je tu hned několik, obchůdků s vybavením a doplňky rovněž. Vládne tu uvolněná hipsterská atmosféra, v barech u pláže se začíná tančit a popíjet už před západem slunce. Na své si přijdou běžci, cyklisté i milovníci koňských hřbetů.

Je libo projížďku na koních při západu slunce? Dokážete si představit větší romantiku. Dvě noci v El Palmar a jedeme dál. Cestou nás čeká rozlučka s Atlantikem v Cádizu, odkud kdysi vyplouval Kryštof Kolumbus na svou druhou výpravu, při které objevil Portoriko a Jamajku. Ve městě se nachází Torre de Tavira s tmavou komorou a mechanickým zařízením, které umožňuje pozorovat dění v ulicích města jako kamera. Za zhlédnutí stojí klasicistní radnice i barokní katedrála Santa Cruz s 50metrovou kopulí, obloženou zlatými destičkami. Nás nejvíce zaujala promenáda podél půvabné městské pláže, umístěné mezi dvěma pevnostmi. Jsou čtyři hodiny odpoledne a potřebný nákup realizujeme v liduprázdném supermarketu. Je přece pořád ještě siesta. Focení a ahoj, Atlantiku, zase příště. 

Královna Andalusie, Sevilla

Přijíždíme za tmy a parkování nadivoko poblíž centra nepůsobí úplně bezpečně. Nakonec v aplikaci najdeme poblíž kemp pro karavany. Ráno se vydáváme na prohlídku sevillského akvária s více než 400 druhy vodních živočichů. Toto akvárium symbolizuje alegorii první cesty kolem světa portugalského mořeplavce Fernanda Magalhãese, na kterou vyplul v roce 1521 ve službách španělských králů, právě ze Sevilly. Je neděle deset hodin dopoledne. Interiér doplňují důmyslné dekorace a podmanivá hudba. Jsme tu sami, obklopeni vodami, faunou a flórou řek a moří, které Magalhães před pěti sty lety brázdil.

Další na programu je sevillská katedrála, čtvrtá největší na světě, s nádvořím plném pomerančovníků a 107 metrů vysokou věží Giralda, odkud je rozhled na celé město plné památek, velkých náměstí a úzkých uliček. Máme ještě čas, tak brouzdáme rozlehlým parkem Santa Luisa s altánky a volně žijícími papoušky. Na konci parku se ocitáme před obrovským Plaza de España (Španělským náměstím). Prostor o průměru 200 metrů je ohraničen neorenesančními budovami a vodním kanálem s mosty o délce 515 metrů. Na budovách zaujmou výklenky s kachlíkovými obrazy. Každý je věnován jedné z 50 provincií Španělska s mapou, znakem a významnou historickou událostí. Úctyhodných 50 tisíc metrů čtverečních působí monumentálně a my osobně jsme hezčí náměstí ještě neviděli. Nemohli jsme se nabažit jeho krásy a prošli jsme ho během dne snad třikrát.

Sevilla žije také nočním životem, večer jsme šli uličkami až na Setas de Sevilla, vyhlídkový́ chodník nad městem. Původně se stavba jmenovala Metropol Parasol, ale Sevillané ji brzy díky jejímu tvaru přejmenovali na Setas čili Houby. Vyhlídkový chodník ve výšce 28,5 metru se vlní mezi jednotlivými „houbami“, které večer mění barvy. Aby tato největší dřevěná stavba světa odolala povětrnostním podmínkám, je potažena nepromokavým, flexibilním a prodyšným polyuretanem. Po Seville jsme nachodili za jeden den 25 km.

Nejhezčí cyklotrasa plná tunelů

Je libo 36,5 km dlouhý́ cyklovýlet s 30 tunely na místě, kde v minulosti vedla železniční trať? Na Via Verde de La Sierra budete obklopeni zvlněným úrodným andaluským vnitrozemím s políčky, olivovými háji i přirozenou středomořskou vegetací. Ze Sevilly nás bolely nohy, ale na tohle jsme se těšili. Přímo v Olveře je půjčovna kol a také parkování pro karavany. Pokud jste s dětmi, nemusíte jet celou trasu, stačí se kdykoliv otočit a jet zpět. Projíždíte tunely, kolem starých nádražních budov i po viaduktech. Jen pozor, pokud jedete z Olvery směr Puerto Serrano, cesta tam je z kopce, zpět šlapete nahoru. Žádné prudké stoupání, ale konstantní. Vnitrozemím nabíráme směr k Malaze. Odlet se blíží, ale naše dobrodružství ještě zdaleka nekončí.

