Výlet do Dobrušky a Bohuslavic.

Kam a jak jedeme?

Probuzení do deštivého rána nevěstí pro cestování nic příjemného. Navíc večer plánovaná návštěva nedalekých Orlických hor musí být odložena. Na druhé straně, sedět v hotelovém pokoji a dívat se jak prší je také nepřijatelné. Nezbývá, než si vzít na pomoc mapu a hledat východisko. Rozhodnutí padá na nedalekou Dobrušku a doufáme, že to nějak dopadne. K cestě z obce Kleny volíme jízdu po okreskách, člověk se trochu více seznámí s okolím, než při jízdě po frekventovaných silnicích. A tak projíždíme několika vesničkami na východ od přehrady Rozkoše a po slabé půlhodince se dostáváme na jedničku č. 14, která prochází východně od města. Po vjezdu do Dobrušky nás čeká další překvapení v podobě pouťových atrakcí, které se právě staví na náměstí. Prostě pech od samého rána. Mimo staré město nacházíme parkoviště a může začít naše seznamování s tímto místem.

O něm je první písemná zmínka v roce 1320. V této době došlo v místě trhové osady Leštno k založení městečka. Minulost naších měst se tak trochu podobá jako vejce vejci. Městu se nevyhnuly ani zničující požáry, ty nejhorší byly v letech 1806 a 1866. Určitá odlišnost Dobrušky se nalezne až koncem 18. století, kdy se stala tak trochu centrem národních buditelů. Tolik stručný pohled do historie, o které se toho dá dozvědět více na webových stránkách města.

Za čím jedeme?

Naše cesta Dobruškou začíná na náměstí F. L. Věka. Tomu dominuje 43 metrů vysoká věž radnice ze 2. poloviny 16. století. V době naší návštěvy jí ale zdárně konkurovaly rostoucí pouťové atrakce. Pohled na měšťanské domy z Ochozu radnice byl také omezený. V několika jsme nakoukli do interiéru, kde lze ještě vidět gotická a renesanční jádra. Údajně některé mají i podzemní prostory. U radnice je socha F. L. Věka z roku 1962. Toto jméno dostal od Aloise Jiráska, jeho pravé bylo František Vladislav Hek. Barokní Mariánský sloup, skrýval se za kolotočem, je z let 1733 až 36. Ze „stavebního ruchu“ na náměstí odcházíme uličkou k rodnému domku F.V. Heka. Cedule na dveřích domku o dočasné nepřítomnosti průvodce nedávala naději, že se dostaneme dovnitř. Museli jsme vzít za vděk hezkou barokní sochou sv. Jana z Nepomuku z poloviny 18. století. Vracíme se na náměstí, kde si za zálohu 500,- Kč vyzvedáváme v info centru klíč od židovského hřbitova a pokračujeme ve vycházce městem.

Šubertovo náměstí je od náměstí F. L. Věka vzdálené jen pár desítek metrů. Tady je k vidění stará synagoga z poloviny 19. století. Z té se po druhé světové válce stala evangelická modlitebna. Ve vedlejším, bývalém rabínském domě je Městské muzeum, které bylo otevřeno v roce 1984. Pokračujeme ke kostelu sv. Václava. Původně tu stála gotická svatyně, současná stavba je barokní z let 1709 až 1724. Opodál je raně barokní hranolová zvonice a stojí tady od roku 1693. Budova děkanství je také baroko z roku 1809 a před ní je postaven větší kříž. Od kostela pokračujeme Křovickou ulicí do severní části města k židovskému hřbitovu. Ten byl založen v roce 1675, je obdélníkového tvaru a s jeho údržbou to tady nepřehánějí. Cestou zpět obdivujeme v zahradě domku velmi hezkou barokní sochu Immaculaty. Blíže k městu je menší funkční pivovar. Deštík nás ke hřbitovnímu gotickému kostelu sv. Ducha už nepouští a tak hledáme místo k posezení.

Z Dobrušky se vracíme silnicí č. 309 k severu. Cestou domů nás v obci Bohuslavice zaujal areál hřbitova, kde stojí místní kostel a zvonice. O obci je první písemná zmínka z roku 1361. Zajímavá, původně gotická stavba kostela sv. Mikuláše byla v roce 1687 rozšířena v barokním slohu. Následné dvě přestavby v letech 1828 a 1893 daly kostelíku dnešní podobu. Hezkou a zajímavou stavbou je pozdně renesanční třípatrová zvonice, která se stavěla mezi lety 1605 až 1613. Z roku 1777 je stará kostnice. Před vchodem na hřbitov je socha sv. Václava. Nedaleká fara je přízemní, dosti zanedbaná stavba. Pod hřbitovem je parkoviště a stráň pod ním je parkově upravena. U silnice stojí zlatě natřená socha Panny Marie Ochranitelky z roku 1746. O deset let mladší je socha sv. Jana z Nepomuku. Zajímavá je i budova hostince. Pobavily nás kozy s kůzlaty v zahradě u fary. Jejich chuť do života je obdivuhodná. Navíc nám v Bohuslavicích začalo přát i počasí. Jak se říká, konec dobrý, všechno Dobré.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Když zlobí počasí a město žije přípravou pouti, tak by se zdálo, že nálada bude na bodě mrazu. Opak byl pravdou, výlet do této končiny byl zajímavý a když se to všechno shrne dohromady, tak se nám líbil i přesto, že jsme všechny památky města neviděli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dobruška patří mezi města pohostinná, zašli jsme si tady jak na oběd tak i na kávu. Jinak jsme byli ubytováni a stravovali se v pensionu Edison v obci Kleny nedaleko České Skalice.

Ostatní informace

Moc jsme toho na tomhle výletě nenachodili, přibližně se vejdeme do 3 až 4 kilometrů. Informační centrum je v Dobrušce na náměstí, kde jsme se o městě něco dozvěděli a dostali i mapku a další brožurky, jak o městě tak i jeho okolí. Jen ta příprava poutě nám ještě dnes zní v uších. Ale o to jsou výlety zajímavější.