Uherské Hradiště – historická procházka městem a jeho historie

Už když jsme plánovali tento výlet na Moravu, naplánovali jsme, že cestou z Přerova na degustaci vína do Lednice si uděláme zastávku v Uherském Hradišti. Je to zajímavé město - historické jádro je městskou památkovou zónou a navíc je tam rozhledna a jen o kousek dál další - Maják Šrotík.

Město leží na levém břehu řeky Moravy asi 30 km na jihozápad od Zlína, přibližně 70 km na východ od Brna. Vždy bylo středem Slovácka, které má svůj vlastní folklór - cimbálovou muzikou, bohatě zdobené kroje a svoje lidové tradice.

Území města patří u nás k místům s nejstarším osídlením. Žilo se zde již ve starší době kamenné. Přesně v těchto místech se křižovaly dvě obchodní cesty - od severu k jihu vedla moravská část jantarové cesty z Krakova do Vídně a od západu k východu uherská cesta. Na této křižovatce byl v 8. a 9. století vytvořen ostrovní pevnostní systém.
Na poč. 9. století byly tři neobydlené ostrovy řeky Moravy osídleny Slovany. Centrem byl Svatojiřský ostrov, kde byla kaple sv. Jiří. Další středisko bylo v místě dnešního Starého Města. Tam se soustřeďovala správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty. Po zániku Velkomoravské říše význam tohoto centra pominul. Při geologických nálezech bylo nalezeno nejmohutnější velkomoravské opevnění až v lokalitě Rybárny - možná proto, že řeka v ostatních místech byla dostatečným opevněním.

Ve 13. století pronikali na území jihovýchodní Moravy cizí ozbrojenci a plenili tuto úrodnou zemi. Trpělo obyvatelstvo, ale také velehradský klášter, který byl založen počátkem 13. století. Na obranu hranice a tím i celého území založil r. 1257 na Svatojiřském ostrově, který ležel na pozemcích kláštera, český král Přemysl Otakar II. královské město, v zakládací listině bezejmenné, později nazývané Nový Velehrad. R. 1294 je už psáno o Hradišti. Název Uherské Hradiště se prvně objevil v listinách r. 1587.

Do města se stěhovali osadníci ze sousedních trhových vsí, z královských Kunovic a tehdy klášterního Veligradu (dnes Starého Města). Tím se sem stěhovaly dva typy lidí. Proto vznikly v těsném sousedství, tehdy na dvou ostrovech, dvě osady. Každá měla své náměstí s pravoúhlým půdorysem. Ostrovy od sebe byly odděleny několik metrů širokým průplavem, který nazývali Splávek. Dnes v těchto místech je ulice Na Splávku. Obě náměstí spojovala nyní Prostřední ulice, proto právě v této ulici byla r. 1296 postavena první Radnice.

Jako královské město mělo řadu výhod – mohly se zde konat dva týdenní trhy a jeden výroční, od poloviny 14. století dokonce dva výroční trhy. Další výsadou bylo mílové právo, právo ražby mince (pravděpodobně se zde však mince nerazily). Přes město vedla dálková cesta z Uher.

Aby město plnilo obrannou funkci, muselo být opevněno. Původní opevnění bylo dřevěné. V pol. 14. století se začaly stavět kamenné hradby, které se postupně zdokonalovaly. Koncem 17. století mělo město vnitřní kamennou hradbu se sedmi věžemi, hradební příkop a vnější kamennou hradbu s bastiony. Do města se vcházelo třemi branami. Na dálkové uherské cestě byla Staroměstská brána, kterou se vcházelo na Mariánské náměstí. Hlavní (nyní Masarykovo) náměstí se opouštělo dnešní Havlíčkovou ulicí a Kunovickou bránou. O těchto branách se píše již r. 1362, kdy se zde vybíralo mýtné i mostné.

Třetí brána byla na jihozápad od nynějšího Masarykova náměstí. Po požáru r. 1609 byla zbourána. Nyní na jejím místě - v blízkosti Jezuitské zahrady je nově postavená replika původní středověké brány. Měla různá jména, nyní se užívá název Matyášova. I když jsme si mysleli, že jsme prošli všechna zajímavá místa města, tak tuhle bránu jsme nakonec vynechali. Možná i proto, že jsme hledali zbytky původního opevnění, což se nám podařilo. Jenže právě u téhle Matyášovy brány nejsou v mapě zbytky opevnění naznačeny.

