Slovinsko - od Bledu k moři (1. část)

Kam a jak jedeme?

Cesta autem z Prahy do Slovinska (na Bled) měří kolem 600 km a pohodlně ji zvládnete zhruba za 7 hodin jízdy. Další cestování po Slovinsku je pak vzhledem k rozloze státu (z pohledu vzdáleností) opravdu snadné. Pokud si tedy z rukou v horských oblastech zrovna neupletete vánočku…

Za čím jedeme?

 Po loňské návštěvě údolí řeky Soča a svezení na adrenalinové ZipLine u obce Bovec, byla letošní cesta do Slovinska celkově klidnější. Společným tématem obou cest byla nádherná, čistá příroda. Je až zarážející, kolik turisticky atraktivních míst, je k vidění na tak malém území.

 Naši cestu začínáme přirozeně na Bledu. Důvody jsou jasné – je to při cestě a zároveň Bledské jezero patří k nejnavštěvovanějším místům Slovinska. Výhled na průzračně čisté vody jezera s ostůvkem, na kterém je kostelík, si nejlépe vychutnáte z Bledského hradu. Ten se tyčí na skále na severozápadním břehu jezera. Maximalizovat zážitek z návštěvy Bledského jezera můžete návštěvou hradní restaurace, která umožňuje pohled na jezero prosklenou stěnou a zároveň nabízí výtečnou kuchyni. Samotné městečko Bled návštěvníkům zajišťuje především zázemí pro pobyt u jezera. Již od poloviny 19. století je místo využíváno též pro lázeňské účely. Ve městě najdete pěkné infocentrum, kde se můžete inspirovat pro pobyt u jezera i v přilehlém okolí a dozvíte se více o historii zdejšího kraje. Budete-li mít alespoň trochu času, určitě využijte možnost doplout na ostrůvek zastřešenou loďkou „PLETNJA“ a zazvoňte si na zvon – splní se vám přání!

 Pokud se rozhodnete u jezera přespat, máte možnost vyzkoušet stále populárnější Glamping. Pokud jste (stejně jako já) toto slovo dříve neslyšeli, ušetřím vám „gůglení“. Jde o „luxusnější kempování“. V dřevěné chatce, která svým tvarem vychází z přístřešků původních uhlířů, najdete pohodlnou manželskou postel, s polštářem a přikrývkou. Štít chatky je prosklený, to kdyby mezi vaše preference patřilo probuzení od prvních paprsků slunce. Nechybí Wi-fi, elektrická zásuvka, do které můžete připojit topení, pokud vám bude v noci zima (což v 1/2 dubna ještě je). Každá chatka má vlastní sociální zařízení, kam ale musíte pár metrů dojít. Dřevěné dveře s vyřezaným srdíčkem ihned evokují návštěvu klasické „kadibudky“ – po jejich otevření ale najdete koupelnu jak z hotelového pokoje. Koupelna nemá vanu, ale „pouze“ sprchu - a protože ženy a dívky často preferují koupel před sprchováním, musel být i tento „problém“ vyřešen. A to originálně – mezi chatky jsou umístěny stylové dřevěné, nebo modernější laminátové kádě. Ty obsahují pochopitelně vodu a také oddělené topeniště, které vodu ohřívá – na udržování ohřáté vody stačí jednou za čas přihodit připravené polínko. Noční posezení v kádi plné horké vody, s výhledem na hvězdy – k tomu šampaňské, prostě romantika. Ta ostatně pokračuje i ráno, kdy vám zaměstnanci kempu dovezou (na tichém golfovém vozíku) snídani v proutěném košíku až na práh vaší chatky. Při snídani můžete pozorovat ptáky, prozpěvující na okolních stromech, případně opět využít nahřátou káď. Relaxace se vším komfortem a zároveň v přírodě. Pokud cestujete s rodinou, máte se možnost ubytovat ve větších „chatkách“ v jiné části kempu. Tam už je bydlení dokonalé, 2 ložnice zaručí pohodlné nocování celé rodiny.

 Od Bledského jezera bych doporučil vyrazit na Výlet do soutěsky Vintgar. Soutěskou protéká řeka s krásně průzračnou vodou, modrozelené barvy. Nad ní vede dřevěný chodník, ze kterého se můžete kochat krásou peřejí, či klidnější hladinou řeky. Trasa je 1.600 m dlouhá a zpět se jde stejnou cestou (z tohoto důvodu se obávám, že uprostřed sezóny bude asi dost plná) – určitě ale stojí za vidění!!!

