Z Lípové Lhoty na Ondolu.

Kam a jak jedeme?

Malá víská ležící přibližně 5 km severovýchodně od Sušice je místem, o kterém se dá tvrdit, že leží na konci světa. Veřejná Doprava sem nejezdí a trvale zde žije kolem 20 obyvatel. V minulosti to jistě bylo o něčem jiném. Dá se tak usuzovat z rozlehlé , na které najdeme hezkou kapličku a několik větších, bývalých statků. Mají zde i zámeček, který obklopuje několik hospodářských stavení. Zámek je obdélníková jednopatrová stavba, na které moc původních prvků již nenajdeme. Jistě překvapí rozlehlé nádvoří. Jak již plyne z názvu, ve vsi a jejím okolí rostou krásné staleté lípy. Kromě nich i velké jasany, duby a další listnáče naší přírody. Obec leží skoro ve středu přírodního parku Buděticko. Kromě jiného nás sem zlákala skutečnost, že se v okolí vyskytuje bílý krystalický vápenec se stříbrobílou slídou. Jižně nad vsí se táhne pásmo hor s nejvyšší Čepičnou ( 671 m.n.m.) a o metr nižším Strážištěm. Pastviny se tu střídají s lesíky a podzim díky množství listnatých stromů je okouzlující.

Za čím jedeme?

Z návsi vycházíme k jihu a po loukách pozvolna stoupáme k samotě Dubová. Otevře se několik hezkých pohledů na sever, kde je nejvýraznější vrch Žebráček ( 599 m.n.m.). Bohužel dnešní viditelnost není nic moc a tak vidíme jen nejbližší okolí. Od samoty stoupáme pastvinou na zcela holý vrcholek s výhledem k východu a SV. Vidíme Budětice a nad nimi Džbán ( 678 m.n.m.), který na vrcholu ukrývá skromnou hradní zříceninu. K východu to je Čepičná, za ní Líšná ( 580 m.n.m.) a na konci Šibenik ( 563 m.n.m.). Pod nimi leží zřícenina hradu Rabí, kterou ale odtud nevidíme. Pokračujeme na hřeben do míst se zvláštním názvem Ondola. Převahu listnáčů tady vystřídaly smrky a modříny. Přes severní hřbet Strážiště procházíme lesem na louku, odkud je rozhled k západu. V údolí se lesknou hladiny rybníků v přírodní rezervaci Zbynické rybníky a nad nimi výrazný kužel Zbyné, na které jsou pozůstatky slovanského hradiště. Odtud se stáčíme zpět k východu a lesní cestou přicházíme z opačné strany než jsme vyšli nad ves. Polní cestou ukrytou mezi stromy se vracíme na náves. Kruh se uzavřel.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cesta je spíše krátkou vycházkou a docela stačí láhev s pitím. Navíc jsme našli starou jabloň s velkými a dobrými jablky. Občerstvení a ubytování je nutné nechat do Sušice.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Okolí obce je především na podzim jedna velká malířská paleta. I když převládá žlutá ani ostatní barvy nezůstávají pozadu. Staré stromy všude kolem jsou více než hezké. Zdejší lesy ještě jsou na rozdíl od nedaleké Šumavy neporušené. I když je listopad skoro v polovině, muchomůrky kolem cesty jsou pohádkové. Je zajímavé, že stará opuštěná lejta, zarostlá ve stromech, nepůsobí nijak rušivě. Cestou jsme se u malého rybníčku dokonce setkali i s vodníkem. Dnes si dovoluji vypůjčit slova básníka „ bylo to překrásné“. Na nelíbilo vlastně nic nezbylo.

Ostatní informace

Popisované místo je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Jediná turistická značená cesta prochází Ondolou a vede ze Sušice do Budětic. Lípovou Lhotou vede cyklostezka z Tedražic do Budětic. Celá cesta byla dlouhá asi 4 až 5 km s převýšením okolo 100m. Parkovat se dá na návsi. I když turisté doslova okupují nedaleké Rabí i tato místa stojí za návštěvu. Pokud je slušná viditelnost jsou zážitky mimořádné. Jen ten nádherný kámen jsme tentokrát nenašli.