Votice – historie města, památky, rozhledna Václavka

Nová a stará radnice • Fotografie (15) • Foto: jircak

Kam a jak jedeme?

Jedeme na Moravu, cestou navštěvujeme rozhledny minipivovary i další zajímavosti, které máme na trase. Počasí se trochu zlepšilo, láká nás rozhledna Velký Blaník, ale máme strach, že už ji nestačíme otevřenou. To je vlastně hlavní důvod, proč se zastavujeme ve Voticích. Je tu infocentrum, tam nám to určitě poví. Ani jsme netušili, jak zajímavé je to město.

Za čím jedeme?

Votice leží na jihu Středočeského kraje, ve Středočeské pahorkatině. Tato oblast je známá jako Česká Sibiř. Do Sedlčan je to cca 20 km na západ, téměř stejně daleko je to do Benešova, ale severním směrem. Jižním směrem je Tábor (zhruba 30 km).

Podle archeologických nálezů zde osada byla založena po r. 1150. Vznikla na významné zemské stezce do Rakouska. Prvním známým vladykou byl Diviš z Otic (až do 16. století se osada jmenovala Otice). První písemná zmínka je z r. 1359. To zde existovala osada s kostelem a hradem. Již ve 14. století získaly Otice různá městská výsadní práva. K většímu rozvoji došlo během 15. a 16. století. Právě v té době zde byl založen i pivovar. Dalšímu rozvoji obchodu napomohlo r. 1843 zmodernizování státní silnice a r. 1870 vybudování železniční tratě Praha – České Budějovice.
R. 1530 byla ve městě založena židovská obec. Ta zanikla během 2. světové války. Nejdřív sem byli Židé vystěhováni z Benešova, ale transportu do Terezína 1. září 1942 bohužel už neunikli. Po válce – r. 1949 byla zbořena i synagoga.

My jsme ve městě zaparkovali v centru - na parkovišti u Penny marketu, kde naštěstí není žádné časové omezení. Šli jsme do infocentra na Komenského náměstí, ale naši pozornost upoutal kostel sv. Václava. Na tomto místě stál kostel již asi r. 1200, ale po požáru r. 1731 z něj zbyla jen gotická žulová křtitelnice ze 14. století a dva náhrobní kameny z r. 1572. Po požáru byl obnoven v barokním slohu. Věž měla jen provizorní prkennou střechu. R. 1755 byla k severnímu boku lodi přistavěna sakristie a kaple sv. Jana Nepomuckého. R. 1822 dostala věž na střechu šindele, ale už r. 1894 byla věž znovu přestavěna do současné podoby – byla zvýšena o jedno patro a do věže byly umístěny bicí hodiny. R. 1937 byl před kostelem odhalen pískovcový pomník sv. Václava s blanickými rytíři. Základní kámen k němu byl přivezen z Blaníku a je v něm schránka s pamětní pergamenovou listinou. Kostel je přístupný pouze v době bohoslužeb.
Líbilo se nám i na samotném náměstí. Zhruba uprostřed je Mariánské sousoší se sochami sv. Barbory, Rosalie, Rocha a Sebastiana. Jmenované sochy jsou z r. 1715 – to však vypadal Mariánský sloup zcela jinak. Vznikl jako poděkování za ukončení velké epidemie moru v letech 1713 – 1714. Okolo sloupu byla asi 90 cm vysoká zídka a sochy byly umístěny na rozích. V letech 1872 – 1875 bylo náměstí nově dlážděno, původní sloup byl odstraněn a nahradil ho žulový podstavec. Doprostřed byla dána r. 1877 nová socha Panny Marie a na okraje původní čtyři sochy.
Na náměstí je stará radnice z r. 1661, kde je nyní umístěno infocentrum. Pod věžičkou s hodinami je od r. 1934 městský znak od místního řezbáře. V dolní zadní části bývala mučírna se šatlavou, v předních místnostech bývala i šenkovna. Od r. 1850 byl v přízemí berní úřad a v 1. patře okresní soud. R. 1983 byla vedle staré radnice postavena nová radnice s podloubím. Líbily se nám ale i některé další domy na náměstí a v přilehlé Pražské ulici.
Nejvíc ale kostel sv. Václava. Na 45 metrů vysokou věž je samostatný vchod a slouží jako rozhledna Václavka. Na infocentru jsme zjistili, že klíče od věže mají v penzionu U Modré kočky, který je hned u kostela, a že bývají ochotní a do věže pouští i mimo otevírací dobu. To nás samozřejmě nadchlo a povedlo se. Vyhlídka je v lucerně věže ve výšce 35 metrů. Vede tam 135 schodů, které jsou v závěru poměrně strmé a úzké. Výstup do špičky věže je proto skoro dobrodružný. Navíc cestou je možno si prohlédnout hodinový stroj a původní dva velké zvony - sv. Václava a sv. Vojtěcha. Až nahoru mohou pouze čtyři lidé. Určitě ne proto, že by to spadlo, ale víc by se jich tam nevešlo. Z věže je vidět město i okolní kopce Středočeské pahorkatiny a Českomoravské vysočiny. Viděli jsme areál starého zámku i s bývalým Starozámeckým pivovarem. Bohužel oboje je značně zchátralé. Starý Zámek je z 15. století, písemné zprávy jsou až z r. 1542. Původně to byla opevněná tvrz, okolo byly valy a příkop. Na zámek byla tvrz přestavěna r. 1653. Byla to jednopatrová budova, která byla s pivovarem spojena klenutou bránou, kterou se vcházelo do dvora. Obě budovy mají renesanční štíty. R. 1746 zámek vyhořel, nikdy nebyl zcela opraven. Funkční byl dále už jen pivovar. Zámek sloužil jen pro ubytování úředníků. Část sloužila nějaký čas jako šatlava.

