Za hradními zříceninami jižních Čech (Vítkův a Dívčí kámen)

Kam a jak jedeme?

Názor, že jsou jižní Čechy jedním z nejkrásnějších koutů naší rodné hroudy, asi nikdo moc zpochybňovat nebude. Skutečně se zde musí plnohodnotně „vyřádit“ snad každý turista i obdivovatel pamětihodností všeho druhu. Tedy také romantických hradních zřícenin. Mezi nejzajímavější z nich dozajista patří dva kameny. Jeden z nich si – alespoň podle názvu – přivlastnil nějaký Víťa, ten druhý neznámé děvče nebo kdysi - u pár lidí a krátkou dobu - populární obskurní sdružení Holki. Pravda je, samozřejmě, trošku jiná a historicky se jednalo o stavby věhlasných šlechtických rodů Rožmberků a Vítkovců, což je ovšem v podstatě totéž.

Pokud se rozhodneme navštívit obě půvabné a pověstmi opředené zříceniny v jeden den, je dobré zvolit jako dopravní prostředek něco s motorovým pohonem (v našem případě to byl automobil), protože je mezi nimi vzdálenost přesahující 60 kilometrů a také rozdíl nějakých pěti stovek výškových metrů. Dívčí kámen se totiž nachází na půli cesty mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi, ten Vítkův pak mezi Lipenskou přehradou a státní hranicí České republiky s Rakouskem. Oba hrady naopak spojuje fakt, že ani v jednom případě nedojedeme autem až k hradní bráně, ale po jeho odstavení na parkovišti nás čeká ještě nedlouhá příjemná procházka (v našem případě byl ten příjemný zážitek trošku zkalen bouřkou a prudkým lijákem, který nás odpoledne u Vítků zastihl). Jako adresa Dívčího hradu je dnes uváděn třítisícový městys Křemže, ale naším výchozím bodem bylo parkoviště u železniční zastávky Třísov, odkud jsme pokračovali po červené TZ a po svých. Červená TZ nás odpoledne dovedla i na Vítkův Kámen. Ten je veden jako součást obce Přední Výtoň, která má nějakých 200 stálých obyvatel, a auto jsme tentokrát zanechali na parkovišti u kostela sv. Tomáše ve stejnojmenné osadě.

Za čím jedeme?

O obou hradních zříceninách bychom si měli prozradit alespoň pár základních informací.

Dívčí kámen neboli Menštejn byl původně mohutným gotickým hradem, založeným Rožmberky – a se souhlasem císaře Karla IV. - v roce 1349. Od počátku plnil vojenskou i správní funkci, aby byl v 16. století trvale opuštěn. Zanedlouho poté z něj již byla pouhá zřícenina … dodnes ovšem rozlehlá, malebná a krásná. Samotná stavba hradu na skalnatém ostrohu před ústím Křemžského potoka do řeky Vltavy proběhla v letech 1350 až 1360. Hrad byl od počátku chráněn soustavou příkopů, hradeb a věží a jediný přístup do něj byl umožněn z jižního předhradí. Dominantou hradu byla dvoupatrová hranolová věž a na nádvoří stál dvoupatrový palác, na jehož vnitřních zdech byly pavlače, po kterých se dalo přecházet mezi jednotlivými trakty. Na stavbu vlastního hradu navázalo ještě budování vnějšího opevnění, které bylo dokončeno roku 1384. Kromě Rožmberků patřil hrad už pouze – přechodně a krátce - Vilémovi z Potštejna. Dnes zde vidíme rozsáhlou zříceninu hradu, ze kterého se dochovaly především zbytky obvodových zdí a příček. Přesto lze konstatovat, že komplex Dívčí Kámen patří k nejrozsáhlejším a nejvýznačnějším jihočeským hradním zříceninám.

