Za prvním sněhem na Syrákov a do Jasenné

Kam a jak jedeme?

Sobotní ráno jsme se rozhodli pro procházku s prvním letošním valašským snížkem.Kam? Ve Zlíně to počasí vypadalo nevlídně,proto se domlouváme,že vyjedeme někam dál za město - tam,kde to ještě moc neznáme.Na autobusovém nádraží si dáváme oběd a v 11.hodin odjíždíme směr - Vizovice.

Vystupujeme v sedle Syrákov s motorestem se stejným názvem.Pár metrů k hotelu do mírného kopečka,potom po hřebeni k lesu.

Za čím jedeme?

Od začátku jdeme po žluté značce,dál se značka spojuje s červenou a žlutou - je to trasa Naučné stezky.

Vykračujeme si,zimní přírodou,ale protože nás doprovází mrazivý vánek,brzy si nasazujeme kapuce.Po levé straně se les místy rozestupuje a nabízí nám výhledy do zasněžené krajiny v údolí a na nedalekou vyhlídkouvou věž Vartovnu. Z časových důvodů si její prohlídku naplánujeme na nějaký krásný jarní den,kdy si sem uděláme celodenní výlet spolu s průzkumem Pozděchova - je také nedaleko.Sněhová peřina je spolu se smrčkovým porostem krásně ozářená poledním sluníčkem.Přejdeme louky a opět se ocitáme v lese.Procházíme jím,ale již bez značky.Odbočujeme v pravo po lesní nevyšlapané sněhem zapadlé pěšině mezi stromy a sestupujeme prudším úsekem dolů k lesní cestě.Manžel mi sice vyšlapává stopu,abych moc nenadávala na terén,ale co naplat,když vzdálenost mezi jeho stopami je asi půl metrová,vždy zapadnu jednou nohou do sněhu.No,ale musím ocenit,že se snažil.

Lesní cesta se dál stáčí dolů do údolí - směrem k dědině Jasenná.Vidíme zde seník,o něco dál malou kamennou studánku ukrytou v kamenném domečku.

Zaujme nás i několik hezky tvarovaných kořenů.Blížíme se pomalu k hornímu konci dědiny,les končí a my procházíme úsekem pod loukami.Fotíme si několik stromů ze zaniklého sadu,zasněženou jabloň a najednou za zákrutou se otevírají velké holé pláně a na nich se prohánějí a odpočívají nádherní koně.Ihned si je fotíme.Ocitli jsme se totiž na RANČI POD VARTOVŇOU.Vítal nás i roztomilý pejsek,který ještě kus cesty šel s námi.

Od ranče už jdeme po zasněžené silničce do dědiny Jasenné.Když se ohlédneme,fotíme si krásné přírodní panorama zasněžené krajiny rozprostírající se nad rančem.

Po místy zledovatělé,ale uježděné silnici jdeme dál údolím,po pravé straně lemované krásnými stromy s pohádkově zasněženou malebnou valašskou krajinou.V údolí procházíme kolem kravína,vepřína k prvním krásně vystavěným domům.

Odtud už to není daleko k autobusové zastávce.Manžel pořád uháněl dopředu,při jeho nedočkavosti,jsem už na to zvyklá.Najednou se mi ztratil úplně.Já jsem byla zaujatá focením zmrzlých krajkových obrázků v potoce,který dědinou protéká.Místy jsou mezi tou ledovou nádherou napadané jablka,takže v zamrzlé vodě vznikají zajímavé náměty k focení.

Potom pokračuji po cestě dál na kraj dědiny,až k fotogenickému kostelu.Po jeho vyfocení jdu k nedaleké zastávce autobusu naproti motorestu u silnice.

Zde mně už vyhlíží manžel,celý rozzářený sděluje,jaké krásné fotky kostela z přední strany v soumrakovém odpoledni vyfotil.

V motorestu si dáváme před cestou každý malou kofolu a už stojíme na autobusové zastávce.Autobus brzy přijíždí a náš telepatický přenos myšlenek opět zafungoval - téměř současně vyslovujeme větu,že se sem musíme ještě tuto zimu znovu podívat a prozkoumat celou malebnou vesnici Jasennou,protože je zde opravdu co vidět.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se před cestou ve Zlíně,takže ve zdejším motorestu byla jen krátká zastávka na kofolu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet se nám i v tomto mrazivém počasí moc líbil a těšíme se na příště - na průzkum zdejšího fojtství s muzejní expozicí a dalších přírodních krás.

Ostatní informace

Na návštěvu muzejní expozice zdejšího fojtství,která patří k nejvýznamnějším památkám JV Moravy - je třeba se předem objednat.