Z Lípy přes Terasovou vyhlídku do Želechovic nad Dřevnicí

Kam a jak jedeme?

Za exotickými zvířátky nemusíte u nás na Zlínsku jen do Lešné, ale velmi zajímavé cizokrajné exempláře uzříte i mimo hranici zoologické zahrady. Nám se tak náš kratší nedělní výlet změnil na cestu plnou překvapení, kdy jsme s nadšením tipovali, kterého že to dalšího "exota" uvidíme za příští zákrutou, neboť farmáři v okolí Lípy obohatili tradiční chov o zástupce "domácí zvěře" dříve u nás na Valašsku nevídané ! To se ale nejprve musíte tak jako my dva vydat po hlavní silnici ze Zlína směrem na Vizovice do Lípy, odkud na hřeben k Drdolu stoupá zelená turistická značka ... S manželkou jsme tu vyrazili až po nedělním obědě na začátku měsíce září. Nebylo to proto, že bychom ráno měli problém s opuštěním našich teplých pelechů, ale můj čas na procházku přírodou byl omezen čísélky na pracovní neschopence. A navíc byla stejně až do poledne taková mlha a nízká oblačnost, že by to bylo o ničem. Když jsme z busu vystoupili na poslední zastávce dědiny Lípa, která tvoří se sousedními Želechovicemi Zlínu jakési předměstí ve tvaru předlouhé valašské lokše, počasí bylo stále ještě nevalné. I smířili jsme se s tím, že dnes nejspíš nebudou výhledy z kopců asi nic moc, ale že si aspoň vyfotíme nějaké ty koníčky a ovečky.

Než jsem popohnal ženu do kroku, spočinul můj zrak s velkým zalíbením na vnadách mořských panen na vývěsním štítu restaurace "Rybárny" - (já už dávno tvrdím, že takové ženské ňadro je nejkrásnější známý útvar ve známéj části vesmíru) - a pak už fryško doháním manželku. Asfaltová silnička, lemovaná tur.značkou "barvy naděje" docela rychle stoupá mezi okolními lány na první hřebínek. Nad sídlem novodobých bohatců se nám otevírá na údolí Dřevnice s dědinami a hradbu vzdálenějších Hostýnských vrchů první trochu ucházející výhled. A k naší radosti se nám oblačnost začíná trhat a Janu polechtá na čumáčku první tápající sluneční paprsek. Vytahujeme fotoaparáty a necháme se dál vést silničkou až k lesu, přes který pak ona začne dost bezhlavě stoupat. Mijí nás několik projíždějících vozidel - obyvatel pasekářských usedlostí a majitelů rekreačních chalup výš na hřebeni - a zanedlouho procházíme i my okolo prvních stavení Lípských pasek. Kromě zajímavých zákoutí s ovečkami a lípami už tu toho k focení víc není - původní dřevěnice v nejbližším okolí Zlína totiž dávno zanikly a zdejší pasekáři šli s dobou (a módou), bohužel jim při těchto přestavbách radil architekt jménem Amatér ...

Za čím jedeme?

Ale to už stojíme u křížku na rozcestí Pod Břehy. Tady necháme naši zelenou dál stoupat k Drdolu a na Slavický kopec - nás čeká cesta po její 1 km dlouhé odbočce vpravo na Terasovou vyhlídku. Tady ale už kráčíme velmi pohodlně po vrstevnici a obdivujeme spolu s našimi fotoaparáty nádheru KRAJINY kolem nás. Slunce konečně spolupracuje a nad našimi hlavami se mezi těžkotonážními šedými oblaky objevují stále se víc rozšiřující ostrůvky modrého nebeského azuru. Malebná krajina je na okolních pastvinách zpestřena shluky stromů i solitérů - radost na ně zamířit ... a zmáčknout spoušť ! V úžlabině se na louce pod silnicí objevuje stádo jakýchsi podivných, velmi velikých a chlupatých zvířátek. No - mamuti to asi nebudou (ty už naši prapředci dávno zežrali) ... přicházíme blíž a ony ta pasoucí se zvířata vypadají jako bizoni ! (Jak jsme se potom ale o kus dál z informačního panelu u Ekofarmy Lípa dozvěděli, byl to omyl a jedná se o skotský náhorní skot ! Tato veliká hovádka mají hustou, dlouhou a chlupatou srst, velmi dobře se přizpůsobují všem nepříznivým přírodním podmínkám a chovají se hlavně kvůli chutnému masu, které prý může konkurovat i zvěřině). No - žádní drobečci to rozhodně nejsou : telátka vypadají už jako dospělé krávy, jejich maminky váží tak okolo půl tuny a ten tata se zakroucenými rohy, který nás přes plot se šesti (!) el.ohradníky zlostně pozoruje, tak ten má ještě nejmíň o 200 kilo víc !!

