Svaroh – hora Královského hvozdu.

Kam a jak jedeme?

Svaroh ( 1334 m.n.m.) patří mezi nejvyšší hory Šumavy a Bavorského lesa. I když jeho vrcholem prochází česko – bavorská hranice, dostat se na vrchol z české strany je nadlidský úkol. Není to vinou špatné fyzické kondice nebo nepřístupnosti terénu, ale díky přihlouplým nařízením, které vymyslel někdo „hodně chytrý“ na správě národního parku či chráněné krajinné oblasti. Zabývat se vůbec touto podivnou organizací, která polyká peníze daňových poplatníků, na první pohled vypadá na ztrátu času. Bohužel jsem se mnohokrát přesvědčil, že tvrzení o chráněných druzích, které potřebují ke svému životu klid, je mírně řečeno pokrytectvím. V tomto koutě Šumavy je důvodem datlík tříprstý. Je s podivem, jak datlíkovi vadí turisté a na druhé straně mu vůbec nevadí motorové pily a těžební monstra, která tady vedou boj s posledními šumavskými velikány. To, co se v několika minulých letech dělo a stále pokračuje v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero prostě turista nesmí spatřit. A nařízení, chodit pouze po hrůzném asfaltu, je na světě. Možná některý čtenář může namítnout, že hodně přeháním. Po Šumavě chodím již padesát let a znám ji poměrně slušně a musím, i když nerad, konstatovat, že v době kdy Śumava nebyla národním parkem, byla daleko krásnější a zajímavější. Ve skrytu duše doufám, že nový ministr se bude Šumavou zabývat a snad dojde konečně k nápravě. Omlouvám se, prostě to muselo na papír a teď zpátky na Svaroh.

Za čím jedeme?

Silnice s bezvadným povrchem začíná již v Bavorské Železné Rudě dlouhým stoupáním. Tento úsek na parkoviště pod Svarohem se jezdí prostě pro radost, i když je to jen 20 minut. Z parkoviště Scheibensalte již pokračujeme po svých. I když vrchol je vzdušnou čarou necelé dva kilometry, čeká na nás zdolání skoro 350 metrů výšky a budeme nahoře. Lze si vybrat ze dvou tras, dáváme přednost té mírnější. Kousek od parkoviště se cesty dělí. Jdeme po cyklostezce doleva. Je to sice trochu delší, ale stoupání není tak strašné. Po necelém kilometru jsme na křížení s červenou a po té se dáváme vpravo. A tady to začíná, po chvilce tempo klesá a následují i přestávky na nadechnutí. Před dvaceti lety to ještě byla sranda. Stromy pomalu řídnou a na vrcholu skoro žádné nejsou. Pohled na skálu s křížem je více než milý. I když k nám do Čech výhled chybí, na bavorskou stranu je to pohádka. Na jihu se zvedá Velký Javor a celý pás vrcholů k jihozápadu. Na západ nejkrásnější dva vrcholy Šumavy Velký a Malý Ostrý, jinak pro Bavoráky Prsa Matky Boží. Turisty zde člověk potká poskrovnu, dnes jsme tu sami. Nedá nám to a jdeme po hranici nahlédnout co se děje v Čechách. Kousek za bývalou Juránkovou chatou to raději vzdáváme, jde totiž o infarkt, a vracíme se do normální země. Dolů jdeme druhou stezkou. Je více kamenitá a přímo padá dolů. Slunce dost připaluje, tak vynecháváme i nedaleký pramen Svarožné a po 4 hodinách jsme na známém parkovišti. Já vím, dalo by se to zvládnout rychleji, ale v takové nádheře se prostě nespěchá.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Není nic chutnějšího než chleba se sádlem a trochu zteplalým pivkem. To se sedí na vrcholové skále, povídá se a kouká kolem a ono to chutná jako u maminky. Turisté dnes jistě prominou, že dnes necháme ubytování na nich.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Královský hvozd na bavorské straně je přístupný a dá se jít po hraniční stezce až na Velký Ostrý. Svaroh je velmi hezká hora s kamenným mořem a rozhled odtud lze přiřadit k těm hezkým v celém pohoří. Je zde klid, turisté většinou míří na Velký Javor, případně na Velký Ostrý. Nelíbila se nám ta hrůza na naší straně, přikládáme jednu fotku z české strany, co se týče těžby dřeva.

Ostatní informace

Parkování je na většině parkovišť Bavorského lesa zdarma. Tento výlet lze prodloužit až na Velký Ostrý a vrátit se buď autobusem nebo cestou, kterou užívají i cyklisté. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Pod horu je možné dojet autobusem, který jezdí ze Železné Rudy do Furthu.