Rozhledna Děčínský Sněžník a Drážďanská vyhlídka

Asi již 10. den jedeme z Plzně do Hřenska. Podhůří Krušných hor jsme opustili, nyní se již blížíme k cíli. Projíždíme Děčínskou vrchovinou, která je součástí CHKO Labské pískovce. Už to samo napovídá, že zde musí být krásně.

Kdo tudy projíždí, by určitě neměl vynechat kamennou rozhlednu na Děčínském Sněžníku, jednu z nejstarších u nás. Zajímavá je však její historie. Když tady hrabě František Antonín Thun, majitel zdejšího panství, začal r. 1863 stavět věž, na rozhlednu ani nepomyslel. Splnil tak pouze žádost vídeňského kartografického úřadu, který požadoval vybudovat na vrcholu triangulační věž, klidně dřevěnou. Jenže hravě jako estét postavil tuto věž s pseudogotickými prvky, které jsou patrné na okenních římsách, cimbuří a lomených okenních obloucích. O rok později byla dostavěna. Původnímu účelu však sloužila jen krátce - do vypuknutí prusko-rakouské války r. 1866.
V té době se však rozvíjela turistika. To již na vrcholu stála i bouda s občerstvením. Bylo tedy jasné, k jakému účelu věž bude sloužit. Upravit ji na rozhlednu bylo to nejjednodušší. Jenže na její údržbu se zapomínalo, i když byla r. 1985 zapsána do památkového fondu Státního ústavu památkové péče. Restaurace byla stržena, rozhledna uzavřena. Až r. 1992 byla provedena generální oprava věže. Byli sice na ni upevněny různé vysílače, ale byla otevřena i pro turisty. Až později byl otevřen bufet a obnovena restaurace.

Rozhledna, která připomíná šachovou figurku věže, je 33 metrů vysoká,. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 31 metr vede 172 schodů – prvních 20 je ke vstupu, poslední 38 je litinových. Shora je nádherný výhled na České středohoří, Krušné hory, Česko-saské Švýcarsko, Lužické hory, Bezděz, Ještěd, Říp, Krkonoše i věže drážďanských kostelů. Vše je nahoře pěkně popsané. V závislosti na počasí je otevřena celoročně. Klíč se proti záloze vyzvedává v bufetu pod rozhlednou.

Rozhledna má i nádherné okolí. Stojí v blízkosti jezírka na pískovcové stolové hoře Děčínský Sněžník (723 m), která je téměř zalesněná, roste tam hlavně smrk, částečně i borovice, modřín a buk, na vrcholu přibližně 1600 krát 600 metrů jsou typické i břízy a jeřáby. Tento vrchol je z větší části lemován vysokými pískovcovými stěnami, odkud se na mnoha místech otevírá daleký rozhled.

Na rozhlednu jsme samozřejmě vyrazili i my. Auto jsme nechali na placeném parkovišti na křižovatce ve Sněžníku. Na západ vede silnice do Tisé, na jih se dostanete do Jílového a po hlavní do Děčína. Tam se nechá jet i po vedlejší silnici severním směrem. Je to pomalejší, ale krajina je zde hezčí.

Z parkoviště vede na rozhlednu 2 km dlouhá červená turistická trasa. Zpočátku se stoupá po silnici, která slouží pro zásobování a na kterou je zákaz vjezdu. Po silnici se nechá nahoru také dojít, ale my jsme zvolili červenou turistickou, která ze silnice odbočila vpravo. Kus je prudce do kopce poměrně kamenitým terénem, ale na náhorní plošině se otevírají pěkné výhledy jihovýchodním směrem. Když jsme na rozhledně nikoho neviděli, trochu jsme se lekli, zda není zavřená. Až pak jsme si přečetli, že si pro klíč musíme dojít do bufetu. Aspoň jsme na chvíli byli pány rozhledny.

Původě jsme měli v úmyslu od rozhledny pokračovat po červené ještě k další vyhlídce a vrátit se po neznačené, na mapě čárkované cestě. Jenže jsme nevěděli, jak tato cesta bude vypadat, zda bude schůdná, navíc výhledů i skal jsme měli dnes dost. Vyrazili jsme tedy zpátky po asfaltce, kudy má vést i 25 km dlouhá naučná stezka Zapomenuté pohraničí. Má na ní být 19 informačních panelů, první je u rozhledny, kde je plánek celé trasy. V zatáčce jsme zjistili, že čárkovaná cesta je krásná pohodlná široká cesta. Už jsme se však nevraceli a pokračovali po asfaltce k Drážďanské vyhlídce a k 2. zastavení NS. Odtud jsou hezké výhledy na sever a severozápad - na Saské Švýcarsko i německé město Drážďany.

Teď se nechalo pokračovat po asfaltce až na parkoviště. Jenže od vyhlídky vede neznačená cesta, která přetíná asfaltku. Vede po okraji stolové hory, vede z ní velké množství odbočujících cestiček na jednotlivá skaliska, ze kterých je nádherný výhled na západ a později i jihozápad i na sousední skály. Mně skutečně nestačilo dopolední toulání po Tiských stěnách. Já se těch skal nemohla nabažit. Je to tu moc hezké. Cesta dolů po kamenité cestě už tak příjemná nebyla, ale věděla jsem, co mne čeká, navíc to není dlouhé, tak jsme to taky zvládla i s tím mým zlobivým kolenem.

Najíst se nechá v bufetu pod rozhlednou, kde kromě pití a sladkostí mají např. i párek v rohlíku. Kdo chce pořádné jídlo, může jít o kousek dál do restaurace, kde je i penzion, takže se tu nechá i přespat. Další možnost ubytování je v Chaloupce Sněžník (http://www.chaloupka-sneznik.cz), která je na zelené turistické trase z rozcestí Sněžník – obec na rozcestí Pod Děčínským Sněžníkem. Samozřejmě se k ní ze vsi nechá dojet i autem.

Tady nebyla jediná věc, která by se mi nelíbila. Krásná rozhledna, nádherné výhledy i pěkné okolí. V polovině června tu nebylo ani moc lidí, a to byla neděle odpoledne. Pár jich šlo po asfaltce, ale jinak super. I na rozhledně jsme byli sami. Určitě to nebylo proto, že za vstup chtěli 20,- Kč za osobu (za dítě jen 10,- Kč).

Přes rozhlednu vede červená a zelená turistická trasa.

Červená vede z Děčína od Tyršova mostu přes hřeben Pastýřská stěna. K rozhledně je to ca 10 km. Dál se nechá pokračovat přes parkoviště Sněžník do CHKO Labské pískovce na rozc. Ostrov (5 km), kde je možnost ubytování v kempu i v hotelu. Když se odbočí po zelené, dojde se po dalších cca 2 km k turistické chatě Tiské stěny, kde vchod do Tiských skal. Celá tato trasa je cca 17 km dlouhá.

Zelená vede také z Děčína od Tyršova mostu, ale na druhou stranu. Po ní je to k rozhledně 13 km. Po dalších 6 km se dojde do Jílového, kde je vlaková zastávka.

V okolí je i řada cyklotras. Na rozhlednu je to po asfaltce, ale pěkně do kopečka.

Rozhledna Děčínský Sněžník a Drážďanská vyhlídka na mapě