Střekov – zřícenina umělců

Kam a jak jedeme?

Je to trochu paradox. Jednu z nejromantičtějších zřícenin u nás – hrad, v jehož ruinách Múza líbala Goetha, Máchu i Wagnera – najdete ve městě proslaveném továrními komíny, bezútěšností a kvádry socialistických budov.

Vydáte-li se do Ústí nad Labem, neměli byste hrad Střekov minout. Tyčí se na strmé skále nad temnou hladinou Labe víc než šest set let a jeho historie je dlouhá a spletitá. Od dob, kdy sloužil jako strážní celnice, přes období bojů za husitů a třicetileté války, až po dnešek, kdy se po staletích zapomnění těší oblibě nemála výletníků, se zde vystřídalo mnoho majitelů i hradních strašidel. Z prvně jmenovaných sehrál nejdůležitější roli rod Lobkowiczů, který Střekov získal roku 1563. S malou přestávkou v době totality mu patří dodnes. Co se bubáků a přízraků týče, nejvíce pověstí a legend vypráví o duchovi krásné dcery hradního pána, která se zamilovala do zdejšího podkoního. Otec jejich lásce z pochopitelných důvodů nepřál. Hocha nechal vyhladovět k smrti ve vězení a utrápená dívka pak skončila život skokem ze skály. Povídá se, že její tělo nebylo nikdy nalezeno – údajně jej odnesli trpaslíci do útrob čedičového ostrohu.

Za čím jedeme?

Wagner v pyžamu

Od třicetileté války, kdy byl Střekov vypálen a opuštěn, sem zavítala maximálně nějaká ta strašidla. Jenže pak přišla válka sedmiletá a ve zchátralých, přesto však stále pevných zdech našly útočiště pruské oddíly. A Střekov to odnesl. Na ostřelování hradu chorvatským vojskem generála Laudona je tu dodnes smutná vzpomínka – šest dělových koulí, které jde všechny vidět z jednoho místa na nádvoří. Když se vám podaří je nalézt, splní se vám prý nejtoužebnější přání.

Od onoho bombardování roku 1757 jako kdyby se na Střekov zapomnělo docela. Až v 19. století, kdy se Evropou přehnala vlna romantismu, našla si tajemná silueta hradu své obdivovatele. Richard Wagner se tu prý převlékl do bílého volného šatu, toulal se po nádvořích a hledal inspiraci tak dlouho, až složil báseň, která se později stala podkladem pro libreto známé opery Tannhäuser. Na plátnech Střekov zvěčnili malíři Richter a Doerell a za Múzou se sem vypravil i Karel Hynek Mácha. V nedaleké Brné strávil nějaký čas Karl May, autor slavných románů o apači Winnetouovi. Bydlel v penzionu Srdíčko, který tu funguje dodnes.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Požár pro prezidenta

Dnes je Střekov vyhledávaným turistickým cílem. Prohlídka je organizovaná (s průvodcem nebo chytrým papírem; jak kdo chce), jsou zde instalovány stálé expozice věnované historii hradu a romantismu, z terasy stylové hradní hospůdky jde vidět na labské údolí i malebné kopce Českého středohoří a v hradní galerii se pořádají sezónní výstavy (nejen) regionálních umělců.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Třešničkou na dortu (aby o návštěvě Střekova nepochybovali ani lenivě založení výletníci) je místní parkoviště, vybudované roku 1961 v místech někdejšího poplužního dvora a statku. Historické budovy tehdy lehly popelem a byť jsou to možná spekulace, nutno podotknout, že podle mnohých byl velký požár zinscenovaný. Tou dobou se totiž hrad chystal navštívit samotný prezident a ústečtí úředníci se báli, jak by hlava státu na fakt, že vůz nelze zaparkovat přímo před vchodem, reagovala. Buď jak buď – výsledkem je, že se na Střekov dostanete nejen vlakem či busem ústecké MHD, nýbrž dá se sem docela pohodlně vypravit i autem.

Ostatní informace

text a foto: Michaela „Mysha“ Košťálová