Tatra Kopřivnice aneb z výrobní haly mezi veterány

Kam a jak jedeme?

Kopřivnice možná není městem turisticky vysloveně atraktivním, ale jeho spojení se slavnou automobilkou Tatra přináší mnohá potěšení nejen těm, pro které jsou ropné produkty sloužící k pohonu různých přiibližovadel tím nejdráždivějším parfémem světa. A tak jsme se i my jednoho květnového rána vypravili na Novojičínsko. V dvaadvacetitisícové Kopřivnici jsme totiž měli zajištěnu nejen návštěvu zdejšího Technického muzea s koutkem manželů Zátopkových, ale i výrobních prostor samotné automobilky, která se svého času tolik zviditelnila na černém kontinentu. A bylo úplně jedno, jestli volantem točili Hanzelka se Zikmundem nebo členové Lopraisova klanu. 

Díky nějaké havárii kamionu,  kterou – samozřejmě – všichni blbě očumují, vznikne na dálnici kolona a přijedeme proto s jistým zpoždění. Takže nás v Tatrovce rychle rozdělí na dvě skupiny, pustí nám bezpečnostně-vzdělávací film (podpisem musíme „odpřísáhnout“, že jsme ho po\chopili) a vydají slušivé vestičky v barvě signální žluté. Dostaneme také dva průvodce, kteří celou dobu bděle hlídají, abychom náhodou někde něco potajmu nevyfotili a neohrozili tím celý výrobní program firmy Tatra Trucks a.s., čímž bychom mohli vážně poškodit hospodářský i ekonomický růst celé České republiky a možná i všech bývalých zemí RVHP.

Za čím jedeme?

V každém případě to byla exkurze zajímavá. Ne každý den má člověk možnost vidět, jak vzniká nákladní kolos, který běžně potkáváme na našich silnicích, od prvního šroubku až po výjezd z lakovny a všech definitivních kosmetických úpravách (tady je to ovšem hlavně o motorech, převodovkách a kabinách). Navíc se jedná o nejstarší nepřetržitě fungující automobilku na světě, která byla založena v roce 1850 a o 27 let později se stala oficiálně výrobcem automobilů. Prohlídka automobilky, resp. jejích provozů obroben a montáží, která vyrábí těžká nákladní vozidla se skvělou průjezdností nejtěžšími terény a za extrémních klimatických, podmínek trvá asi 90 minut.

Poté již nastal čas, abychom vstoupili na půdu muzejní, která nabízí nejucelenější sbírku výrobků automobilky Tatra a vlastně i Šustalovy kočárovky, která byla jejím předchůdcem. V regionálním technickém muzeu si můžeme prohlédnout asi šest desítek osobních a nákladních automobilů ze všech etap výroby. Samotné automobily pak doplňují různé podvozky, motory, prototypy, designérské návrhy, vyhrané poháry a trofeje nebo dobové fotografie. Jistým symbolem muzea je ale paradoxně motorový vagón „Slovenská strela", stojící před budovou muzea.

Různá tatrovácká vozidla doplňuje velmi moderně pojatá expozice věnovaná zdejšímu rodákovi Emilovi Zátopkovi a jeho manželce Daně. Celý výstavní sál je pojat jako atletický ovál se stupni vítězů a staví na hře světla a stínu. Kromě Zátopkova startovního čísla z londýnských OH a jeho reprezentační teplákové bundy zde najdeme např. dobové fotografie, výsledkové listiny, trofeje i medaile.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na oběd jsme si stylově skočili do restaurace kopřivnického hotelu Tatra, nacházejícího se nedaleko muzea. Ceny i kvalita jídla nás potěšili, výběr zúženy z 6 jídel na polovinu už méně. Ale tělo turisty bylo zasyceno i Radegastem napojeno … a tak to má byť.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Exkurze do výrobních provozů Tatrovky byla sice zajímavá, ale u většiny to asi stejně vyhrálo zdejší technické muzeum. A tam si už každý sám vybral toho svého oblíbence. A o tom, že bylo z čeho vybírat, nejlépe svědčí přiložená fotogalerie.

Ostatní informace

My jsme platili celý jednodenní autobusový zájezd dohromady, ale běžné vstupné do tatrováckého muzea je 120,- Kč a pokud by někdo chtěl navštívit jen zátopkovskou expozici, má to za 30,- Kč.