Z Jehlice na Hrádek u Nechanic.

Kam a jak jedeme?

Jehlice je malá víska nedaleko Nechanic a my jsme si ji zvolili jako výchozí místo pro výlet na Hrádek u Nechanic. Chtěli jsme poznat pro nás málo známý kraj, trochu prozkoumat zdejší přírodu a prohlédnout si Hrádek u Nechanic. Pohled do mapy ukázal, že to může být docela hezká vycházka jak otevřenou krajinou tak i lesem. Navíc jsme se dočkali hezkého zářijového dne, kdy venkovní teplota se ustálila kolem dvacítky. Zbývalo naplnit batoh, zkontrolovat foťák a mohli jsme vyrazit.

 

Za čím jedeme?

Z Jehlice vycházíme po polní cestě směrem k jihu. Na loukách, kolem kterých procházíme, je vidět, že podzim je za dveřmi. Přicházíme ke dvěma jírovcům, mezi nimiž stojí kamenný kříž. Listy stromů jsou hnědé, zřejmě je postihla nějaká houbová choroba. O několik desítek metrů dál již vstupujeme do lesa. Převažují listnaté stromy a spodní patro ovládají trávy. Ani moc nepřekvapí, že tady chybí ptáci. Za lesem procházíme loukou kolem kapličky a jdeme k okraji lesa. Jedna z našich pnoucích rostlin, plamének plotní, tady ozdobil stromy. Pokračujeme po silnici, docházíme k zastávce autobusů a vcházíme do zámeckého parku. Je pondělí a tak tady skoro nikdo není. Zámek od mé poslední návštěvy, asi před padesáti lety, změnil kabát. Dá se říci, že mu ta červená sluší. Je jako z pohádky. Procházíme před západní stranu zámku a místo udržovaného parku je před námi golfové hřiště. Trochu z toho mrazí, ale nedá se s tím nic dělat. Tak necháváme hřiště za zády a věnujeme se zámku. Vchod do zámku z této strany je uzavřen. Na terase tady roste několik jehličnatých, upravených stromů v travnaté ploše.

Chvilka posezení jistě neuškodí a foťák je stále v provozu. Obcházíme zámek a vracíme se před východní stranu. Odtud jdeme hledat modrou. Ta nás provádí alejí jírovců k lesu. Po pravé straně je další část golfového hřiště a pozornost upoutají tabulky s oznámením, že se zakazují sbírat kaštany. Před vstupem do lesa je několik trsů hodně tajemné rostliny, kopytníku evropského. Své fialové zvonky ukrývá pod listy. Další část cesty je jako na houpačce, nahoru a dolu a jsme na rozcestí pod Jehlickým vrchem. Mezi stromy je vidět krmelec. U cesty roste sem tam borůvčí a několik keříků vřesu. Les končí a vlevo máme malý rybníček a močál. Na jaře tady musí být živo. Docházíme k soše sv. Kateřiny a máme odtud pohled do roviny. Viditelnost je trochu horší, ale Orlické hory na východě jsou trochu vidět. Scházíme do Jehlice, která je ukrytá v zeleni. Rybníček, křížek a dřevěná zvonička zdobí náves, kde naše vycházka končí.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a především pití je dobré mít v batohu. Obchod tady není, na Hrádku bylo také všechno zavřené. Ubytování a stravu lze najít v nedalekých Nechanicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jehlice je víska jak se říká na konci světa. Hrádek patří k hezkým a vyhledávaným zámkům. Až na to golfové hřiště se nám tady líbilo.

 

Ostatní informace

Ušli jsme asi 5 až 6 kilometrů s menším převýšením. Cesty jsou celkem upravené a chůze lesem je více než příjemná. Zámek byl uzavřen, ale chtěli jsme především vidět jak se změnil jeho zevnějšek. O zámku a jeho historii se dočtete na webových stránkách zámku.