Město bylo za celou svou historii dobyto pouze jedenkrát – r. 1742 pruskými vojsky. Hradby sloužili ještě dalších čtyřicet let, ale k jejich zbourání docházelo postupně, jak se město rozrůstalo. Za hradbami města se začalo stavět až v polovině 19. století. Řada významných budov – justiční palác, nová Radnice, gymnázium - je až z konce 19. století.

R. 1842 se budovala z Vídně přes Přerov do Olomouce Severní dráha císaře Ferdinanda. Tehdejší radní nechtěli, aby vlak jezdil přes město, proto byla trať posunuta do blízkosti obce Staré Město. Zastávky se město dočkalo, když se v letech 1883 – 1886 budovala tzv. Vlárská dráha z Brna na Slovensko.

R. 1886 se do města přistěhoval švec Antonín Baťa a v části Rybárny založil obuvnickou živnost. Už tehdy mu pomáhali synové Antonín a Tomáš. Živnost prosperovala, dílnu rozšířili do několika domů. Jenže bohužel požár r. 1894 jim vše zničil a firma zbankrotovala. Byl to však začátek obuvnické firmy. Ještě téhož roku si synové se sestrou založili ve Zlíně na náměstí novou, jak všichni víme, velice prosperující firmu. Svoji prodejnu již od r. 1930 měli v Uherském Hradišti v Prostřední ulici. V blízkosti čtvrti Rybárny začíná třetí úsek Baťova kanálu, který Baťova společnost vybudovala v letech 1935–1938. 20. ledna 2006 se do Uherského Hradiště přijel podívat Tomáš Baťa ml., dokonce navštívil i obchodní akademii, ve které ve 30. letech 20. století studoval.

Když jsme přijeli do města, nechtěli jsme parkovat na placeném parkovišti v centru. Místo jsme našli na menším parkovišti v ulici Menclovice, blízko křižovatky Na Stavidle. V centru jsme byli za pět minut. Prošli jsme ulicí Na Stavidle a chtěli to projít Dlouhou ulicí. Jenže jsme zahlédli budovu,jejíž základ tvořila pravděpodobně bývalá bašta, tak jsme to prošli průchodem do Sloupského ulice a již jsme byli na Mariánském náměstí. To je jedno ze dvou nejstarších náměstí, které kdysi vzniklo na jednom z ostrovů. Má tvar úzkého obdélníku. Uprostřed stojí mariánský morový sloup. Byl vytvořen v letech 1718 - 1721 jako poděkování za záchranu od morové epidemie r. 1715. Jen kousek dál je barokní kašna z konce 17. století, která sem byla přesunuta zmísta, kde nyní stojí morový sloup.

Snad nejvýznamnější je starý barokní dům U Sovy (Mariánské náměstí č. 46), který byl postaven v první čtvrtině 18. století. Název U Sovy však není původní.

Naše cesta vedla do kostela Zvěstování Panny Marie, jehož věž jsme zahlédli hned z náměstí. Byl postaven na přelomu 15. a 16. století a je součástí františkánského kláštera, který byl založen r. 1491. Stavěl se víc než 50 let. V letech 1542-1544, ještě před jeho dokončením museli mniši klášter opustit. Až počátkem 17. století sem přišli mniši z nedalekého kláštera ve Skalici na Slovensku. R. 1611 byl klášter připojen k uherské provincii. Během 17. století klášter poškodila vichřice a požáry. Až na počátku 18. století byla dokončena oprava. Jádro zůstalo gotické, přestavba je v duchu baroka. Nejkrásnější je slavnostní sál refektáře s mohutnou štukovou výzdobou, patří k nejlepším dochovaným barokním interiérům na Moravě. R. 1785 rozhodl Josef II. roku 1785, že klášter má být vrácen české provincii.Dnes tam má sídlo okresní archiv.

