Vzkříšení samoty Berhof (Josefová)

Kam a jak jedeme?

Autobusem skoro až na místo. V tomto případě asi ostatní nebudou mít to štěstí co já. Když jsem dostal pozvánku na otevření nové Naučné stezky u Josefové, váhal jsem asi 2 sekundy, kolegy z práce jsem se nechal odvézt do Hanušovic, zdejší lesní společnost pak vypravila speciální autobus až do místa určení. Následovatelé sem asi v drtivé většině dorazí po svých, nejspíš po zelené TZ značce od Branné, cyklistům bych doporučil lesní cestu od Františkova, automobilistům je v normální době vjezd zapovězen – což je dobře.

Za čím jedeme?

Za vydatné, hlavně finanční a technické pomoci Lesů České republiky byla 8.10. 2014 slavnostně otevřena naučná stezka Josefová (Neu Josefsthal). Na výrobě informačních panelů se podíleli studenti SPŠ-VOŠ v Šumperku a jejich zásluhou vzniklo, dá se směle říci velmi pěkné dílo. Osada Josefová byla založená v lůnu nejvyšších moravských hor v r. 1732. Území patřilo k Liechtenštejským državám, a jméno tedy dostala po knížeti Josefu Adamovi. Protože už jedno Josefovo Údolí existovalo, proto Nová. Osada byla založena kolem sklářské huti. V okolí bylo celkem dostatek materiálu pro výrobu (písek, suroviny na potaš), k tavení bylo potřeba dřeva a toho bylo v okolních lesích poměrně dost. Sklárna fungovala a do 90. 18. století. Obyvatelé po zániku výroby ale zůstali, přeorientovali se na chudé zemědělství a zejména dřevařství. Tato činnost byla hlavním zdrojem obživy po většinu času osídlení Josefové. V posledních letech existence byla tato činnost dovedena do svým způsobem k dokonalosti. Koncem 19. století byl v lesích kolem Branné zřízené dvě větve lesních železnic, které dovážely vytěžený k materiál k hlavní trati Hanušovice Jeseník. Jedna z těchto železnic zamířila i k Josefové.

Hlavní těžba probíhala ve svazích Trojáku, ke stahování ze svahu sloužila úvraťová pozemní lanovka či železnice. Lesní dráhy sloužily zhruba do poloviny 30. let 20. století. Po roce 1935 byly železné díly povětšinou sneseny a odprodány, na některých místech byly pozůstatky zařízení ještě nějakou dobu k vidění. Lesní železnice nahradily lesní cesty a automobilní technika. Lesní cesty často kopírovaly bývalé trasy tratí. Osídlení v Josefové přetrvalo v podstatě až do konce 2. světové války, po odsunu Němců osada v podstatě zanikla, zůstala jen hájovna, kterou tu najdeme dodnes. Ve 30. letech osda měla asi 17 domů, měla dokonce i školu, kam docházeli i žáci z okolních obydlí (Zadní Aloisov). Výuka tehdy probíhal dvakrát týdně, 7 hodin denně, učitel sem docházel z Nových Losin (přespal na hájovně). Není bez zajímavosti, že okolí Branné nebo i Staroměstsko posloužilo za inspiraci spisovateli Vladimíru Körnerovi. Někde tady se odehrávají jeho známé novely (Adelheid, Zrození horského pramene – to asi u Stříbrnic, Zánik samoty Berhof). Josefová má být právě tím Berhofem.

V rámci budování naučné stezky ovšem nebyly jen zhotoveny naučné panely. Určité revitalizace se dočkalo celé území bývalé Josefové. Již při příchodu (od hájovny) návštěvníka zaujme renovovaný kamenný most přes Hučavu, prostranství za mostem je vyčištěné a najdeme zde obnovené základy bývalé školy. Dalším a zřejmě nejzajímavějším místem bude můstek na svážnicové železnici, tvůrci prý sháněli koleje kde se dalo. Opravy se dočkala i výklenková boží muka nebo kamenný křížek. Poslední zastavení krátké, ale obsažné naučné stezky je u skal na okraji Josefové. Postupně se z panelů a obrázků dozvíme řádku zajímavostí nejen z historie samotné Josefové, ale i něco o dřevařství a sklářství.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V rámci slavnostního otevření bylo připraveno bohaté menu (chlebíčky, jednohubky, trubičky tyto zdarma, nápoje za úplatu). Běžný návštěvník asi už takovou obsluhu mít nebude, bude se muset spolehnout na vlastní občerstvení, nebo využít jednoho z mnoha podniků v Branné, nebo restauraci u X-parku ve Františkově.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Otevření stezky proběhlo ve velmi důstojné, ale i srdečné atmosféře, kromě děkovných lesáckých proslovů byly k slyšení fanfáry lesních rohů, historické perličky přinesli učitelé z průmyslovky, perličku z vyprávění učitele z Nových Losin přednesl historik Drahomír Polách, přítomní byli i potomci původních obyvatel ze Spolkové republiky, nechyběl patrně poslední stálý (český) obyvatel dnes soukromé hájovny. Mezi tím probíhaly malé kulturní vložky zpěvu s kytarou. Samotný průchod stezkou je nenáročný, tabule i artefakty jsou rozmístěné kolem zelené TZ z Branné, zapomněl jsem uvézt i ukázku štětované cesty u mostu svážnice. Maličkou chybičku snad vidím, jen v tom, že se naučná stezka nezmiňuje o velmi zajímavých skalách (Čarodějnický kámen, někde se ale píše i Rysí skála), kde vlastně stezka končí. Tvůrci ale vznesli poznámku, že by časem chtěli pokračovat, tak uvidíme.

Ostatní informace

O chybějícím popisu skal si naštěstí čtenář Turistiky může něco dozvědět v tradičně obsažném popisu Františka Lysáčka (nechal tu na jednom patníku autogram). O historii Josefové i na nových výborných webovkách (www.neu-josefsthal.cz). Veškerý výdaj činila jen zpáteční jízdenka z Hanušovic, bo autobus tam i zpět byl zdarma. Nicméně z marnotratnosti něco stály oslavné čtvrtky, v lesním prostředí a na horách je to malá povinnost.

Do Josefové dorazila i početná výprava šumperských turistů. Ti používají k výpravám moderní autokar s restauračním vybavením. Zájemcům o historii lesní železnice bych odkázal http://jt.brno-online.cz/jt/kolstejn/index.html.