Tradice i prostředí zavazuje

Podzimní pošmourná neděle v centru Prahy, v okruhu Masarykova nádraží, Bílé Labutě a autobusového nádraží Florenc. Míst, kam zajít na rychlé občerstvení, najdete hodně, ale různé kvality. Zrovna se nám nechtělo pobíhat v dešti ulicemi s bagetou a PET lahví v ruce, ale na chvíli si někde sednout.

Vynechali jsme McDonald a KFC v ulici Na Poříčí, thajskou restauraci Siam Orchid, pizzerii i čínské bistro U Konfucia a restauraci U Bronců v Biskupské ulici. Nezajdeme ani do Disco Cobra ve Zlatnické s poledním menu od 69 do 95 Kč, protože o víkendu mají zavřeno, a zbudou nám dva bufety – Dorado v nádražní hale a další na rohu Masarykova nádraží v Havlíčkově ulici. O tom posledním nestojí za to psát, je, jaký je, s odpovídající klientelou a nepříjemnou až arogantní obsluhou. A tak by se dalo říct, že v okruhu působiště velkého guru české gastronomie Zdeňka Pohlreicha v hotelu Imperial na rohu Zlatnické ulice se rozprostírá bída českých jídelen.

Sedíme v 5. patře obchodního domu Bílá labuť a povídáme si nejen o historii slavné lidové restaurace, ale zejména o její současné podobě. V minulém roce slavila restaurace U Rozvařilů 80 let svého působení. Současná společnost Rozvařilovi, s r. o., restauraci provozuje od roku 1992.

Restaurace původně sídlila na rohu stejnojmenné pasáže U Rozvařilů, v níž bylo Divadlo E. F. Buriana, dnes Archa (protože hlavní sál trochu připomíná palubu lodi) v ulici Na Poříčí. „Po rekonstrukci, kterou provedla Československá obchodní banka, památkáři chtěli, aby vše zůstalo zachováno, takže jsme tam zůstali a tradice pokračovala dál. Bohužel asi tak před dvěma lety se banka rozhodla své nemovitosti prodat, protože si postavili nové centrální sídlo v Radlicích, a novým vlastníkem budov se stala společnost Orco. Nový projekt rekonstrukce ani podmínky společnosti Orco nám příliš nevyhovovaly, a tak jsme se rozhodli jít jinam. Ale kam? Začali jsme se po něčem rozhlížet. V prostorách tradiční jídelny je dnes kavárna Starbucks Coffee.

Samoobslužná restaurace U Rozvařilů je jídelna pro nenáročné strávníky, kteří se chtějí rychle najíst za ceny do 90 korun a dávají přednost tradičním jídlům české kuchyně, jako je vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, svíčková, španělský ptáček, moravský vrabec, čevapčiči nebo řízek. Takových strávníků je pořád dost. Na člověka sice prostředí dýchne atmosférou osmdesátých let minulého století, ale podnik charakterizuje zavedená značka, čistota, nekuřácký prostor, na odpovídajícím jídelním lístku slušná nabídka s poměrně chutnými pokrmy, lidové ceny a rychlá, ochotná a milá obsluha. Manipulace je samozřejmě v hygienických rukavicích. Na jídelním lístku v neděli 18. října 2009 jsme našli mj. kuřecí vývar s masem a fritátové nudle, kuřecí steak s anglickou slaninou a sýrem, vepřové nudličky na žampionech, hovězí zadní s rajskou omáčkou, vepřová játra na cibulce, smažený květák s tatarskou omáčkou a dalších devět pokrmů s přílohami (brambory, hranolky, houskové a bramborové knedlíky, rýže, zelí, špenát). K tomu Gambrinus, Radegast a množství nealko nápojů. Otevřeno U Rozvařilů je denně, ve všední den od 9 do 19 hodin, v sobotu od 9 do 17 a v neděli od 10 do 17 hodin.

O to větší radost člověku udělá, když zajde do obchodního domu Bílá labuť a v pátém patře objeví restauraci U Rozvařilů. Ano, onu legendární lidovou jídelnu, kterou pamatují generace. Vedle Legiobanky, projektované ve dvacátých letech Josefem Gočárem v tzv. stylu obloučkového kubismu (kubistické krychle, hrany a jehlany byly zjemněny a zaobleny v duchu slovanské tradice) byla postavena v roce 1937 budova ve funkcionalistickém stylu a její součástí se stala pasáž se známým automatem U Rozvařilů, jehož jméno navazuje na kabaretní pivnici, oblíbenou před první světovou válkou. V roce 1992 prochází citlivou rekonstrukcí dům i restaurace. Ale dejme teď slovo paní Blance Ambrožové, která už 15 let restauraci U Rozvařilů vede.