Tajuplný Boží kámen.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Boží kámen vrchol • Fotografie (50) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

Boží kámen, vrchol

Boží kámen, vrcholová skála

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V rozsáhlé Bavorovské vrchovině patří Boží kámen ( 621 m.n.m.) mezi vyhledávané Hory. Především vyznavači všeho tajemného této hoře dali přídomek silného energetického místa. Ale i turista objevující krásy naší malé zemičky si tady přijde na své. Kromě ještě dosti zachované přírody se tady najdou místa hezkých výhledů. V neposlední řadě i díla a dílka vzešlá z lidské dílny tu mají slušné zastoupení. Nám zbývalo vybrat nástupní místo a tak z několika možných jsme si vybrali ves Tažovice. Ta se nachází přibližně tři kilometry jihovýchodně od známých Volenic. Obcí protéká Novosedelský potok a její větší část je rozložena v kotlině nad pravým břehem potoka. Velká náves s kapličkou byla výchozím místem na Boží kámen.

Za čím jedeme?

Zima zanechala ještě hodně mokrých stop na cestách a tak jsme se rozhodli pro okresku vedoucí do Kraselova. Za posledním domkem začíná táhlé, dlouhé stoupání a silnice tady prochází starším smrkovým lesem. Tak to pokračuje až do sedla, kde je nutné odbočit ze silnice doleva. K tomu se nabízelo několik cest a nám se líbila ta při okraji louky. Odtud se otevřel pohled k severovýchodu, ale viditelnost nám nebyla zrovna nakloněna. Zato naše cílová hora na severu se zdála být jako na dlani. Cesta odtud prochází mezi loukami a lesíky. V okolí byly čerstvě poražené stromy a vonělo to tady pryskyřicí. Smrkový les s přibývající výškou ustoupil borovému. Objevili jsme i směrovky a klikatící se stezkou jsme stoupali na vrchol. Cestu nám zpestřilo několik žluťásků, které vytáhly paprsky ještě zimního slunce. Stromů ubývalo a před námi se objevil vrchol.

Jeho plocha je jen několik desítek čtverečních metrů a je celá vyplněna velkými kameny. Ty jsou všelijak poskládané a člověk by při pohledu na tu nádheru uvěřil i v existenci obrů. Příroda dokáže dosti často hodně překvapit. Škoda, že z vrcholu není nic vidět. Hodiny se posunuly o něco dopředu, když jsme se rozhodli pro sestup. Z okraje lesa jsme sestoupili po louce k okraji Tažovické Lhoty. Při lepší viditelnosti to musí být paráda, je odtud vidět k západu a severu. Samotná osada je jen několik stavení s hezkou kapličkou. Bývalé statky se honosí štíty selského baroka a staré lípy to dokreslují k dokonalosti. Severně nad osadou se vypíná hřeben Bučí hory a její holý vrchol slibuje zajímavé výhledy. Tak snad někdy příště to vyjde. Z osady pospíchá do údolí úzká silnička s alejí starých stromů a po čtvrthodince jsme na okraji Tažovic.

Obec více než zajímavá se do listin poprvé dostala v roce 1360. Tehdy tu stála tvrz a několik stavení. Od té doby se jistě hodně změnilo. Kaplička byla postavena v 19. století a dvě dřevěné sochy představující Pannu Marii a sv. Floriána tu moc dlouho nestojí. Scházíme do údolí potoka kolem bývalé školy a menšího sportoviště. Přes potok vedou dva mosty. Nás zajíme ten starší z Roku 1815 s výklenkovou kaplí a barokní sochou sv. Jana z Nepomuku z Roku 1771. Kolem bývalého mlýna, na druhém břehu procházíme k zámku. Byl postaven v roce1695 v barokním slohu a později empírově upraven. Jedná se o patrovou stavbu na půdorysu písmene L obklopenou několika hospodářskými budovami. Kdysi tu bývala nádherná francouzská zahrada, která se dostala i do učebnic zahradní architektury. Kde, že loňské sněhy jsou. Zámek je ještě v obstojném stavu, ale okolní budovy s barokními štíty pozvolna chátrají. To platí i o zahradě, druhé části parku na jižní straně a ovocném sadě. Staletá lípa při západní straně parku by jistě mohla vyprávět. Ze silnice u zámku je hezký pohled na Tažovickou Lhotu a její okolí. Vracíme se na náves a náš výlet se stává pomalu minulostí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na občerstvení v těchto končinách může návštěvník zapomenout. Jídlo a hlavně pití je nutné mít v batohu. Jak je to s ubytováním jsme nezjistil. Snad nedaleké Volenice by mohly něco k ubytování mít.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hodně hezká příroda se jistě musí líbit každému. To se již nedá tvrdit o zámku. Mimořádně hezký je starý most a když se dají plusy a minusy proti sobě, tak se to rovná. Co se týče energie pryštící z hlubin, tak bohužel nemohu posloužit. Nic mimořádného se jaksi nekonalo,. Zřejmě to bude jen v oblasti lidské fantazie a ta je nekonečná.

Ostatní informace

Celá cesta se vejde do 6 až 7 kilometrů s převýšením okolo 150 metrů. Naučná stezka vyznačená na mapách není moc dobře značená a je lepší řídit se vlastním úsudkem. Navíc vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví. A to je tak všechno.

Poslední aktualizace: 28.1.2015

Tajuplný Boží kámen. na mapě