Výlet do Teplic.

Kam a jak jedeme?

Když je zmínka o Teplicích pod Krušnými horami, první co člověka napadne je, že se jedná o nejstarší lázně v Čechách. Ale všechno tady již začalo rozhodnutím královny Judity založit v těchto končinách klášter benediktinek. To bylo mezi roky 1158 až 1164. Brzy poté zde vznikla osada a probíhala tudy i stezka ze Saska do Čech. Ve 13. století se z osady stalo město, které bylo propojeno s klášterem. Navíc byly známy teplé prameny, které měly léčivou moc. Hradby se čtyřmi branami chránily již od počátku rychle se rozvíjející město. V roce 1426 byl klášter pobořen a až v roce 1480 byl postaven v místě kláštera královský zámek. K velkému rozvoji došlo v 16. století, kdy byly založeny městské lázně a přibyl i dům pro lázeňské hosty z panovnických rodů. Brzdou v rozvoji byla třicetiletá válka a katastrofou se stal rok 1654, kdy celé město vyhořelo. Až překvapivě rychle se začalo s novou výstavbou. V první polovině 18. století mělo město dvanáct lázeňských objektů a dalších pět jich přibylo na předměstí.

Město se ale zcela změnilo po požáru v roce 1793. Jsou zbořeny hradby a ze středověkého města se stává město lázeňské. Přibývají nové domy, jak obytné tak i lázeňské. Ty jsou propojeny novými ulicemi, které propojují lázně s městem. V roce 1879 při důlní katastrofě v dole v okolí města se na čas ztrácejí teplické prameny a ve městě dochází k rozvoji průmyslové výroby. Jak to tak bývá, vše se vrátilo v horším stavu do starých kolejí. Úpadkem se dá nazvat období totality. Při mé návštěvě, někdy kolem roku 1960 se snad ještě dalo mluvit o lázních, ale samotné město bylo v dosti špatném stavu. O to větší byla moje zvědavost vidět město po tolika letech. Cestou autobusem z nedalekého Mikulova byl čas něco o městě zjistit. Když vystupujeme u teplického nádraží máme teorii částečně vstřebanou a můžeme jít za novým poznáním.

 

Za čím jedeme?

Nádražní budova je sice hezkou stavbou, ale volá po opravě. Že by se toho moc nezměnilo? No uvidíme. Vybíráme si ulici 28. října a ta vypadá velmi dobře. Domy jsou opravené, je to slohově dosti zajímavé. Trochu secese a něco i z doby nedávné. Míříme na Benešovo náměstí. Veřejnou dopravu tady zajišťují autobusy a trolejbusy. Někde v paměti se mně vybavuje, že jsem tu jel někdy v padesátých letech tramvají. Benešovo náměstí je menší, ale je zde informační centrum a tak dál se už můžeme řídit mapou města. Ulicí U Radnice procházíme na Náměstí Svobody. Budova radnice i okolní domy jsou opravené. Náměstí slouží jako parkoviště. Je tady několik zajímavých památek a parková úprava. Trochu se za náměstím motáme, dostáváme se i do většího obchodního domu. Sláva, jsme venku v parku, kterým je Mírové náměstí. Nová fontána je zajímavým objektem. Ale nás více láká nejstarší část města. Dlouhou ulicí docházíme na Zámecké náměstí.

Vícepatrové domy a velká zámecká budova upoutají. Perlou ale jistě je morový sloup. Překrásné baroko je dílem Matyáše Brauna. Ve východní části náměstí je kostel sv. Jana Křtitele a blíže k nám, celá v lešení, zámecká kaple. Srpnový den je sice v první polovině, ale teplota odpovídá spíše tropům. Chce to zamířit do parku. Lázeňskou ulicí scházíme k lázeňskému domu Beethoven a vcházíme do Lázeňského sadu. Je tu o něco chladněji a pod korunami košatých stromů se hezky sedí. Druhová rozmanitost parku je zajímavá. Velký jinan má jistě přes sto let a to platí i o mnoha dalších. Procházíme k Císařským lázním a následuje Krušnohorské divadlo. Zajímavá stavba má něco do sebe a navíc tu je otevřená restaurace. O něco dále je moderní kolonáda a fontána. Je stále se na co dívat. Čas nečeká a dnes jsme toho i více proseděli. Vracíme se uličkou U Krupské brány na Benešovo náměstí. Odtud se loudáme Masarykovou třídou k ulici U Nádraží. Vycházka nejstarší části Teplic je minulostí a autobus nám jede za deset minut.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd na terase Krušnohorského divadla lze doporučit. Cenově to není tak hrozné, obsluha je rychlá. Vaří tady dobře a s pivem to také umějí. Při pobytu v této oblasti jsme bydleli v penzionu Mikulka v Mikulově. A můžeme také doporučit.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na rozdíl od let minulých mě Teplice mile překvapily. Město se hodně změnilo, a to k lepšímu. Sice jsme nebyli v okrajových čtvrtích, ale střed města nemá chybu. Co bylo nad naše síly, tak to příšerné vedro. Ale jinak se nám procházená část moc líbila.

 

Ostatní informace

Moc jsme toho nenachodili, odhadem do čtyř kilometrů. Smůlu jsme měli se zavřeným zámkem, ale ostatní objekty to vynahradily. Město má přes padesát tisíc obyvatel a projít všechna zajímavá místa ze den nelze. Ušla nám botanická zahrada, což mě celkem mrzelo. Jinak ale převládla spokojenost.