Z Boru u Skutče přes Maštale do Nových Hradů

Kam a jak jedeme?

Líbilo by se vám o dovolené vstávat už ve 4 hodiny ráno ? Že nee !? No vidíte - to jsme na tom stejně - nám ale bohužel nic jiného nezbývalo : na předposlední den naší dovolené jsem totiž naplánoval výlet přes skalní ráj Maštalí na zámek v Nových Hradech a veřejné přibližovadlo do této oblasti odjíždělo z busového nádraží v Poličce už v 5.10 !

Je 8.srpna, ráno je ještě tma a tak toho z cesty moc nevidíme. Manželka dokonce vůbec nic, protože si vedle mne spokojeně chrupe. Já ale nesmím, neboť sebou nemám mapu této oblasti - ta moje zobrazuje až severní oblast Budislavských skal s Novohradskem - takže musím sledovat okolí, abychom nepřejeli. Za okny busu pomaličku svítá a na rozdíl od předchozích slunečných dnů to dnes vypadá trochu jinak. Nebe je pokryto táhlými šedivými mraky a Oskar zatím taky někde chrápe ... Projíždíme Prosečí, už se blížíme k cíli a tak s předstihem budím choť a pak už vystupujeme v Boru u Skutče. Dědina vypadá v kalném ránu jako po vymření, dokonce tu ani není slyšet štěkot psů a kokrhání drůbežích samců. Sedáme na lavičku a dělíme se o naši snídani - makovník. Já pak ještě s plnou hubou nedočkavě studuju novou mapu celé skalní oblasti u zastávky, kterou tu umístilo sdružení obcí Toulovcových maštalí a vrývám si do zatím zpomaleně chápajícího mozku nezbytné údaje o cestě.

Pak už konečně vyrážíme. Vpřed nás vede zelená značka, která napřed zamíří k poslednímu domu vsi na okraji lesa, pak zatočí vpravo a po chvilce stojíme u velkého, lidskou rukou přitesaného skaliska jménem Petrovna. Z jeho vrcholku je omezený výhled na moře borovicových lesů všude kolem nás. Je to prý nejvyšší skála Maštalí a jejích 12 m prudce spadá do kaňonovitého údolí Voletínky, kam vedou naše další kroky. Někdo má ze zajímavého zestupu radost a skáče dolů jako kůzle, jiný se zase drží všeho kolem co má nějaký kořen a s hrůzou zírá do závratné hlubiny dolu - ( je to sice jen slabých 60 m, ale když má někdo závratě už na třetí šprušli žebříku, tak je to pro něho hotová propast !!)

Dole v dole nás zaskočí fakt, že je tu taková tma, že se tu skoro nedá fotit ! Občasnými paprsky slunce jsou totiž osvíceny jen nejvyšší partie Hluboké rokle, které jsou na svých horních okrajích vyzdobeny pásy roztodivných a pitoreskních - od sebe oddělených - pískovcových skalních bloků, útesků, balvanů a rozpláclých věží. Tady zdola to ale nejde vyfotit, neboť nám foťáky i při zvýšení ISO na 800 hlásí nedostatek světla !! Jsem hluboce rozčarován - první snímky musím skoro všechny vymazat, naštěstí se světelnost v průběhu tůry pomaličku mění k lepšímu. Značka nás vede horním koncem bočního údolí, ozdobeného skalisky na vrchol dalšího hřebene. Tady procházíme soutěskou přes velmi roztomilý skalní dvoreček, ohraničený stěnami , které jsou až přezdobeny všemi možnými geomorfologickými jevy - ( jen tak Krásné a dokonale kulaté skalní dutiny jako u nás na valašských Lačnovských skalách zde nikde nenaleznete !) Zajímavý je i skalní zeď vlevo, proděravělá otvory skalních pidibran.

Pokračujeme sestupem do další rokle, kterou protéká další z vějíře potoků, spojujících se níž v údolí v Novohradku. Jsou tady pozoruhodné skalní tůňky a všude kolem obraz dokonalé skalní divočiny. Ano, takhle nějak si představuji skalní doly Kokořínska, kde jsem bohužel ještě nikdy nebyl ... Pak nás čeká krátký výstup k velmi výraznému pásu skal pod dalším hřebenem a výměna značky. Červená nás vede pod skalními stěnami kousek vlevo za roh, kde vidíme Hrnčířovu skálu - je podepřena klacíky od návštěvníků - a přicházíme na Krásné, ale nevelké nádvoříčko Toulovcových Maštalí. Značení nás posílá do nitra skalního bloku skrze širokou puklinu. Je tady změť dalších puklin a úzkých soutěsek, které tvoří malé skalní bludiště a jehož nejpozoruhodnější zákoutí dostala jména. Přiznávám, že jsem to tady čekal o něco větší a rozlehlejší. I tak jsou ale Toulovcovy maštale, v nichž si loupežný rytíř Toulovec z jaroslavické tvrze podle legendy skrýval ukradený dobytek, místem velmi hezkým a pozoruhodným a vyřádí se tu nejen děcka ale i dospělí ! Nádvoříčko je ale tak maličké, že se tu moc hovad nevešlo - to do sousedních Městských Maštalích se jich vejde daleko víc !!

