Toulky povodím Bystřice-5.Jívová,Smilov a okolí

Kam a jak jedeme?

Jívová,Smilov a okolí

Bývalé městečko Jívová, vzpomínané již v r.1220 v souvislosti s tzv. Jívovskou cestou,ves sama byla založena v r.1269, na městečko povýšena privilegiem císaře Rudolfa II. 22.5.1581. Leží v Nízkém Jeseníku oblasti Domašovské vrchoviny v nadmořské výšce 561 m. Velmi pěkně a pečlivě upravená obec na bývalé hlavní a ještě v 16.stol. jediné tzv. Jívovské cestě z Olomouce, přes Dolany a dále na moravský beroun, Dvorce do Opavy, kdysi hlavního městaSlezska. Je zde několik kulturních památek jako socha sv. Floriána s postranními sochami sv.Jana z Boha a sv.Jana Nepomuckého z r.1867, barokní kostel sv. Bartoloměje (1717-20) s malbami J.K.Handkeho,kamenný kříž se sousoším Kalvárie a sochami Panny Marie a Jana Evangelisty z r.1836, jednopatrová budova Radnice z 18.stol.,několik kamenných a litinových křížů. V minulosti byla poddána klášteru Hradisko u Olomouce,pak nedalekému královskému hradu Tepenec v Bělkovickém údolí .Hrad založil jako strážní tvrz na staré obchodní cestě, markrabí Karel ( KarelIV.) v r.1335,když koupil místo,kde chtěl postavit hrad od svého nevlastního strýce olomouckého biskupa Jana Volka. Hradu dal německý název „Twingenberg“, podle lucemburského hradu, ale okolní německý lid hrad nazval „Karlsburgem“. Čechové podrželi původní jméno hory„Tepenec“, snad správně Temenecod říčky Temenice r.1404 výslovně zde uvedené. Brzy po dobudování přešel na Karlova bratra Jana Jindřicha, po němžměl podle závěti z r.1371 dědit hradjiž s názvemKarlsburg jeho nejmladší syn Jan Soběslav. Od r.1391 se jmenuje podle Hory Tepenec. Jádro hradu na skalním srázu zaujalo prostor 30 x19 m, který vymezovala hradba o síle 2 m. Stupňovité předhradí mělo 1,5 m široké zdi. Sypanou baštu doplňoval 8 m široký příkop. Vstup byl po mostě z pahorku vzdáleného 9 m od hradby. Unikátní bylo ohromné opevnění předpolí hradu, které zabíralo celý hřbet široký asi 110 m do vzdálenosti 370 m před předhradí, které končilo předsunutou fortifikací 15x12 m. Hrad nestál ani celých 100 let, zanikl již v domácích bojích mezi markrabím Joštem a jeho bratrem Prokopem a uvádí se ve zprávě r.1405 jako pustý. Na zobrazeních na lesních mapách z r.1724 je zachycena zřícenina takřka v plné výšce. V současné době lze najít jen nepatrné zbytky, které dosud nebyly zničeny těžbou v kamenolomu.

V minulosti od r. 1547 měla Jívová právo soudit. Postavila sii věznici a popraviště se šibenicí. Po 200 letech bylo toto právo zrušeno a na místě šibenice byl postaven kříž. V roce 1995 byl v katastru obce u prameniště Jívovského potoka, vymezen chráněný krajinný prvek s názvem Jívovské louky, který je vzácný výskytem mokřadních druhů rostlin a původních květnatých luk. Nad Jívovou směrem k Hraničným Petrovicím jsou dvě větrné elektrárny. K Jívové patřil také Panský mlýn u řeky Bystřice nedaleko Maklova (Magdalenského) mlýna.

Žili zde i význačné osobnosti: Dr.Florian Kratschmer (1843 –1922)-univerzitní profesor,po povýšení do šlechtického stavu pověřen funkcí šéfa lékařského důstojnického sboru celého mocnářství, Reinhold Raab (1881-1957)-sbormistr,hudebník.