Panstvo si v letech 1766 – 68 nedaleko na barokní zámek přestavělo původní měšťanský dům z počátku 17. nebo konce 16. století. V přízemí jsou zachovány původní klenby. V tomto novém zámku po válce sídlil národní podnik Tesla. Dnes je v soukromém vlastnictví. Ten jsme zahlédli nejen z věže, ale i z parkoviště, když jsme opouštěli město.

Nedaleko nového zámku je františkánský klášter – klášter sv. Františka Serafinského. Byl založen r. 1627. Byl však malý, takže byl rozbourán a v letech 1766 - 1771 postaven větší. Jsou to tři dlouhé budovy, které spolu s kostelem sv. Františka z r. 1629 tvoří čtverec. V klášteře byla knihovna s mnoha sty cennými, v kůži vázanými knihami a kancionály. Některé byly ručně psané, některé tištěné. Činnost kláštera byla násilně ukončena v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Nastěhovaly se tam úřady votického okresu, byl také využíván jako výrobní a administrativní prostor Tesly. Po roce 1989 byl vrácen františkánům. V klášteře však už nesídlí, spravují ho z Prahy.

Ke klášteru jsme se už podívat nešli. Asi to byla škoda, protože právě na františkánském hřbitově jsou dvě z nejcennějších památek města – kaple Božího hrobu a hřbitovní brána. Nad ní jsou dva znaky – vrtbovský a heissensteinský a nápis „Maria Francisca comitissa de Heissenstein nata comitissa de Vrtby. 1685“ (Marie Františka hraběnka z Heissensteinu, rozená hraběnka z Vrtby. 1685). Právě hraběnka Marie Františka, sestra hraběte Ferdinanda Františka z Vrtby, která se provdala za hraběte Jana Kristiána z Heissensteinu dala podnět ke stavbě kaple. Byla to ona, která r. 1658 vyslala do Jeruzalému dva františkány, aby pořídili přesný nákres tamního Božího hrobu. Podle jejich nákresů byla kaple Božího hrobu postavena v letech 1685 – 1688. Její bratr hrabě Ferdinand František z Vrtby nechal pak kolem kaple postavit zeď s 13 výklenky - kapličkami pro obrazy křížové cesty. Zlomky zdi jsou ještě dnes viditelné.

Při odjezdu z města jsme se zastavili ještě u židovského hřbitova, který je na západním okraji města – kousek od fotbalového hřiště. Je doloženo, že zde byl již r. 1538, mohl být však založen už dříve. Jsou zde celkem 404 náhrobky. Nejstarší jsou z let 1705, 1716 a 1720. Řada renesančních i pozdně gotických náhrobků byla použita ke stavbě hřbitovní zdi i na dlažbu. Poslední pohřeb se konal r. 1962. R. 1885 zde byla postavena márnice a obřadní síň, kde má údajně být stálá expozice Židé a židovské památky na Voticku. Nemohu však potvrdit, že je to pravda. Když jsme ke hřbitovu dojeli, byla tam cedulka, že klíče od hřbitova nám půjčí v infocentru. Od skutečně hezké brány je tam poměrně slušně vidět, takže jsme se zpátky už nevraceli a pokračovali v cestě do Pacova.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve Voticích jsme se na jídlo nezastavili nikde. Možná bych si dala kávu v restauraci U Modré kočky, když jsme čekali, až budou mít čas a zajdou s námi do kostelní věže. Ale bylo tam tak silně nakouřeno, že jsme raději čekali venku. Tam jsme se nenudili - v malém parčíku před restaurací jsou mapky a různé informační panely, takže jsme si to alespoň vše v klidu pročetli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíc jsme byli nadšení kostelní věží - rozhlednou Václavka. Je to úžasný pocit být skoro v nejvyšším bodě věže. Navíc nám tam nechali klíče, tak jsme nemuseli pospíchat a vše jsme si mohli krásně užít. Kromě obou Zámků jsme ještě shora objevili v Táborské ulici č.57 i budovu fary, která má ve štítu umístěny sluneční hodiny. Dříve faráři bydleli na hradě. Až po jeho zániku si faru postavili. Po požáru r. 1731 byla postavena znovu - o patro vyšší. Z původní stavby jsou pouze klenby. Zachovala se i matrika zemřelých z r. 1693, což je nejstarší kniha na faře.

Ostatní informace

Rozhledna Václavka je otevřena v květnu a v červnu od 12 do 17 hodin, v červenci, srpnu a září od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin. V pondělí je vždy zavřeno. Od října do dubna je možno rozhlednu navštívit pouze v sobotu od 12 do 16 hodin.
Přes město vedou cyklotrasy, turistické trasy i okružní naučná stezka Kolem Votic za poznáním. Ta měří 8 km, je na ní 9 zastavení a provede vás oblastí na jih od města. Takže ve městě se určitě nudit nebudete, i když byste tam chtěli pobýt pár dnů.

Poslední aktualizace: 22.5.2017

Votice – historie města, památky, rozhledna Václavka na mapě