Za romantickou zříceninou hradu, skálami a rybníky do Lukova

Kam a jak jedeme?

Kam se ze Zlína vydat v měsíci listopadu na výlet, když na to máte jen půl dne, lítat po městě se vám nechce, na prohlídku zvířátek v ZOO Lešná je už poněkud zima a zámek ve Vizovicích je stejně jako hrad v Malenovicích pro veřejnost uzavřen, neb už je jaksi po sezóně ???

Řešení je jednoduché : jeďte jako my do 10 km vzdáleného Lukova ! Můžete si prohlédnout čarokrásnou zříceninu Lukovského hradu, prolézt skály pod hradem i blízké Králky, pokochat se výhledy na malebnou valašskou krajinu, navštívit břehy hezkých rybníků a projít se okolo dalších památek v obci...

Za čím jedeme?

My dva ze Zlína vyjíždíme busem až o poledni. Dnešní počasí se opravdu vyznamenalo, protože na to, že je téměř polovina měsíce listopadu, tak je dnes překrásný slunečný den, s jasně modrou oblohou a přímo fantastickým osvětlením !

Svoji procházku začínáme u zářivé barevné fasády vzorně opraveného Domova pro seniory. Než se ale pustíme po červené značce ku hradu, jdeme si prohlédnout empírový kostel sv.Josefa a pak navštěvujeme blízkou restauraci. Máme totiž po předčasném obědě doma ve Zlíně - ( kuřecí řízky se šťouchanými brambory) - nehoráznou žízeň a sklenka dobré žluté limonády přijde vhod ! Z výzdoby hospody je nutno upozornit na zajímavé tři obrazy ve tvaru oken, jimiž "vidíte" scenérie z Lukovského hradu.

"Zadem" se uličkou dostáváme na stoupající silnici mezi domky obce, jež se honosí názvem "Hradská". Skutečně je to nejbližší přístupová cesta k ruinám hradu a proto po ní taky logicky vede turistická značka. Od vrcholu cesty máme hezké výhledy na hradní kopec a další Vršky Hostýnských hor, vlevo pod lesem vidíme velikou chatovou kolonii. Poblíž barokní sochy sv.Jána silnice končí, je tu parkoviště pro auta a dál už se jde po polní cestě přes louku nahoru k lesu. Vidíme, že stejný nápad na dnešní výlet, mělo - tak jako my - množství pejsků, kteří táhnou své páníčky za sebou na vodítcích a netrpělivě na ně poštěkávají, aby sebou trochu hodili !!

Jdu se ještě na skok podívat ke Svatojánské soše, skrývající se ve stínu poněkud chaotického půlvěnce starých rozkošatělých líp. U sochy na lavičce prý ráda sedávala a do kraje se dívala druhá žena B.Smetany - Betty, která tu po dlouhých 13 let bydlela v budově staré lesovny. ( Stará paní musela mít obdivuhodný zrak, protože výhled do KRAJINY je tu pouze jižním směrem a proti jasně svítícímu slunci toho ani dnes moc vidět není ...)

Překonáváme stoupání po louce. Jana mi dneska nějak moc utíká, musím ji stále dohánět. Pak trošku ostřejší stoupání lesem a od rozcestníku se jdeme lesem podívat na nedaleké skalní seskupení, zvané Králky. I na nich je dnes poněkud rušno. Jana si fotí detaily na "nádvoříčku" před hlavním blokem s vytesanými schodky a sedátky, já konám průzkum největšího skalního útvaru odspodu. Než se pod 10 metrovou skalní stěnu dostanu, musím sjíždět po závěji spadaného listí a hrozí mi pád do údolí. Na "smrťák" to sice není, ale na zlámání hnáty, rozbití huby či fotoaparátu to stačí ... a tak prosím s rozumem !! Po vyfocení zajímavých detailů pak nahoru za manželkou. Před vytesanými sedátky se navzájem fotí mladá dvojice, já si prolézám skalní výchozy nad Králkami a Jana zase prchá do dáli ...

Nad posledními Skalkami je lesní cesta, která mne přes rozsáhlé předhradí Lukova přivádí pod opravenou hradbu a věž Svatojánku a k velkému hradnímu příkopu. Za ním se na skalnatém ostrohu vypínají zbytky hradeb a paláců kdysi významného královského hradu. I když je po sezóně, zřícenina je volně přístupná bez časového omezení. ( Mají to tady v Lukově ale rozumné lidi a správce - kdy tak asi bude něco podobného v tomto státě "dánském" možné i na jiných romantických hradech ?!? ) Všechny zachovalé části hradu Lukova jsou dnes tak kouzelně nasvíceny, že si člověk chvílemi připadá, jako by se díval na veliký krásný a nezarámovaný obraz !!

