Zemí zamyšlenou z Radomyšle do Strakonic.

Kam a jak jedeme?

Vlak ze Sušice odjíždí na minutu přesně a nám se z jeho okna nabízí stále se proměňující pohled na tmavou vodu řeky Otavy. Podle řeky, až na krátký úsek u Horažďovic, jedeme až do Strakonic a poté nás žlutozelený motoráček veze k severu. Vystupujeme na neudržovaném nádraží v Radomyšli a pohled to není nijak povzbudivý. Ale před námi je cesta krajinou, která má něco do sebe. Země zamyšlená, tak o ní píše spisovatel Ladislav Stehlík, je prostě tak nějak jiná než zbytek země. A pan spisovatel to moc dobře věděl. Krajina člověka pohladí na duši a její kouzlo spočívá v její malebnosti. Kopečky jsou porostlé lesy, louky a pole jsou rozloženy v širokých údolích mělkých potůčků. Na hladinách rybníků, kterých tu je více než jinde, se zobrazuje vysoká modrá obloha. I ta modř je tu trochu jiná. Lidská sídla sem zapadají s přirozeností, kterou nelze vysvětlit. Polní cesty se tu zatím ještě neproměnily v asfaltové cyklostezky. Jen občas se objeví necitelná stavba zemědělského objektu, jakoby výstraha pro dny příští. Ale dnes je stále co obdivovat a tak naše putování může začít.

 

Za čím jedeme?

Z nádraží vycházíme k okresce, po které jdeme do nedalekého Oseka. První pohled do kraje nabízí na jihu návrší s kostelem sv. Jana Křtitele. Kostel je dominantou krajiny a je vidět z velké vzdálenosti. Při silnici jsou louky a pole a před obcí je po pravé straně hladina Velkého rybníka. Za ní vcházíme do vsi. Na návsi je hezká kaplička sv. Václava a opět rybník. Procházíme k místnímu zámku. Ten je pro veřejnost nepřístupný. Je tady ústav sociální péče pro mentálně postižené. Samotný zámek je novobarokní stavba z 19. století. Ladislav Stehlík uvádí, že se zámku týká román F. Kafky, Zámek. Proti zámku je kaple sv. Jana z Nepomuku a dva mohutné duby. Západně od zámku je velký krajinářský park. Pokračujeme cestou podél zdi parku. Park je vzorně udržován a pro veřejnost také uzavřen. Za parkem se nám otevírá výhled do kraje. Zalesněná návrší, pole a louky dělí stará polní cesta. Boží muka sv. Prokopa svítí novotou a na chvíli se nám opět objevuje již zmíněný kostel sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí. Mezi poli je stromořadí starých stromů, podle kterého jdeme k lesu. Na okraji lesa je starý židovský hřbitůvek. Na hřbitově je pochován Heřman Kafka , dědeček spisovatele Franze Kavky.

Od hřbitova jdeme lesní cestou k západu. Od okraje lesa se stoupá lípovou alejí ke kostelu sv. Jana Křtitele. Ten byl dokončen v roce 1736 v barokním slohu a dnes je kostelem poutním a hřbitovním. Severně od kostela je velký hřbitov a na opačnou stranu je výhled, který se jen tak někde nevidí. Je odtud vidět část Šumavy s Boubínem a o něco dál k západu celý hřeben Javornické hornatiny. O něco blíže k nám desítky kopečků, z nichž je výraznější Tisovník. Za totality tady byla armáda. Od kostela se klesá alejí lip do městyse přes železniční trať, kolem rybníka Vražda. Při cestě jsou kamenné kapličky křížové cesty, která končí u kostela sv. Martina. První zpráva o městečku je z roku 1284 a od roku 1359 bylo majetkem strakonických johanitů. Významnou památkou místa je původně románský kostel sv. Martina. Najde se tady i několik hezkých stavení, mezi kterými je při silnici od Sedlice hezký domek z roku 1784. Na malém náměstí je empírová Radnice se sousoším Panny Marie. O něco dále zajímavý pomník padlým.

Z městyse jdeme po zelené směrem k jihu. Polní cesta nás přenáší do starých časů. Výhledy se střídají s průchody mezi křovím a několikrát je odtud opět výhled na kostel sv. Jana Křtitele a na městys. Cesta klesá do údolí bezejmenného potůčku, na kterém je rybník. Následné stoupání končí u božích muk a odtud cesta odbočuje k Domanicím. Od vsi sestupujeme do údolí Radomyšlského potoka. Jsou tady tři větší rybníky, Horní řepický, Pilský a Dolní řepický. Údolím prochází i železniční trať. Je to ideální místo pro vodní ptactvo. Za rybníky cesta pokračuje po silnici do Strakonic. Je tu bohužel dosti velký provoz a navíc tu probíhá oprava ulice a výstavba kruhového objezdu. Jsme rádi, že ten úsek máme za sebou a po dalších dvaceti minutách přicházíme na strakonické nádraží.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jednu z možností občerstvení nabízí hospoda městyse a tu druhou až samotné Strakonice. Malá svačina a především něco k pití je dobré mít v batohu. S ubytováním také není problém. Je tady více možností.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rád se na Strakonicko vracím. Je tady mnoho zajímavých míst a hezkých cest. Popisovaná patří mezi ty, po kterých se člověk rád projde. Nám se tady líbilo.

 

Ostatní informace

Délka této cesty je mezi 12 až 14 kilometry. Větší část se jde po značených cestách ( žlutá a zelená značka). Jde se většinou po rovině, převýšení je minimální. Celá cesta je na mapě č. 68 Pootaví.