 Od Vintgaru se cestou k Bohinjskému jezeru ještě můžete zastavit ve sportovním centru Pokljuka. Příznivcům biatlonu asi není třeba toto místo dvakrát představovat, protože našim reprezentantům se zde tradičně daří a podle jejich vlastních slov se toto středisko stalo jejich druhým domovem, kam jezdí trénovat před významnými závody. V místním hotelu můžete usednou ke stolu, kde sedává Vítková, Soukalová, Šlesingr, nebo Moravec.

 Bohinjské jezero je podstatně větší, než Bledské a také chladnější. Ze třech stran je orámované horskými štíty – tím nejvyšším je 2.863 m n.m. vysoký Triglav, nejvyšší hora Slovinska. Na protější straně jezera vás lanovka vyveze do lyžařského střediska Vogel (1.535 m n.m.). Odtud máte Bohinjské jezero, které je asi o 1.000 níže, jako na dlani a pokud zrovna vykoukne z mraků, uvidíte i Triglav. V polovině dubna jsme ve středisku potkali ještě dost lyžařů, ale pohled do údolí na jezero a přírodu v jarním rozpuku byl určitě příjemnější. Také po Bohinjském jezeře je možné plout na lodi a nejen děti tuto možnost určitě ocení.

 Jak jsem psal již v úvodu, přejezd autem přes hory nemusí být pro každého úplně příjemným zážitkem. Pokud patříte do této skupiny, nebo prostě jen chcete vyzkoušet něco jiného, můžete vyrazit autovlakem směrem Most na Soči. Autem jsem vlakem ještě nejel :o)! Cesta vede pochopitelně tunelem, který cestu zkracuje a usnadňuje. Řidič se může „kochat“ bez rizika nehody.

 Po výjezdu z nádraží jsme se vydali k další turistické dominantě – jeskyním Postojna. Ač je Slovinsko maličká země, jeskyní je tu údajně na 11.000! Jeskyně Postojna jsou patrně nejnavštěvovanější a to plným právem. Rozloha jeskyní je obrovská – podzemní labyrint je přes 20 km dlouhý, krápníků všech typů, velikostí a barev je nepočítaně. Vzhledem k tisícovým návštěvám jsou chodníčky široké a dokonale udržované. Hlavní „sál“ je tak veliký, že v něm byl uspořádán i basketbalový zápas. Zároveň je v něm obchod se suvenýry a podzemní pošta. Když už jsem si myslel, že nemohu být rozlehlostí jeskyní víc překvapen, došli jsme k vláčku, který nás měl dopravit k východu z jeskyně. To asi pojedeme nějakým uměle vyhloubeným tunelem, pomyslel jsem si. Sednu do vláčku, ten se rozjede – kousek skutečně tunelem jel, ale opravdu jen kousíček! Celý zbytek cesty jsme projížděli jedním sálem za druhým, všude krápníky, v tanečním sále od stropu visely křišťálové lustry – prostě neskutečný zážitek, který všem doporučuji a pokud ve Slovinsku budete, určitě se do Postojné vydejte. Před vchodem do jeskyně je pak ještě nově otevřené, velice pěkně a moderně pojaté muzeum s názvem EXPO. A nemáte-li do Slovinska cestu, podívejte se alespoň na webové stránky kde mají pěkně udělané video – lepší pozvánku si nelze představit.

 Maskotem jeskyní Postojna je endemický obojživelník macarát jeskynní – tuto zhruba 25 cm dlouhou „ryboještěrku“ (dožívají se věku kolem 100 let a aktuálně jsou v očekávání přírůstků do rodiny) si můžete v podobě plyšového, či jiného suvenýru odvézt sebou domů.

Cestou do Lipice jsme se ještě stavili u Predjamskeho hradu. Ten je částečně zabudován do skály a využíval jeskyní, jako poslední možnost na záchranu životů obyvatel hradu před útočníky…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Odkaz na hotel a restauraci přímo v Postojné:

http://www.postojnska-jama.eu/en/get-to-know-the-park/overnight-stay/

Přímo u jeskyně je také restaurace a zároveň i rychlé občerstvení - záleží tedy jen na vaší chuti a peněžence, co z toho si vyberete.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jednoznačně krásná, čistá příroda. Průzračná voda v řekách i jezerech. Neskutečně rozsáhlý labyrint jeskyní. A v neposlední řadě příjemní "domorodci" . Dovolená ve Slovinsku je opravdu pohodová, cítíte se absolutně bezpečně, netrpíte představou že se kolemjdoucí odpálí, nebo vás alespoň rozstřílí samopalem! Jste v krásné přírodě, přitom ale v "civilizaci" - free wi-fi na každém rohu !

Ostatní informace

Informace pro turisty cestující do Slovinska:

http://www.slovenia.info/

...a pár záběrů z naší cesty: