Za hory, hlavně za doly a na hřebečský Strážný vrch s Hugovou rozhlednou

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet do okolí Moravské Třebové by měl potěšit všechny, kteří mají rádi rozhledny, různé vyhlídky, úzkorozchodné železnice, pohyb v přírodě a najdou v sobě i kapku kladného vztahu ke geologii. Přidat se, samozřejmě dá i nějaká ta pamětihodnost. Tuto trasu lze absolvovat pěšky i na kole a dá se podniknout v nejrůznějších variantách. V době koronaviru, kdy bdělé oko státu hlídá každý náš krok, jsme sem ze Šumperka vyrazili ve dvou dvojicích a týdenním časovém rozestupu. Každá miniskupinka přitom zvolila úplně jiný postup (my tam měli pro zpestření – a jen mimo oblast přírodní rezervace, samozřejmě - i nějaké ty kolmé neznačené výstupy a zkratkovité průchody mezi lesními velikány, kdy musela občas pomoci navigace v mobilu) i výchozí bod.

Tím naším se stala Nová Ves, půvabná víska za Kunčinou. Cesta sem sice dala tlumičům auta dost zabrat, protože zdejší komunikace nepatří zrovna k těm nejsjízdnějším (a v které části naší krásné země je tomu ovšem jinak, že ano), ale přímo v Nové Vsi už to bylo přece jen lepší. Nejprve jsme krátce pobyli u zdejšího kostelíka sv. Rocha (kolem jsou i nějaké sochy a sympatický hřbitůvek), a poté již odstavili přibližovadlo nedaleko autobusové točny. Potom již nám – i když ne trvale – dělala společnost hlavně modro-žlutá kombinace označující důlní stezky skřítka Huga.

Za čím jedeme?

Naším cílem však nebylo absolvovat všechny úseky Hřebečských důlních stezek (ono by to asi časově ani moc nešlo), nacházejících se na geologické hranici mezi Moravou a Čechami, ale navštívit jejich nejzajímavější vyhlídková místa, tedy rozhlednu na Strážném vrchu a plošinu zvanou Nad doly. Koneckonců Moravskou Třebovou a její okolí máme dlouhodobě rádi, ale tuto „atrakci“ jsme ještě nenavštívili, i když byla otevřena již v roce 2010.

Díky tomu, že jsme vyšli z Nové Vsi, zahájili jsme celou cestu u záchytných nádrží, tedy u zastavení NS č. 12. Odsud jsme se vydali nejprve podél potoka přes louku a potom – převážně bukovým – lesem vzhůru. Překročili jsme slavnou mladějovskou úzkokolejnou železnici a po nějaké době dorazili k rozhledně na Strážném vrchu. Ta je vysoká asi 17 metrů, její vyhlídková plošina je o 3 m níže a nabídka výhledů zahrnuje mj. Boskovickou brázdu s Moravskou Třebovou, Zábřežskou vrchovinu s Lázkem, Orlické hory se Suchým vrchem a Bukovou horou; za hezkého počasí ale nejsme ochuzeni ani o Praděd nebo Kralický Sněžník.

Od rozhledny jsme se vydali kolem Studánky (a potom neznačenou cestou k červené TZ) až na rozcestník, který vybízel k vyhlídce Nad doly i k nepochopitelné cestě do korun stromů (viz. fotogalerie). Raději jsme zvolili tu vyhlídku a pár schodů, za což jsme byli odměněni pohledem na pár zajímavých „kamínků“ i výhledů do krajiny. Celá železná vyhlídková terasa patří mezi nejzajímavější atrakce celé stezky, a to na nás permoník Hugo ani nevykouknul …

Dále jsme pokračovali po modré k Josefce, a poté už jen zpět k rozhledně, která vrcholovou částí připomíná důlní štolu, úzkokolejce a odpočívajícímu autu.

Cestou zpět jsme se ještě zastavili u kostela sv. Jiří v Kunčině. Pozoruhodná balustráda se souborem barokních soch si to totiž opravdu zaslouží. A nic na tom nemění ani fakt, že jsem toto místo obdivoval už minimálně popáté.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V době koronavirového běsnění, kdy je naší vládou řízeně zavřeno snad všechno, co má zámek ve dveřích, jsme žádné možnosti neměli. Vzhledem k tomu, že nám celý výlet (myšleno bez cesty) trval nějakých pět hodin, tak se to dalo vydržet i s tatrankou, jablkem a troškou tekutin.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Krásné počasí, okouzlující příroda s neobvykle nenarušenými lesy, unikátní rozhledna z roku 2010, neskutečný klid (koronavirus dělá své) a výhledy, jejichž kvalitu prý umocňuje snad vše, včetně sníženého počtu leteckých spojů..

Nelíbilo: Pár – možná i z naší strany špatně zvolených – úseků, kdy se příliš stoupalo krajinou takřka nevlídnou.

Ostatní informace

Náklady se kromě PHM do auta a pár kcal do našich žaludků nekonaly. V době „koronavirového stanného práva“ totiž nebylo kde. Bohužel …