A co se nám do dnešních dnů z Lukovského hradu zachovalo ? Tak je to především dlouhý dřevěný most přes hluboký hradní příkop, spočívající na vysokých zděných pilířích a umožňující vstup do vnitřního hradu skrze průjezdní opravenou hranolovou věž. Tento vstup byl ale i ve středověku pouze pro pěší a tak jezdci ke své nelibosti museli zanechat svá "čtyřkopytová přibližovadla" - o výkonu jedné koňské síly - už v předhradí. Na plošině nad věží nalezneme bludiště nižších i vyšších stěn hradních paláců a hradeb, místy s klenutými vstupy, stěny jsou protkány ostěními oken. Z hradního paláce se v přízemí zachovaly dvě větší klenuté místnosti, pod nimi se nachází nyní uzavřené podzemí se sklepy. Nejvyšší bod hradu je upraven na vyhlídku, bohužel výhled umožňují přerostlé stromy jen směrem k jihu proti slunci a tak toho člověk z KRAJINY moc nevidí ... Nepřehlédnutelné jsou ale nádherné homole skal dole pod hradní zříceninou a je vidět, že dnešní krásný den si tu naplno užívají i bratři horolezci !

Hrad Lukov býval hradem královským. Později ho vlastnili Šternberkové, kteří zde vesele stavěli v dobách, kdy stavební sloh ovládala gotika, kdežto další pánové, vlastnící hrad - Nekšové z Landeka - se zase postarali o co nejlepší přestavbu hradu v pohodlné renesanční sídlo. U hradního příkopu stojící veliký Valdštejnův dub nedostal své jméno z pouhopouhého lidského rozmaru, ale proto, že se sám veliký Albrecht z Valdštejna tady oženil s poslední členkou bohatého rodu Nekšů - Lukrécií a po její smrti mu r.1614 spadl do klína zdejší ohromný majetek !! Hradní zdi pak zažily kromě jiného i vlny Valašských povstání, kdy je vzbouřenci několikrát dobyli. Za vlády dalšího rodu - Seilernů se ale hrad začal vyklízet : panské kanceláře se stěhovaly dolů do dědiny, Seilernové do předchůdce dnešního pohádkového zámku v Lešné a hrad se začal rozebírat jako levný zdroj stavebního materiálu ... ( Díky bohu aspoň za to, co se dosud zachovalo a co se dnes nákladně opravuje !!!)

Protože mi Jana už zase zdrhla, definitivně se loučím s překrásnou hradní zříceninou - ( ono jich u nás na Východní Moravě až tolik nemáme ) - a spěchám dolů do hradního příkopu. Odtud se naskýtají velmi zajímavé pohledy nahoru na hradní zdi a hlavně tu příkopem vede pěšina k vrcholkům horolezeckých skal. Jejich osvit dnes připomíná NESKUTEČNO či KRAJINU ze SNU !!!!! Škoda tu dalších slov, snad vás osloví některé fotografie ...

Od nádherných skal lesem do sedélka se studní, ukrytou pod novým přístřeškem. Sloužila obléhatelům hradu při obléháním delším než podle plánu a na blízkém vršku bychom nalezli valy a příkopy, které se zde zachovaly právě po těchto agresorech...

Pohodlnou lesní cestou pak klesáme lesem k chatové osadě. Na "Hradské" se naše cesty rozdělují : Jana spěchá k Bělovodským rybníkům, já dělám "průzkum" silničky, klesající do údolí k ohradě s koníčky při okraji obce. Slunce se pomalu kloní k obzoru, při focení okolo projede šílenou rychlostí a s ohlušujícím rachotem čtyřkolka osazená dvěma frajírky - ( ó blbosti lidská, do nebe volající !! ) - a k smrti vyplaší pasoucí se koníky - ( kéž by vám za to kolo upadlo, frajéři liboví !!! )

Pak už na hráz Horního rybníka. Jana zde od nějakého dědy získává zadarmo informace o rybnících a že prý tu ještě nedávno v zátočině plavala taková vrstva lidských odpadků, že tu místní kačeny divoké doslova chodily po vodě jak Ježíš Kristus !! Procházíme si hráze obou vodních ploch, porostlé košatými vrbami - to vše při samotném západu slunce - a pak už za soumraku k nádherně osvětleným domům obce. Než nám jede spoj do Zlína, fotím si zajímavá boží muka u rozcestí a pak se ještě jednou jdu podívat ke kostelu, na nedaleký bývalý hospodářský dvůr a barokní sýpku ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme měli doma a tak jsme si sebou bohužel vzali jen láhev s pitím. Netušili jsme ale, že nám na výletě tak vyhládne a tak jsme zpět do Zlína odjížděli s notně kručícími žaludky a rušili tím spolucestující ...

Tak takhle už prosím příště nee !!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tak nádherné osvětlení, jaké jsme zažili v dnešní den, bývá jen několikrát do roka !

Ostatní informace

Hradní zřícenina je mimo sezónu až do jara volně přístupná a vstupné, které se dává do kasičky v přízemí hradní věže, je dobrovolné...