Po krásném zážitku následuje mírný výstup na Terasovou vyhlídku se skvělým výhledem na jedné straně až k našemu krajskému městu. Na straně druhé je vidět Vizovicko a přímo před námi se otevírá veliká výseč KRAJINY s údolím Dřevnice a podhůřím a kopci Hostýnských vrchů. Krása ! Tady sice zelená turistická odbočka končí, ale nekončí asfaltová silnička a naše trasa, neboť jsem předtím doma zjistil, že se po ní dostaneme až do Želechovic. Než se tak ale stane, čeká nás setkání s areálem Ekofarmy, kde vidíme nejen pasoucí se ovečky ušlechtilého plemene a další "náhorní" skot, ale na louce před farmou dokonce poléhávají lamy !

Sestupujeme dál po silničce po hřebeni, která po něm skáče jako plazící se užovka a kocháme se výhledem na další paseky, rekreační objekty a také na okolní krajinu. Chvílemi lesem, chvílemi okolo pastvin, scházíme mezi shluk domů a cestu nám překříží omladina valašského národního skopu. Malí zavalití beránci s bekotem pokračují mezi ploty po asfaltce před námi a později odbíhají vpravo na pastvinu u hezky upravené chalupy. A my s Janou pak klesáme lesem k dalším malebným pasekářským usedlostem už nad Želechovicemi. Tady zříme další velmi krásné krajinné scenérie a z dvorků a zahrádek u dalších usedlostí nás zdraví další slušně vychovaná zvířátka. A kromě oveček a kraviček jsou to psi, kočky, krůty a slepice, krocani, kohouti a vietnamská prasátka. A ve svahu pod posledním stavením se pase osamělý koníček ...

Velikou serpentinou scházíme k úložišti klád a prvním, ještě pasekářským domům Želechovic a napravo "objevujeme" lesní jezírko - no on je to vlastně jenom romantický rybník na okraji lesa. Před napojením na hlavní komunikaci ženu Janu zkratkou do svahu vpravo nad potokem. Dostáváme se tam na jakýsi soukromý pozemek. Za ohradou se pasou roztomilé kozy a než na nás zlý majitel poštve psy, ještě si je před našim útěkem stačíme i vyfotit ... Ocitáme se u zdí hřbitova, kde zalesněným romantickýcm úvozem klesá ke kostelu sv.Petra a Pavla v Želechovicích cesta. Pak už přes centrum obce, (která měla nedávno tu "drzost" a odtrhla se od Zlína), až na zastávku u hlavní silnice. Za plotem se pasou pštrosi, ale zvednou hlavy a ochotně nám poradí, kdy nám jede do Zlína nejbližší spoj a ještě nám před cestou domů radostně zapózují. Jenom si při tom musíme dávat pozor, aby ty jejich trémou se chvějící zobany nekleply o objektiv fotoaparátu nebo o naše oko ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na výlet jsme z domu vyrazili až po nedělním obědě, takže nám dalšího přísunu pochutin nebylo třeba. Samozřejmě jsme ale nezapomněli na láhev s pitím. Mimozlínští turisté se mohou občerstvit napřed v Lípě na "Rybárně", ale potom až na konci výletu v Želechovicích nad Dřevnicí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když vám "vyjde" počasí, kromě setkání se zajímavými zvířátky to bude také nezapomenutelné setkání s okolní čarokrásnou krajinou ...

Ostatní informace

Výlet sice o maličko přesahuje 6 km, nicméně je to stále jen procházka maximálně na půl dne. (Na webu Turistika by se měla na stanovení půldenní trasy stanovit trochu jiná kritéria - 6 km je na tento čas dost málo). Od Terasové vyhlídky vede popisovaná procházka bez turistického značení, ale pokud se budete stále držet klesající asfaltové silničky a nebudete z ní nikam odbočovat, zabloudit nelze ...