Ze Syrákova pod Vartovňu a do Jasenné

Kam a jak jedeme?

Předchozí několikadenní sněžení a následné vyjasnění - provázené přívalem arktického vzduchu - proměnily po dlouhé době naše krajské město a okolní kopečky na pohádkově krásnou zimní krajinu, kterou jinak známe jen z fotografií z horských oblastí. V sobotním mrazivém dopoledni se proto rozhodujeme pro kratší výlet do okolí. Dlouho váháme mezi obcí Jasennou, kam se už dlouho chystáme anebo jen kratší procházkou do Jaroslavic. Centrum Zlína totiž halí smog a výhled do dálav není zrovna ten nejoptimálnější, nakonec ale zvítězí touha poznat dosud nepoznané. A protože jsme do centra Zlína sjelí už v 10 hodin a spoj na Vsetín nám jede až za hodinu, začínáme dnešní výlet trochu netradičně: napřed jdeme na oběd a využíváme k tomu otevřeného bufetu na autobusovém nádraží. Menu nabízí fazolovou polévku, kterou zavrhujeme - nechceme na výletě "doprovodnými" projevy děsit lesní zvěř a jiné výletníky - a tak se rozhodujeme pro jedno z hlavních jídel, čímž je moravský vrabec. (Jak známo, u nás na Moravě dorůstá tento pták kolosálních rozměrů - skoro jako prase domácí - a také chuť této lahodné moravské speciality je téměř k nerozeznání od vepřového masíčka!) Po jídle ještě na "Kanadu" chvilku posedět u točené kofolky a pak už rychle k busu. U Vizovic se definitivně vytrácí příměstský smog a při průjezdu Lutoninou a Jasennou se už můžeme radovat z krás nefalšované a zasněžené valašské KRAJINY. Stoupáme Jasennou, zajímavou obcí se dvěma kostely a zachovaným fojtstvím (Muzeum), poslední chaloupky dědiny se vyšplhaly vysoko do údolí až pod serpentiny silnice k Syrákovu.

V sedle vystupujeme. Jméno Syrákov - (tady ale s měkkým "i", tak jako v některých mapách) - nese i budova motorestu nad silnicí. (Sirné prameny se ale v okolí nenacházejí, v minulosti zde bývaly salaše s ovcemi a vyráběl se tady sýr a tak názvu s "ypsilonem" nahrává i jiný význam pojmenování tohoto místa: po většinu roku zde bývávalo sychravo - po valašsku "syrovo" nebo "surovo"...) U zastávky busu nás kromě mapy a rozcestníku se žlutou a modrou značkou vítá také červenožluté značení nové Portášské naučné stezky. Vydáváme se tedy po hřebeni směr Vartovna, která je odsud vzdálena 3 km. Mrazivý vánek nás rychle přinutí přetáhnout kapuce přes hlavy! Ještě se pokocháme výhledem na Liptálsko a vyrážíme zasněženým chodníkem do hor. Sněhu naštěstí napadlo i tady na kopcích jen asi 7 cm a tak se jde i bez lyží v pohodě. Míjíme krásná zasněžená zákoutí a také další výhledy na Vsetínsko. S tou viditelností to ale není nijak super, nad 2 km vzdáleností už jen opar a tak dumám, jestli má smysl na tu novou Rozhlednu na Vartovni vůbec dneska lézt ...

Když ji pak v dálce průhledem mezi stromy konečně vidíme, potkáváme skupinku turistek a o něco později na větší louce pod Rozhlednou i menší houf turistů, kteří se vracejí z jejího vrcholu. Zde vytahuji mapu a po jejím studiu se domluvím s Janou, že mne zůstane čekat na fotogenické louce, předávám jí batoh a vyrážím zdolat vrchol. Na cestu si kromě foťáku beru i rukavice, neboť je tady opravdu taková kosa, až mi kape z nosa a ruce neuvěřitelně zebou, takže od teď už žádné frajeření! Jen co vylezu pod vrchol louky a fotím si krásný strom, zjistím, že jsem bez jedné rukavice a když ji hledám a jdu po stopách zpět, tak ji nacházím až dole na louce nedaleko fotící Jany. Beru to jako znamení osudu, že si máme Rozhlednu nechat na jindy, kdy bude počasí s dalekým výhledem a hlavně v příznivější roční době a tak tedy změna plánu trasy : podle mapy - mimo tur.značení - po lesní cestě do hvozdu, zestup do údolí a "trefit se" na dolní konec Jasenné, kde je zastávka busu.

Za čím jedeme?

Procházka zasněženým lesem má svoje kouzlo - nikde ani živáčka! Trochu krkolomně sestupujeme k vidlici zamrzlých potoků v hluboce zaříznutém údolí. Odtud už lesní cesta klesá jen ve velmi mírném úhlu dál dolinkou a pak vycházíme na louky se včelínem a osamělým domem. O něco níž míjíme zaniklou pasekářskou usedlost - malé skromné stavení a velká stodola se úplně ztrácí v bývalém zpustlém sadě - na louce pod ní další ovocné stromy, z mladé jablůňky už nikdo nestačil sklidit letošní úrodu. Za další zákrutou cesty nás čeká velké překvapení: na ohrazených lukách se volně přírodou prohánějí koně, přikrytí dekami. Když nás vidí, jdou se nás podívat pěkně zblízka. Pod cestou velká farma a tady všude okolo další krásná zvířata. Zdravíme se navzájem se sympatickým majitelem a dcerkou, kteří vedou za otěže další svěřence na procházku - on je to tady totiž "Ranč pod Vartovňů", sloužící k chovu a ustájení ušlechtilých koní!! Jdeme se podívat ještě za "roh" na vedlejší cestu, kde jsou další výběhy a cestu s námi sdílí hezký hodný pejsek, který se za námi před tím - bez štěkotu - přiběhl přivítat a který nás doprovází ještě kus za zatáčku, když už farmu opouštíme. Je to pejsek nejen hezký a inteligentní, ale také vyrovnaný... prostě psisko jak má být a ne ty degenerované a nervní zdechliny z bytů našich měst!!

Už po zasněžené a místy zledovatělé silničce klesáme dál údolím - krajina kolem nás je naprosto pohádková - a pak přicházíme k jakési dědinské "průmyslové zóně" jménem JASNO. Kromě kravína jakobychom z další budovy slyšeli i kvikot vepřů, dále zde místní vyrábějí nábytek a dokonce je tu i jakási kovovýroba. Pak už první domy Jasenné... Na zamrzlém potoce mráz vytvořil na ledě zajímavá krajkoví a abstraktní patvary. Jana tu zůstává fotit, já ale pokračuju dál, neboť vidím nad střechami domů věž evangelického kostela. V posledních paprscích zapadajícího slunce si fotím nádhernou empírovou stavbu z roku 1833, pak přichází manželka a před odjezdem domů do Zlína se ještě na skok stavujeme v Motorestě U Kašparů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už jsem se zmínil - jídlo jsme si "odbyli" na začátku cesty a později jsme se už s problémem hladu dále nezabývali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hřeben od Syrákova na Vartovňu a krajina kolem Jasenné je natolik malebná a okouzlující, že jsme ještě cestou domů plánovali další výlet : příště to bude návštěva Mikuláštíkova fojtství a katolického kostela v horní části obce a určitě se také projdeme po okolních fotogenických vršcích...

Ostatní informace

Za občerstvení jak ve Zlíně, tak v Jasenné se musí platit. (Ale asi je to tak zvykem i všude jinde.)