Než k nim ale dojdeme, míjíme cestou Oslí chodbu, Indiána a spoustu dalších bizarních skal a balvanů - jen by mne zajímalo, cože znamenají ty vytesané kříže na některých z nich ? Pak už nás čeká zestup do posledního údolí, kousek jdeme dolů podél vodního toku, pak přicházíme k turistickému rozcestí. Potkáváme se tu s manželským párem, který jde na procházku hned se třemi velkými psy, naštěstí jsou na vodítcích. Odtud odbočka vpravo lesní cestou vzhůru širokou skalní roklí, v levé pásu skal nad našimi hlavami další pojmenované útvary, některé mi připadají vyšší jak zmiňovaná Petrovna. Přicházíme na další rozcestí lesních cest a mělkých dolů, které se odtud vějířovitě rozbíhají k vrcholkům hřebenů. Všude kolem spousta nádherných skalních útvarů, homolovitý Hrad je sice zajímavý, ale daleko zajímavější mi připadala skalní roklina k Liščím dírám s Deštníkem a mnoha dalšími pitoreskními skalními útvary. Okolní Skály jsou posety dutinkami a voštinami, je to všecko kolem moc Krásné a je toho tolik, že si až s lítostí říkám : "Tož já píšu pomály o každém větším valašském šutru a tady jich majů tolik, že by jich mohli do světa vyvážat !!" Přitom si bratři Češi některých svých skalních oblastí skoro vůbec neváží a ohrnují nad nimi dokonce nos !!!

Vracím se z několika menších průzkumů za manželkou do středu pavučiny cest. Naše nožičky nás oba bolí až někde nahoře u prdélky, ale není tady na co sednout - cestou jsme prozatím nikde nepotkali jedinou lavičku či turistické odpočívadlo - ( co vy na to, slavné Sdružení obcí ?!?) Na kamení se nám sedat nechce - nebojíme se, že chytneme AIDS, ale však víte co - a tak nezbývá než únavu rozchodit ! Vracíme se k potoku a tentokrát si vybíráme značenou cestu k Vranicím dolů údolím ...

Za čím jedeme?

Cestou ještě míjíme několik skalek a po určité době přicházíme k rekreačním objektům. Pokračujeme dál ,zajímavá skalka vlevo připomíná z profilu hlavu lvice, chatek a chalup okolo nás přibývá a přicházíme do malé osady Roudná, která nás vítá vyřezávaným totemem. Z batohu vytahuju mapu - nechce se nám do Nových hradů oklikou po asfaltu silničky a tak volím zkratku cyklostezkou.

Výstup do prudkého kopce je sice trošku náročný - však taky Jana za mnou funí jak nosorožec - naštěstí není dlouhý a po průchodu mezi privátními pozemky, označenými výhružnými cedulemi, se dostáváme na vrchol. Tady nás čeká zasloužená sladká odměna v podobě nádherného výhledu do okolní KRAJINY a na obec Nové Hrady s dominantním zámkem a zámeckým areálem !!

Nebe se nám před nějakou tou půlhodinkou také vybralo a tak pomalu - za občasné střelby z našich fotoaparátů - sestup mezi poli a lučinami a pastvinou s ovečkami dolů do malé obce. Její centrum má kupodivu několik patrových domů s obchody. Hospoda tu není, ale je tu jakýsi bufet a tak si dopřáváme venku na lavičce aspoň kávu, neb naše těla zmírají touhou po kofeinu. Po odpočinku jdu vyhledat zpáteční spoj a je to blbý, neboť nám to jede přes Litomyšl už za 1.5 hodiny, takže na prohlídku zámeckých interiérů múžeme rovnou zapomenout !

Takže rychle okolo rybníka ke schodišti k velmi impozantní bráně, která nás vpouští do Krásné francouzské zahrady. Na ni z výše shlíží trojkřídlý pohádkově vyhlížející zámek, jenž do daleka září svými fasádami v barvě bílé a meruňkové. Tento venkovský rokokový skvost si podle francouzských vzorů nechal postavit šlechtic Chamaré, po vyvlastnění a po dobu totality se z divukrásné stavby stala téměř ruina. Naštěstí přišla po převratu v hodině dvanácté záchrana v podobě novodobých majitelů, kteří zámek zvenčí i zevnitř opravili, stejně tak učinily s francouzskou zahradou i anglickým parkem, do barokní sýpky umístili Muzeum kol a i nadále pokračují v opravách, úpravách a zvelebování zámeckého areálu a umisťují sem další atrakce.

Procházíme si tedy s manželkou všechno, co jen jde a po prohlídce už bohužel nemáme už ani chviličku na návštěvu zámecké restaurace a tak musíme s lítostí na autobus. Milé Nové Hrady - určitě jste nás dva tady neviděli naposledy, neboť někdy příště se sem určitě vrátíme a všecko všecičko si projdeme a aj prohlídku zámeckých interiérů s nábytkem od baroka až po kubismus si ujít rozhodně nenecháme ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli sebou a "obědovečeři" jsme pozřeli až zpátky v Poličce v oblíbené restauraci na náměstí naproti barokní radnici.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nelíbil se nám začátek dne s nepříznivým počasím, kdy jsme polovinu Maštalí viděli tak, jak jsme tedy rozhodně nechtěli ... ale později už bylo všechno víc než fajn.

Ostatní informace

Z Poličky nejsou do Nových Hradů a na návštěvu Maštalí časté spoje, lepší frekvence je z Litomyšle či Vysokého Mýta.

Za prohlídku zámeckého areálu v Nových Hradech se na rozdíl od některých státních hradůl a zámků nevybírá ani koruna !

( Na závěr omluva za mylnou informaci : ty tůňky s kaskádkami se nacházejí až v roklině potoka u Městských Maštalí ...)