Františkánskou ulicí a ulicí Josefa Stancla jsme prošli na Masarykovo náměstí. Toto původně Hlavní náměstí bylo postaveno na Svatojiřském ostrově, kde podle dochovaných zpráv byla kamenná kaple sv. Jiří. Kapli počátkem 15. století nahradil gotický kostel sv. Jiří, který byl r. 1785 zbourán. oboje stávalo uprostřed náměstí.

Hned na rohu je barokní lékárna u Zlaté koruny. Byla postavena r. 1606, první písemná zmínka o lékárně pochází z r. 1689. Novorenesanční průčelí budovy je zdobeno sgrafity. Krásný je i interiér lékárny s klenutým stropem apůvodní nástropní freskou. Patří mezi nejhezčí domy historického části města.

V č. 155 je od rekonstrukce r. 2001 hotel Slunce. Budova je z r. 1578 - z toho roku je renesanční kamenný portál. Dům měl podle tehdejšího předpisu 5,5 metrů vysoké podloubí - musel se tam vejít plně naložený vůz.V té době měl dům štít s renesanční vykrajovanou atikou. Od r. 1629 do 1763 měl v budově velehradský klášter skladiště soli, od poloviny 19. století zde byl hostinec U Zlatého slunce, pak hotel Fojta. Dům měl postupně ještě barokní i secesní podobu. To vše bylo úpravou a přístavbou r. 1929 zrušeno. Až při rekonstrukci r. 2001 byly odhaleny některé fragmenty, které jsou důkazem stavebního vývoje budovy. Před hotelem je bronzová socha mnicha s legendou, která se k němu vztahuje.

Už jsme mířili na opačný konec náměstí, kde je infocentrum. Vlevo nás ještě zaujala budova městského úřadu. V letech 1891 – 1893 na místě dvou starších měšťanských domů byla postavena městská spořitelna. Novorenesanční průčelí zdobí dva atlanti. V zasedací síni jsou nástěnné malby - Založení města Přemyslem Otakarem II. a Potvrzení privilegií města Jiřím z Poděbrad.

V informačním centru jsme dostali turistického průvodce Objevte Uherské Hradiště, kde jsme dostali typ na další prohlídku města. V publikaci jsme se dočetli, že na Masarykovo náměstí je barokní kašna s propletenými těly delfínů z 18. století.

Vedle infocentra je kostel sv. Františka Xaverského, který je dominantou náměstí. Bohužel my ho viděli v lešení. Byl postaven v letech 1670 - 1685 jako součást jezuitského kláštera. V letech 1654 - 1662 se začalo s výstavbou koleje. V letech 1700 - 1729 byla přistavena jezuitská škola. Kostel byl stavěn v bažinatém terénu. Jeho dubové základy jsou proto v hloubce 3 metry. Dnešní podoba kostela je z přestavby v letech 1754 - 1755. V té době Byly dostavěny i obě věže. Svoji funkci plnil i po zrušení řádu. Když byl r. 1785 zbourán kostel sv. Jiří, stal se farním kostelem. Při rekonstrukci po povodních r. 1997 byly v kapli svaté Viktorie objeveny fresky z r. 1681, které byly odkryty a restaurovány. Po zrušení řádu sloužily prostory jezuitského gymnázia školní výuce. Někdy v první polovině 20. století byl gymnaziální sál přebudován na Redutu, konaly se zde kulturní a společenské akce měšťanstva. Byl zde čtenářský spolek, pěvecký spolek, hrála zde Slovácká filharmonie, promítala se filmová představení, v letech 1945 - 1959 zde svá představení hrálo i Slovácké divadlo. Město Redutu užívalo, ale neudržovalo. Proto byla pro svůj havarijní stav r. 1986 uzavřena. Mohutná rekonstrukce trvala od r. 1995 až do r. 2001. Od té doby je využívána opět pro kulturní a společenský život.

Přes Komenského náměstí jsme prošli do míst, kde bývaly hradby, dnes Hradební ulice, kde v č. 189 je budova bývalé Měšťanské besedy z roku 1871. Byla to jedna z prvních kulturních zařízení města, kde se konala i řada společenských akcí. Zde byla i knihovna, která až do r. 1918 patřila k největším ve městě. Na začátku 40. let 20. století byla uzavřena a přestavěna na hostinec pro Němce. Dnes je tam družina a školní jídelna.

