Zamrzlý Poniklý potok

Kam a jak jedeme?

Tak nám konečně letos udělali stopu z Koutů do Přemyslova, čili ráno atobusem (můžeme i vlakem). Vrcholí sice mrazy z Arktidy, ale na sluníčku je poměrně dobře. Chce to jen se pořádně obléct.

Za čím jedeme?

Už jsem o trase po úbočí Černé stráně uvažoval dávno, je tam pěkná lesní cesta od údolí Poniklého potoka do Přemyslovského sedla. Trasa je ve slušné nadmořské výšce, takže by nemusela být nouze o sníh. Ostatně tuto zimu to není třeba řešit, sněhu je habaděj. Na okraji Koutů-Annína narazíme na stopu od rozcestí Pod Suchou horou, což je vlastně pokračování Vodní cesty ze sedla ke Koutům. Stopa pokračuje podél Hučivé Desné, nejprve narazíme na rozcestí Knížecí cesty, a jak se zdá tato cesta je letos taky vyrolbovaná tak jaksi nad plán, ale tu už z běžek znám, tak tedy ještě dál. Za rozcestím Poniklý potok trasa pokračuje dál podle potoka asi 1km, pak je odbočka doleva na lesní cestu, která nás po úbočí Černé stráně dovede do Přemyslova. Když už je ale hezky, tak si cestu kousek prodloužím podél potoka k vodopádu, abych se podíval jak vypadá v zimě. Dnes je tedy pěkně zamrzlý, ani nevypadá tak impozantně jako v ostatních ročních obdobích, ale zajímavost to určitě je.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro jistotu něco do baťůžku, ale jestli dojedeme na Přemyslov, tam najdeme občerstvení u sjezdovek.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tak pak kousek zpět a pokračujeme stopou. Trasa je snad čerstvě vyřezaná, vypadá to že rolbař měl jen problém s nějakou závějí, ale jinak luxusní trasa. Zprvu je nutné překonat asi kilometr prudšího stoupání a pak už cesta vede téměř vrstevnicí v nějakých 850 až 900m. Většinou se jede v lese, ale občas se dá i něco vidět z různých průseků a svážnic. Na Černé stráni jsou i celkem velké bukové porosty a i pod sněhem je vidět, kolik skalek hora má na svých svazích. Průsekem je vidět i na skály Kazatelny, ale v zimě bych se tam asi nedrápal.

Jak cesta obtáčí horu, je pomalu vidět na přibližující se masiv Jelení skalky a Tří kamenů a pod nimi lyžařské středisko Přemyslov. Tam se může zájemce občerstvit v restauraci u lanovky, ale lépe vypadá nový skibar přímo u sjezdovky. Nejen že je stylovější, ale hlavně je od něj pěkný výhled nejen na středisko, ale i k vrcholům Pradědu a Mravenečníku.

Od letošní sezony můžou běžkaři vyjet lanovkou zdarma a od Jelení skalky vedou další udržované stopy. Některé by měly objíždět Ucháč, jiné dělají kolečko ke Třem Kamenům. Jak zjišťuji, ne všechny asi jsou skutečně projeté, mě ale nejvíc zajímá cesta do Pekařova, což je vlastně pokračování červené Cyklotrasy, kterou jedeme již od Koutů. Bez sněhu je to normální asfaltka, není tedy nijka zvlášť krkolomná a stopa je dovedená až na okraj Pekařova.

To už je trošku zádrhel, že vyrolbované stopy až na výjimky jsou vedené jen v horských polohách, takže pokud není v dosahu veřejná Doprava, musíme pokračovat méně pohodlně. Naštěstí z Pekařova je celkem pěkná zelená turistická zelená značka po úbočí Studence, v první části po loukách a pastvinách trošku to připomíná trasu z Paprsku přes Větrov. Bohužel tu však není velký provoz, takže vyšlápnutá stopa není nic moc. Za loukou následuje prudší úsek přes les, ale i ten se dá s opatrností sjet, pak už jsou pole a louky, můžeme si vybrat, jestli podíl značky budeme pokračovat do Bukovic, nebo nějakým jiným směrem přímo do Velkých Losin. Zvolil jsem druhou možnost a jedna ze stop mě dovezla k termálnímu koupališti, čili k zámeckému parku.

Ostatní informace

Počasí skutečně vyšlo, díky téměř bezvětří i ten krutý mráz byl nakonec snesitelný. A jestliže dnes lanovka v Přemyslově vozí běžkaře zdarma, budeme potřebovat peníze na vlak či autobus.