Vinobraní Horní Bojanovice Retro 2010

Kam a jak jedeme?

Pomalu se blíží září - doba burčáků. Proto vytahuji pro inspiraci z archivu tento výlet. První burčáky, z raných odrůd jsou nejaromatičtější a chuťově nejvýraznější. Proto vyrážíme začátkem září na Vinobrani do Horních Bojanovic. Zdejší vinobraní ještě neznáme, bude to doufejme pěkný výlet. H. Bojanovice se sice nacházejí 40 km jižně od Brna, ale bohužel je sem komplikované spojení ať už kombinovaně vlak+autobus, nebo jen autobusy v rámci IDS. Museli jsme sehnat abstinenta a ukecat ho, aby se jel také na vinobraní podívat. Autem. Však nejde jen o pití.

Za čím jedeme?

V H. Bojanovicích jsme zaparkovali, vystupujeme a pátráme, kde se vinobraní koná. Nejdříve vyrážíme směrem ke kopečkům, kde jsme tušili vinohrady. Ty tam sice byly, ale vinobraní ne. Obrátili jsme se tedy na druhý konec. Kousek za středem obce jsme zaslechli zdáli hudbu, tudíž se šlo přímo po sluchu. Akce se konala v areálu obecní zahrady u místního koupaliště. Zaplatili jsme vstupné a počali s orientací. Na okraji byla na několika velkých pultech výstava výpěstků místních a okolních zahrádkářů. Krásné barevné dýně, mičurinské papriky, obrovské brambory od ne jistě hloupých sedláků, velké mrkve, cibule, jablka… atd. Člověk žasne, jak velké plody se v okolí urodí. Po 13 hodině bylo vinobraní zahájeno proslovem starosty. Taneční vystoupení zahájil dětský soubor Žižkovjánek kterému všichni bouřlivě tleskali. Během vinobraní vyhrávaly kapely DH Hornobojané a Mužáci. Výborná byla brněnská skupina historického šermu Lucius se svým vystoupením o Janě z Arku. Proběhlo vyhlášení vítězů soutěže o největší hornobojanovský výpěstek. Spokojení výherci odcházeli s vítěznými poháry a diplomy, výpěstky čekal krutý osud v kuchyni mateřské školky. Děti se mohly vyřádit ve skákacím hradu. Po setmění jsme obdivovali ohnivou show. Mezi vystoupeními se tancovalo za doprovodu DH Hornobojanů. Burčák se dobře popíjel při cimbálovce „Osíčkovi“ z Velkých Bílovic. A závěrem se všichni oburčákovaní diváci přesunuli na vedlejší koupaliště. Tam přesně o půlnoci rozjaření otužilci plní energie naskákali do člunů. Občas se někdo netrefil a žbluňknul do studené vody. Na startovní povel vyrazili bez pádel závodit. V pořádku dojela jen jedna posádka, ostatní cestou porůznu havarovali do vodního živlu. Přesto nakonec většina do cíle dorazila. Kupodivu se neutopil nikdo. Nebylo jim co závidět. Byla pěkná zima, z vody stoupala mlha. Brrr. Jen si na to vzpomenu, otřepu se. Burčák moc nehřál. Voda měla údajně 18° a vzduch jen 10°. Vítězové dostali tvrdě zasloužené ceny v podobě pohárů a hornobojanovského vína. A až do rána hrála k tanci skupina Bingo-Bend z Březí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli, pili a hodovali jsme přímo na místě. Burčáku byly sice jen dva druhy, ale byly vynikající. Nebudu prozrazovat, kolik těch dvoulitrovek jsme vypili, ale ráno žaludky i hlavy byly v pořádku. Určitě byl ten burčák zdravější jak Activia nebo Actimel. Všechny zažívací procesy proběhly k plné spokojenosti.

S ubytováním to zde asi není nejlepší. My jsme ho nepotřebovali, protože jsme odjížděli k ránu s naším řidičem vyspat se domů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ač nás zprvu překvapilo vstupné, nakonec všechna vystoupení byla tak perfektní, že jsme toho vůbec nelitovali. Na některých vinobraních třeba vstupné není žádné. Opravdu jsme se výborně bavili, a stejně tak i naše okolí. Všude bylo plno skvělé nálady, všichni byli veselí. Nikde neležel žádný unavený návštěvník, nikde se nevyskytl sebemenší náznak nějakého konfliktu. Všichni se mezi sebou vesele bavili, i když se třeba viděli poprvé. To potvrzuje, že po víně a burčáku se veselí a zpívá, po pivě usíná a po tvrdém alkoholu může být někdo agresivní.

Ostatní informace

Vstupné už si přesně nepamatuji, ale předloni bylo asi 80,-Kč.