Hradební ulicí jsme prošli na Palackého náměstí. Do centra jsme se vraceli po pěší zóně Havlíčkovou ulicí. Na zemi jsou tři bronzové medailony se znakem města a textem nejstarší listiny z r. 1257.

Na rohu s Františkánskou ulicí je dům s hranolovou věží. Nechal ho postavit hrabě Ledochówski pro svoji manželku. Ta se z věže dívala na svůj rodný zámek v Bílovicích, po kterém se jí stýskalo.

K nejvýznamnějším památkám města patří dům U Labutě v Havlíčkově ulici č. 159. Je pojmenován podle domovního znamení. Ve sklepě je zachován gotický portál, v přízemí barokní klenby z konce 17. století. Průčelí a průjezd je klasicistní.

Na konci Havlíčkovy ulice při ústí na Masarykovo náměstí je kašna s bronzovým modelem města z r 1670.

Z náměstí vycházíme jednou z nejstarších ulic – Prostřední, která spojovala obě tehdy nejstarší náměstí. Průchodem v domě č. 39 (proti Mlýnské ulici) se můžete zajít podívat na malé náměstíčko Zelný trh, kde od 19. století bývalo tržiště. Uprostřed stojí zajímavá secesní litinová kašna z doby okolo r. 1900. Zajímavá je historie této kašny. Sloužila jako zdroj pitné vody na Palackého náměstí až do poloviny šedesátých let 20. století. Pak skončila ve sběrně, odkud se ji podařilo zachránit a opravit.

My jsme na Zelný trh nešli, takže jsme Prostřední ulici neopustili. Tam je nejstarší Radnice města. Je postavena na dřevěném roštu z kmenů, které jsou zavrtané do měkkého podloží. Byla dokončena r. 1296 - tehdy došlo ke spojení dvou domů. Na přelomu 15. a 16. století byla přestavěna přibližně do dnešní podoby. Domy jsou propojeny barokním portálem.Nevyhnula se různým pohromám, ale vždy byla opravena. Svému účelu sloužila aždo 90. let 19. století. V současné době je věž vychýlená o víc než 70 centimetrů směrem do Prostřední ulice. R. 1995 byla zafixována proti dalšímu náklonu. Ani samotný dům není zcela rovný. Průchodem se nechá projít do zajímavého vnitrobloku a dál do Františkánské ulice.

Po Františkánské, od r. 1342 Židovské ulici jsme odbočili vpravo, prošli do Krátké ulice, kde je nyní knihovna v budově bývalé synagogy. Za husitských válek za hradbami směrem ke Staroměstské bráně měli vlastní hřbitov. Prvně byli Židé vyhnáni r. 1514, do města směli vstoupit pouze v určité dny, a to ještě za poplatek. Po r. 1848 se mohli Židé do města vrátit. R. 1875 si postavili v pseudomaurském slohu synagogu s rozetovým oknem. R. 1904 byla upravena secesně a přistavěli k ní kopuli. R. 1879 založili nový židovský hřbitov na jižním okraji města, r. 1892 náboženskou obec. Vlastní školu neměli, protože od počátku 20. století mohly židovské děti chodit do českých škol. R. 1939 byly Židé odvezeni do Terezína, židovský hřbitov s třemi sty náhrobky byl srovnán se zemí a synagoga 2x zapálena, až z ní zbyly pouze ruiny. Město dokonce uvažovalo o jejich zbourání. Po 2. světové válce byla však zrekonstruována, jen kopule nebyla obnovena. Dům pak sloužil ke kulturním účelům, sídlila zde i Slovácká filharmonie. Další požár ji bohužel zachvátil r. 1966, při rekonstrukci však řada detailů nebyla obnovena a od té doby slouží jako městská knihovna. Povodně v červenci 1997, kdy bylo celé přízemí zaplaveno, paradoxně synagoze pomohly. Při rekonstrukci během dalších dvou let byla obnovena původní architektura. R. 2004 byla obnovena i kopule.

