Vall de Núria - malá ochutnávka Pyrenejí

Kam a jak jedeme?

Budete-li mít ve Španělsku na dovolené auto, určitě věnujte jeden den na návštěvu Pyrenejí. Nemusejí to být zrovna ty nejvyšší štíty, jejich krásu uvidíte i na okraji v trochu nižších polohách. Jedním z nejdostupnějších míst je Vall de Núria ve východní části Pyrenejí. Ať pojedete odkudkoliv, důležitým orientačním bodem na silničních ukazatelích je město Ripoll. Z něho už je to kousek do Ribes de Frezer, půvabného horského městečka (906 m n. m.). Ze zdejšího nádraží vyjíždí do Vall de Núria zubačka – jediná na španělském území. V horách, kde ani silnice nevedou, odvážně šplhá až do výšky 1967 m n. m.). Tento více než tisícimetrový výškový rozdíl překoná na neuvěřitelných 12,5 kilometrech. Lístky se platí až ve vláčku, tak se neděste, když pokladna na nádraží bude zavřená. 45 minut jízdy sice znamená zásah do peněženky (v roce 2009 zpáteční jízdenka 24 euro), ale za zážitek z jízdy to stojí. Postupně se vláček prodírá tunely a na jejich konci ho čeká jen úzký pruh na šířku kolejí. Pod tímto pruhem je kdesi hluboko v údolí říčka s vodopády. Za posledním tunelem se pak najednou otevře kotel Nuria s původně novorománským klášterem (dnes zčásti hotel a nádražní budova), krásným jezerem uprostřed a horskými štíty okolo. V zimě je to lyžařské středisko, v létě východisko turistů na okolní třítisícové vrcholy a zároveň to je místo tradičních mariánských poutí. Podle starodávné legendy přišel do zdejšího údolí vysoko v horách kolem roku 1072 poutník Amadeo z Dalmácie, aby našel předměty, které tu měl kdysi dávno ukrýt sv. Jiljí - sošku Madony, kříž, hrnec na vaření a zvon, kterým se svolávali pastýři. V té době zde byla pravděpodobně postavena první svatyně. Dnes vévodí núrijskému kotli svatyně novorománská, k jejíž návštěvě láká především vzácná soška Madony z Núrie z 12. století.

Pro turisty je tu několik tras vyznačeno, jsou tu přehledné mapky, takže nebojte, neztratíte se. A když budete mít chození dost, sednete na vláček a ten vás odveze zase zpátky k autu. Taky můžete do Ribes de Freser sejít pěšky (nebo na nádraží v Queralbs v polovině trati), v blízkosti trati vede turistická stezka.

Za čím jedeme?

My jsme sem jeli hlavně za horskými scenériemi, jaké se u nás prostě nevidí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo jsme brali s sebou, nicméně přímo u nádraží je obchod s potravinami, restaurace, kavárna... Jen s trochu vyššími cenami, než jsme zvyklí. Pokud byste tu chtěli přespat, je možné si rezervovat pokoj nebo využít malý kemp.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celkově to pro nás byl úžasný zážitek. Počínaje cestou zubačkou přes pohledy na okolní Hory ze dna kotle až po pohledy naopka z kopců do údolí. Když se chytne solidní počasí, nemá to místo chybu. Na své si přijdou i milovníci skalniček a zážitkem bylo i pozorování zdejších (snad - nejsem odborník) svišťů, kterých tu je požehnaně.

Ostatní informace

Pozor na oblečení. V den, kdy jsme sem jeli, bylo u moře 28°C, ještě v Ribes de Freser byla teplota 22°C, ale zde pouhých 11°C. Na okolních vrcholech ještě v červenci ležel sníh.

Ceny vlaku se zřejmě dost mění. Původní informace, které jsme měli, mluvily o 20 eurech za zpáteční jízdenku, později to bylo 25 euro a nakonec jsme platili 24. Ale to už není podstatné. Přímo na místě se neplatí nic, dokonce se tu můžete svézt lanovkou k jedné z horských chat a ušetřit si tak nohy od části výstupu do kopce a ani ta se neplatila.