Do Jívové se jde dostat vlakem do stanice Jívová na trati z Olomouce do Opavy, ale od obce Jívová vzdálené 4 km. Cesta vlakem do Jívové je pohodlná a romantická a je často využívaná turisty jako start k vycházce údolím Bystřice podle momentální kondice a složení party, do Smilova, Hrubé Vody atd. a pak návrat vlakem. Přímo do obce Jívová vede řadaznačených cyklistických cest s dosti velkým stoupáním, které jsou spíše pro náročnější cyklisty Přírodním parkem Bystřice kolem řeky a v Hrubé Vodě lesní cestou do kopce a také po silnici z Dolan přes Dolní a Horní boudu,bývalé zájezdní hostince nebo Bělkovickým údolím,kolem Těšíkovské kyselky.Ze Šternberka přes Těšíkov a také z Moravského Berouna přes Hraničné Petrovice nebo Domašov nad Bystřicí. Jižním směrem po silnici na Dolany a Olomoucse autem dostanete po 4 km pod kopecJedovou(633 m)kde po odbočení vlevo se dostanete po 2 km do Pohořan. Pěkné a upravené obce s nádhernými výhledy na Oderské vrchy a Drahanskou vrchovinu.Po cestě z křižovatky zanecháte po pravé straně 2 km dlouhé golfové hřiště,které vede až do Vésky.Do Pohořan se dostanete z Jívové na kole, když odbočíte u Horní boudy vlevo na lesní cestu a také pěšky i na kole z náměstíčka po polní cestě východně kolem obchodu,dále kolem střelnice na vrchol Jedové a do Pohořan, ve kterých si můžete odpočinou v příjemné restauraci. Na Jedové je také,turisty často navštěvovaný bývalý lom s malým jezírkem,velmi vhodný pro romantický odpočinek u ohýnku.Dostanete se k němu na kole nebo pěšky.Auto se musí zaparkovat těsně před vrcholem kopce Jedová na silnici z Vésky na levé straně na malém neoznačeném parkovišti, často využívaným houbaři.Po pěšince se k němu dostanete asi po 500 m.

O Smilově jsou domněnky,že je nejstarší obcína Libavsku, založen pravděpodobně již v r.1260. Poměrně rozlehlá obec byla při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavou, od které byla vzdálena pouze 4 km.Byl zde kostel zasvěcen sv.Janu Křtiteli. Z prosperující obce, která byla známa jako jedno z center dobytkářství na Libavsku a která měla ještě v r.1930 689 obyvatel, ale byla začleněna do vojenského výcvikového prostoru a jako obec byla v r.1950 zrušena, zůstala pouze budova, která do r.2005 sloužila vojenské posádce v Libavé jako sklad.V zaniklé obci byl zdejšími rodáky v roce 1995 vybudován za použití zbytků pomníku obětem první světové války, památník. Významným zdejším rodákem byl Ignatz Theimer,brigádní generál s vyznamenáním –Leopoldův kříž a od r.1850 polní maršál.Měl zde i umístěnou pamětní desku.V údolí řeky Bystřice zůstaly budovy Smilovského mlýna a část osady kolem něho a Magdalenského mlýna a pily.Magdalenský mlýn,dříve Maklův mlýn, ale i Smilov a celé Libavsko jsou spojeny s čarodějnictvím a vampýry.U Maklova,nyní Magdalenského mlýna se prováděla likvidace exhumovaných nakažených těl,protože byl na hranici mezi Smilovským a Jívovským katastrem. Celkem bylo exhumováno přes 70 těl, žen i dětí a nakonec spáleno. Pověry byly takového rozsahu,že vedly císařovnu Marii Terezii k reakci vydáním patentu proti vampyrismu a čarodějnictví vůbec. V současné době je Magdalenský mlýn přebudován na vojenské školícía rekreační středisko. U Smilovského mlýna bylo vybudováno tzv. Čepičkovo koupaliště,které je nyní v soukromých rukou. Naproti přes řeku je přírodní rezervace Hrubovodské sutě o výměře asi 92 ha. Údolí Bystřice od Domašova až do Hrubé Vody je značně skalnaté s romantickými zákoutími. Je zde hodně chat,trampských srubů a rekreačních zařízení. Za cestu turisté nejčastěji vybírají cestu přes tři brody i když jsou po vrstevnici vedeny lesní pro turisty značené cestičky.

Za čím jedeme?

Za krásnou romantickou a čistou přírodou kolem řeky Bystřice a v okolí bývalého městečkaJívové, s pěknými dalekými výhledy. Poznáním historie této oblasti. Romantika v bývalém kamenolomu s jezírkem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení a stravování najdete v Hraničných Petrovicích „ U Bohuša“,v Jívové „U Šestáků“ a v „Masných krámech“,v Pohořanech „Pod Jedovou“,v Hrubé Vodě „U supa“ i v Domašově a Moravském Berouně. S ubytováním je to v současné době horší. Pro náročnější je možné ubytování v hotelu „Akademie“ v Hrubé Vodě a v Moravském Berouně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Čistá příroda a romantická procházka údolím Bystřice z Jívové do Hrubé Vody, která přímo vyzívá k zopakování. Příroda s nádhernými výhledy až na Hrubý Jeseník s Pradědem,Oderské vrchy a Drahanskou vysočinu. Příjemné posezení s dobrým občerstvením v zahrádce u „Masných krámů „ v Jívové. Klid a pohoda v bývalém lomu na Jedové.

Ostatní informace

Cestovat při plánování procházky údolím Bystřice je nejlepší vlakem. Při návštěvě městečka Jívové je pohodlnější autem, zaparkovat na náměstíčku a vydat se na procházku k výhledům u Hraničných Petrovic nebo do lesů směrem ke kopci Jedová, odkud jsou výhledy na celou Hanou,na Drahanskou a Zábřežskou vrchovinu,Beskydy,Oderské vrchy i Hrubý Jeseník. Ceny za služby jsou docela přijatelné a lze si vybrat podle osobní náročnosti a chuti.