Vítkův Kámen, někdy uváděný také jako Vítkův Hrádek nebo Wittinghausen, založili Vítkovci na počátku 14. století. Kromě nich a pánů z Rožmberka hrad vlastnili také Reinprecht z Walsee, Jan Holický ze Šternberka nebo Eggenberkové. Posledními šlechtickými majiteli hradu byla knížata ze Schwarzenberku, která jej vlastnila v letech 1719 až 1945. Trvale opuštěným se stal až v polovině 18. století. Tento strážní hrad je „populární“ zejména díky tomu, že se jedná o nejvýše položený hrad v ČR. Přece jenom 1.053 nadmořských metrů už je nějaká výška. Díky tomu také slouží mohutný hranolový hradní donjon jako rozhledna, z které prý je za hezkého počasí a dobré viditelnosti vidět i Alpy. Vzhledem k tomu, že doba romantismu hradním zříceninám přála, byl Vítkův Kámen památkově ošetřen již v roce 1869. Ve II. polovině 20. století patřil krátce Klubu českých turistů, ale brzy se stal – coby součást přísně střežené hranice s nesprávnou polovinou světa – na dlouhá léta turistům zcela nedostupný. Zato naše lidová armáda využívala hradní věž jako pozorovatelnu protivzdušné obrany. Po listopadu 1989 získala hrad obec Přední Výtoň, ale zákaz vstupu – tentokrát pro špatný technický stav zříceniny – platil dál. Až v roce 1998 se začalo blýskat na lepší časy. Nejprve bylo založeno Občanské sdružení Vítkův Hrádek, které získalo celý areál do pronájmu, a zříceninu začalo postupně opravovat. Po vybudování vyhlídkové plošiny na opravené věži byla v roce 2005 hradní zřícenina opět zpřístupněna veřejnosti a rychle se stala velmi oblíbeným turistickým cílem. Kromě zmíněných rakouských Alp z hradní „rozhledny“ totiž můžeme vidět např. Lipenské jezero, Šumavu a Novohradské hory. Hrad se může pochlubit také tím, že jej navštívil mj. i král Václav IV. (asi ne moc dobrovolně, protože zde byl v roce 1394 držen jako vězeň) nebo korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa (ten již jako nadšený turista a v roce 1861). Dnes zde můžeme obdivovat nejen vyhlídkový donjon, ale také vstupní část, bastiony, vnitřní i vnější hradební zdi. Na hradě najdeme rovněž stánky na prodej občerstvení a vstupenek. A nepřekvapí jistě ani informace, že díky své nezaměnitelné poloze a bohaté historii inspiroval Vítkův Kámen díla několika malířů a spisovatelů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v těsné blízkosti Českého Krumlova a jedli jsme, kde se dalo. V tomto případě se vysloveně nabízela mnohá stravovací zařízení v okolí Lipna.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vzhledem k tomu, že jižní Čechy i hradní zříceniny máme dlouhodobě velice rádi, můžeme uvádět spíše ta pozitiva až superlativy. Oba navštívené hrady jsou velice krásné a přitom dosti rozdílné. Na obou se lze občerstvit, na obou je dostatek času na prohlídku i odpočinek. Pro nás tedy jediným negativem bylo počasí, resp. nečekaný liják na Vítkově Hrádku. V této nadmořské výšce však člověk s prudkou změnou počasí prostě počítat musí. Pro 3/4 výpravy to znamenalo max. zkrácení doby pobytu, pro 1/4 pak totální promoknutí až na kost (ještě, že jsem měl s sebou slivovici a topení v autě fungovalo).

Ostatní informace

Přístupy do obou hradních zřícenin jsou zpoplatněny, a to shodnou částkou 50,- Kč. Další informace se již liší. Dívčí kámen je přístupný celoročně od svítání do soumraku (tuto hranici určuje moment, kdy už / ještě můžete číst noviny s běžným tiskem). Jsou zde k dispozici také různé slevy a celoroční permanentky (běžná cena je 150,- Kč). Studenti do 26 let a důchodci zaplatí 40,- resp. 120,- Kč a děti ve věku od 6 do 15 let 25,- resp. 80,- Kč. Mladší děti a pejsci na vodítku mají vstup zdarma. Vítkův Kámen má systém jednodušší. Tady je otevírací doba každý den od 10,00 do 18,00 hod. s tím, že v létě může být na požádání otevřeno i déle. Vstupné pak činí zmíněných 50,- Kč za dospělého a 25,- Kč za děti.