Ratibořice – procházka Babiččiným údolím

Už když jsme jeli na dovolenou do Broumova, naplánovali jsme si, že se při zpáteční cestě zastavíme v Ratibořicích, abychom si to tady po letech zase prošli. Byla jsem tu kdysi dávno jako malá holka a moc mi toho v hlavě nezůstalo.

Ratibořice jsou v současné době místní částí města Česká Skalice (leží na sever od středu města) ve východní části naší republiky (na Náchodsku), leží na břehu vodní nádrže Rozkoš, na hlavní silnici z Jaroměře do Náchoda. Východní částí Ratibořic protéká řeka Úpa, která dále protéká Českou Skalicí, aby se v Jaroměři vlila do Labe.

V Ratibořicích své dětství prožila spisovatelka Božena Němcová. Zde vychodila školu a r. 1837 měla ve zdejším kostele svatbu. Její nejznámější dílo Babička se odehrává právě zde - na zámku, na Starém bělidle či v Rudrově mlýně a to je důvod, proč stále láká turisty k návštěvě. Také však proto, že údolí je skutečně hezké a láká k odpočinku a relaxaci. Samozřejmě mimo hlavní turistickou sezónu.

První zmínka o Ratibořicích je z r. 1388, to zde stála tvrz. Již ke konci 15. století zůstala opuštěná a v 16. století postupně zpustla. V letech 1702 - 1712 byl postaven barokní zámeček s kaplí a přízemním lokajským křídlem. Zpočátku plnil funkci letního loveckého sídla. Jeho podoba se v podstatě do současné doby nezměnila, jen lokajské křídlo bylo později zvýšeno o jedno patro. Na začátku 19. století zdědila náchodské panství Kateřina Vilemína Zaháňská, o které píše v Babičce i B. Němcová. Ta si Ratibořice oblíbila a každé léto se sem stěhovala z Vídně. V letech 1825 - 26 nechala interiéry upravit v duchu klasicismu a pozdního empíru. V přízemí zámku byla zřízena velká knihovna, kam měla přístup i Barunka Panklová, provdaná Němcová. V té době bylo i celé údolí podle řeky Úpy (později Babiččino údolí) přeměněno v krajinný park se vzácnými dřevinami, jezírkem a loveckým zámečkem.

Zaparkovat se nechá na placeném parkovišti v blízkosti zámku. My jsme přijeli od Zlíče, což je také část České Skalice. Na jejím konci je poměrně velké neplacené parkoviště. Po kamenném mostě jsme přešli Úpu a hned za řekou odbočili po zelené turistické značce vpravo podle řeky. Jen kousek proti proudu řeky je jez, který byl postaven r. 1972. Aby nerušil zdejší krásnou krajinu, je technické zázemí jezu postaveno pod úrovní terénu.

Údolí má svůj půvab, vlevo je vidět zámek. Za necelou půlhodinku procházkového tempa jsme došli ke zrekonstruované budově vodního mandlu. Byl postaven v 19. století a je opět funkční. Za symbolickou cenu je možná jeho prohlídka, dokonce je možnost v určité hodiny ho vidět v provozu. Pomocí ozubených kol je to perfektně vymyšlené, aby se mohl posouvat tam a zase zpátky. Je poháněn ze stejného náhonu jako sousední mlýn, který je také přístupný veřejnosti. Rudrův mlýn zde stál již r. 1532. Dnešní podoba je z přestavby z r. 1825. Ze tří kol, která mlýn poháněla, jsou stále funkční dvě kola. Mlýn patřil mezi ty bohatší. Uvnitř byly tři pokoje pro mlynářovu rodinu, v dolní části mlýna byla černá kuchyně, komora a šalanda, kde odpočívala mlýnská chasa. Mlýn byl funkční až do r. 1914. U mlýna je také možnost občerstvení. Mají zde řadu místních specialit, resp. aspoň specialit s místními názvy. Jsou zde také placené toalety. O kousek dál je pomník Babičky s vnoučaty Barunkou, Vilémem, Janem, Adélkou a psy Sultánem a Tyrlem, který byl odhalen r. 1922. Zhotovil ho známý sochař Otto Gutfrend.

Pokračujeme dál podle náhonu až ke Starému Bělidlu. B. Němcová zde však nikdy nebydlela. Tuto roubenou chalupu postavil mlynář Ludr r. 1797. Po r. 1945 byla chalupa zařízena lidovým nábytkem a zařízením podle románu Babička. Také tato chalupa je přístupná veřejnosti. Jen kousek za chalupou je bývalý Viktorčin splav, kde dle románu hodila Viktorka své dítě do vody a kam pak chodila zpívat. Jez byl postaven v polovině 19. století, ale od té doby byl několikrát přestavěn. Nad jezem je z řeky vyveden náhon, na kterém byl později postaven mlýn a mandl.

Tady jsme naši procházku ukončili. Kousek jsme se vrátili a u sousoší Babičky jsem odbočili po červené turistické značce okolo ratibořického hostince. V 16. století zde stával dřevěný hostinec. R. 1858 přešel do panských rukou. Současná podoba je z 20. století. V kopečku je zrekonstruovaná budova, kde je nyní Herecké muzeum. Předměty do muzea věnovali sami herci. Jsou zde jejich osobní věci i předměty z natáčení. Je to víceúčelový objekt - je zde i restaurace, sál, ubytovací prostory. U budovy vznikl první chodník slávy a v plánu je založit hereckou alej, která bude vzpomínkou na osobnosti, které už nejsou mezi námi.

Po červené jsme došli přes zámecké zahrady okolo skleníku k zámku, který je přístupný veřejnosti. Dovnitř jsme však neměli chuť se jít podívat. Zámek jsme si obešli, prošli opět do parku a po cestičce sešli zpátky k řece. Po silnici by to bylo asi kratší, ale takhle to bylo hezčí. Zabralo nám to asi tři hodiny, ale bylo to moc fajn. Je sice neděle, ale v květnu je tu skutečně ještě málo lidí.

Možností na občerstvení je tady hodně – u mlýna, v bývalém panském hostinci a pravděpodobně i v Hereckém muzeu.

Je to hezký koutek přírody. V sezóně sem však asi nedoporučuji chodit. To zde musí být doslova přelidněno.

Od Viktorčina splavu se nechá pokračovat dál proti proudu Babiččiným údolím. Vede tam cyklostezka, naučná stezka i červená truistická značka. Z trasy se nechá na mnoha místech odbočit – např. po modré ke zřícenině Rýzmburk, k rozhledně Žernov. Od zámku vede červená trasa až do České Skalice, kde je např. Maloskalická tvrz přestavěna na hostinec a klášterní budovy s kaplí. Objekt je však nyní nepřístupný.

Ratibořice – procházka Babiččiným údolím na mapě