Na Velehradské třídě prakticky na úrovni synagogy je historická budova gymnázia z let 1884 – 1885. Dle původního návrhu to byla budova se třemi křídly, výrazné novorenesanční průčelí v patře zdobené sgrafity vede do hlavní ulice. Střecha byla postavena podle vzoru Národního divadla. Vzniklé nádvoří byl r. 1891 zastavěno. Na východní stranu od této historické budovy byly přistavěny další školní budovy, které jsou nyní vzájemně propojeny.

Abychom nešli po hlavní Velehradské ulici, vrátili jsme se do Františkánské ulice a okolo kostela Zvěstování Panny Marie plynule přešli do Otakarovy ulice. Kdybychom si pořádně přečetli průvodce, odbočili bychom do krátké Vodní ulice, kde vpravo je bývalá gotická kaple sv. Alžběty – nejstarší dochovaná církevní stavba ve městě. Je z počátku 15. století a stávala blízko Staroměstské brány u městského špitálu. V době baroka byla upravena – nejvíc je to vidět na jejím průčelí. Za vlády Josefa II. se nesměla používat ke svému účelu, používala se jako sklad, byla tam i hostinec. Po rekonstrukci r. 1995 je v ní lékárna.

My jsme došli Otakarovou ulicí ke zbytkům městského opevnění s malou brankou pro pěší. K hradbám je přistavěna budova Galerie Slováckého muzea, dříve barokní císařská zbrojnice, postavená v letech 1721 – 1723.

A to jsme se už pomalu vraceli k autu. Jen jsme se chtěli ještě zajít podívat na nádhernou budovu nádraží. Prošli jsme Dlouhou ulicí a v ulici Na Stavidle jsme odbočili vlevo. Budova nádraží byla postavena r. 1930, kombinuje zděné a dřevěné prvky, je ozdobena slováckými motivy. R. 2004 prošlo celkovou rekonstrukcí a r. 2011 vyhrálo v soutěži o nejkrásnější nádraží České republiky.

Když jsme od nádraží odcházeli zpátky, tentokrát k autu, netušili jsme, že vlastně naproti v Jezuitské zahradě je jediná zachovalá Matyášova brána.
Poslední informace - v severní části města - v Jarošově je nově obnovený pivovar. Nejdřív byl pivovar přímo ve městě v Hradební ulici, a to již od r. 1688. Po požáru byl postaven nový – právě v Jarošově, kde byly zdroje kvalitní pitné vody. Pivovar však stárnul a tak r. 1860 byla výroba piva zastavena. R. 1868 ho koupil Salomon Braun a pivovar získal opět svoji slávu. Koncem 90. let 19. století dokonce směli používat označení dvorní dodavatel. R. 1918 se stal jedním z šesti největších pivovarů Moravy. R. 1939 museli Braunovi kvůli svému židovskému původu opustit Československo. Pivovar měnil různě majitele. Posledním majitelem byla firma Heineken, která r. 2012 ukončila činnost. Od r. 2015 v budově starého pivovaru vaří nyní pivo soukromý majitel. Tamjsme bohužel nebyli - to jsme zjistili až doma.

Město je hezké s řadou zajímavých objektů, moc hezká je pěší zóna v Havlíčkově ulici, ale postrádala jsem tam ty slovácké malované domky. Když jsme projížděli Slováckem, občas jsme zahlédli hezkou malovanou kapličku, ale tady v centru nic takového vidět není. Malované vinné sklepy a domky jsme zahlédli až ve Vinohradské ulici, když jsme jeli k rozhledně Rovnina. Silnice byla uzounká, ale stavby okolo zajímavé a některé moc hezky malované.

Přibližně 6 km km od centra města na východ je po zelené turistické značce dostupná rozhledna Rovnina. Trasa vede okolo bývalého židovského hřbitova, kde je dnes památník obětem holokaustu.

Po zelené značce na západ je to cca 4 km k rozhledně Maják Šrotík.

Přes město vedou cyklotrasy, nechá se po nich dojet i k oběma rozhlednám. Poslední 2 km k rozhledně je cesta hodně kamenitá.

Uherské Hradiště – historická procházka městem a jeho historie na mapě