Stará Ľubovňa – hrad

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Fotografie (26) • Foto: jircak

Kam a jak jedeme?

Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, prohlédnout si hrady i zámky, prohlédnout si dřevěné kostelíky, ale také se zastavit v historicky zajímavých městech. A právě Stará Ľubovňa se nám připletla do cesty.

Za čím jedeme?

Město Stará Ľubovňa leží na řece Poprad v místech, kde se do něj vlévá potok Jakubianka. Je to na severu Slovenska, nedaleko od polských hranic, na východ od Vysokých Tater.

První písemná zmínka o městě je z r. 1292. Práva svobodného královského města získalo r. 1364, tím získalo i výsady konání výročních trhů. Od r. 1412 se stalo na 360 let majetkem Polska. Město se v té době stalo významným hospodářským a kulturním centrem. Po ukončení zálohy město ztratilo své výjimečné postavení, opustili ho úředníci i šlechta.

Historické náměstí Sv. Mikuláše ve Staré Ľubovni bylo vyměřeno již ve 13. století. Dominantou je kostel sv. Mikuláše z období kolem r.1280 a Provinční dům.

Nad levým břehem řeky Poprad na vápencovém kopci je dominanta města – kamenný hrad, který v dově své největší slávy byl pohraniční pevností. První písemná zmínka je z r. 1311, kdy se o něm píše jako o jednom z královských sídel. V roce 1553 téměř zcela vyhořel. Při opravách byl přistaven renesanční palác, v r. 1642 barokní palác a r. 1647 kaple. O jeho významu v době, kdy byl majetkem Polska, hovoří i to, že v letech 1655 až 1661 sloužil jako úkryt pro polské korunovační klenoty. V r. 1768 zde byl uvězněn král Madagaskaru Móric Beňovský. Po skončení polské zálohy r. 1772 začal chátrat. Nyní je to rozsáhlá zřícenina, nejstarší částí je věž a gotický palác. Od poloviny 20. století je zde umístěné muzeum a od té doby probíhá konzervace objektu i obnova jeho částí. Hradní expozice jsou věnovány historii hradu, tehdejším řemeslům i poslednímu soukromému majiteli Zamoyskému. Z vyhlídky z hradní věže je nádherný výhled do KRAJINY.

Až k hradu se autem dojet nedá, odstavné placené parkoviště je kousek za městem na úpatí hradního kopce. Dál už se musí asi 700 metrů po svých. Pod hradem můžete navštívit skanzen s ukázkami lidové architektury spišské a šarišské oblasti. Najdete zde srubový řeckokatolický kostel sv. Michala archanděla z r. 1883, dřevěné obytné domy z počátku 20. století, hospodářské stavby, jako např. sýpky, stodoly, chlévy i studně a technické stavby, např. mlýn, kovářská výheň a stolařská dílna. V interiérech vidíte předměty denní potřeby i výrobní nástroje dráteníka, obuvníka, bednáře, tkadleny i ukázky lidových zvyků.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve městě jsme nejedli, i když jsme to měli původně v úmyslu. Jenže jsme zjistili, že o víkendu se ve městě asi nevaří. Nezkoumali jsme vše, ale asi ve dvou případech inzerují menu od pondělí do pátku, v neděli se nevaří nebo měli v nabídce jen pizzu. Na tu jsme chuť neměli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám, že hned u vchodu nás vítali v dobových kostýmech, informovali nás o možnosti počkat si na prohlídku s průvodcem, nebo vyrazit na prohlídku hradu sami s průvodcovskými texty, které mají v devíti jazycích. Hrad je částečně zpřístupněn i vozíčkářům, dokonce i nevidomým. V lapidáriu je bronzová maketa hradu, kterou si nevidomí mohou osahat. K dispozici mají i průvodce, který je vytištěn v brailově písmu a je doplněn o reliefní obrázky některých exponátů.

Obdobně je to prý i ve skanzenu. Ale tam jsme nebyli.

Dalším překvapením bylo vystoupení sokolníků - mladé sokolnice byly z jediné školy na Slovensku, kde je sokolnictví součástí povinné výuky.