Levitujeme na Královské cestě

Ano, Caminito del Rey (Královská stezka), pojmenovaná podle krále Alfonse XIII., který po ní v roce 1921 kráčel, je turistická atrakce. Kdo se na 3 kilometry dlouhou trasu z Ardales do El Chorro nad soutěskou Gaitanes vydal, nelituje. A kdo tu nebyl, neví, o jaký́ zázrak přichází. Podobně jako levadas na portugalské Madeiře, i Caminito bylo kdysi vybudováno za účelem údržby vodního kanálu v soutěsce, který zásoboval vodní elektrárnu. Na Madeiře tesali do skal, tady vytvořili lávku přilepenou na skalní stěnu. Někdy se můžete dostat až do výšky 100 metrů nad hladinou. Samotné skály jsou pak vysoké až 300 metrů. Jsou místa, kde je kaňon užší než 10 metrů. Král tu šel proto, aby položil poslední kámen obrovského vodního díla a slavnostně otevřel nově vybudovanou přehradu. Dnes už po původní lávce nelze chodit. Z bezpečnostních důvodů byl v roce 2015 vystavěn nový chodník, který byl ke skále připevněn pomocí moderních technologií. Při pohledu na původní starý chodník se člověkovi až tají dech.

Alhambra, největší kniha světa

Sportování bylo dost, jede se opět do města. Tentokrát nás nečeká nic menšího než Granada, vstupní brána do Sněžných hor, kvůli kterým jsme do Andalusie původně přijeli. Zasněžené vrcholky lemují horizont města, ale my se chystáme navštívit poslední baštu maurských králů na Pyrenejském poloostrově, Alhambru. Palácový komplex s opevněním je v pravém slova smyslu samostatné, soběstačné město, s ohromující rozlohou 142 tisíc metrů čtverečních. Památka UNESCO, která je jednoznačně nejzachovalejším komplexem vrcholné maurské architektury ze 13. a 14. století na evropském kontinentě. Je rozdělena na Generalife, méně zdobné, stinné letní sídlo sultána se zahradami, fontánami a vodními kanály. Palác Karla V. byl vystavěn až po dobytí Granady křesťanskými králi jako první renesanční palác mimo Itálii, dnes je zde muzeum. Ukázkou maurské vojenské architektury je pevnost Alcazaba se třemi věžemi a ochozy, ze kterých je úchvatný výhled kolem dokola na město i zasněžené vrcholky hor.

Nejkrásnější jsou však Nasridské paláce a Patio de los Leones (Lví nádvoří). Jejich přebohaté štukové dekorace pokračují i na stěnách, arabské nápisy a citace dělají z Alhambry největší knihu světa. Dech se tají při pohledu na malby na kůži ve stropních výklencích i fresky na stěnách, v uších zní zurčící voda, která sem byla přivedena pomocí důmyslných kaskád. Jak majestátně a tajemně asi musel působit emír, když hosté oslněni světlem z nádvoří vstupovali do přítmí místnosti, s působivým protisvětlem, přicházejícím z arabeskových oken za jeho zády.

Po návštěvě Granady jsme se vydali dolů k pobřeží směr Malaga. Čeká nás cesta domů, ale využíváme poslední chvilky na pláži s výhledem na moře a malebné siluety hor. Jsme plni dojmů z krásy andaluských měst. Poslední noc trávíme v kempu v Almuñecaru a před odletem symbolicky máváme našemu andaluskému dobrodružství z vyhlídky Balcón de Europa v Nerja. Uvidíme se příště. Brzy. Slibujeme.

AUTOR: Petra Sochorcová, text i foto

Praktické odkazy:

Oficiální stránky Španělska: www.spain.info

Sevilla: www.visitasevilla.es/en

Granada: www.turgranada.es/en

Andalusie: www.costadelsol.es

Královská stezka: www.caminitodelrey.info/en

Na významné památky a přírodní atrakce se vyplatí koupit vstupenky předem. Přímo na místě nemusí být k dispozici.

Fotogalerie