Rapotín – Slavné i neslavné výročí místní sklárny

Kam a jak jedeme?

Do Rapotína. Zastávka je vhodná pro všechny, kteří projíždějí kolem v křížení silnic č. 11 a 44. Ač je tedy doprava zkomplikovaná rekonstrukcí petrovského mostu, všechny objížďky křižovatkou víceméně projíždějí, zastavit se mohou i cyklisté, případně výletníci, kteří chtějí zdolat blízký Bukový kopec s rozhlednou.

Za čím jedeme?

Zastávka není zas tak dlouhá, KKC Rapotín je otevřen i v sobotu dopoledne (knihovna), tam knihovnice celkem bez vytáček zpřístupní nevelkou, ale o to poučnější výstavu, spíš výstavku, věnovanou dvěma výročím, jednomu slavnějšímu, jednomu smutnému. Těmi výročími se myslí vznik a zánik zdejší sklárny.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výstava je umístěna v prostorách balkonu hlavního sálu zdejšího kulturáku a není zvlášť rozsáhlá, takže výletník se příliš neunaví, snad jen výstupem po schodech do patra. Jinak pro přijíždějící např. Od Šumperka po spojené silnici 11 a 44 je po trase hned několik občerstvoven, poblíž rapotínského kostela je obchod.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

č je ale výstavka menší, o to je poučnější. Většinu výstavy tvoří textové panely, takže návštěvník musí trošku více zapojit mozkovou činnost. Sklářství v podhůří Jeseníků mělo vždy své místo. Částečně vlastně navazovalo na havíře, kteří tu už od středověku kopali kovové rudy. Když naleziště ztratila výnosnost, část se dala na rubání dřeva, jiní se mohli věnovat právě sklářství. Materiál k tavení tu mohl být (křemičitý písek, vápenec), energie se ukrývala v horských lesích, tedy ve dřevní hmotě.

Předchůdcem rapotínského podniku byly sklárny u dnešních Koutů nad Desnou. Ta první stála v druhé polovině 18. století v údolí Hučivé Desné v osadě Andělské Žleby. Z těch se nic nedochovalo (snad jen terasy kde stály dřevěné budovy), po značném vytěžení zásob dřeva se výroba přesunula blíže do údolí, do dnešního Annína, který jako součást Koutů (a Loučné nad Desnou) existuje dodnes jako převážně chatová oblast. Sklárny tenkrát patřily do majetku držitelů panství Velké Losiny, tedy Žerotínů a později Lichtenštejnů. Do Rapotína (tehdy se ale ještě označovalo do Losin, na dohled je zámek) byla výroba přesunuta v roce 1829. Skláři vyráběli převážně různé nádobí – poháry, skleničky, žejdlíky, ale i potřeby pro zdravotníky apod.

V polovině 19. století už sklárna přecházela na moderní (v té době) způsoby výroby s využitím parních strojů apod. Vyráběly se barevná skla, malovaná, broušená aj. V roce 1880 sklárnu získali bří Schreiberové. Železnice z roku 1904 umožnila další přísun materiálu i dovoz zboží. V této době se začal vyrábět i sklo pro lampy, zprvu petrolejové, později i elektrické. Tato výroba pak dominovala v Rapotíně až do zániku sklárny.

Osvětlovací sklo dominovalo výrobě i po znárodnění. V 60. letech byla postavena velká budova sklárny (která dnes opuštěná poněkud straší ve svém okolí). Rapotínská sklárna si v té době připsala světový primát ohýbání plochého skla. Jedním z těchto výdobytků byla i výroba laboratorního skla, podšálků či kompotových misek. Takové Petriho misky se v Rapotíně vyrábějí i dnes.

Ploché skleněné lustry potištěné sítotiskem byl oblíbené zejména v 70. letech 20. století (jinak ovšem dosti hrozná móda), podobně vznikaly i různé upomínkové suvenýry – spíše hrozné plakety vyzdobené rudými hvězdami, nářadím či hlavami klasiků marxismu-leninismu doplněné nápisy v latince i cyrilici (či jí podobné abecedě).

Krušná léta přišla po roce 1989. Zejména ztráta východních trhů vedla k finančním potížím i propouštěním zaměstnanců. Zapůsobila i levné konkurence z Polska a zejména z Číny. Poslední majitelé získali sklárnu v roce 2003, ale i přes snahu zavést energeticky méně náročné postupy se výrobu nepodařilo udržet a sklárna ukončila provoz v roce 2009.

Ostatní informace

Letos tedy uplynulo 190 let od vzniku rapotínské sklárny a 10 let od zániku. V části areálu dnes sídlí několik menších firem, největší ostudou je právě velká budova z 60. let. K výročí založení i zániku firmy byla vydána kniha, kterou lze zakoupit právě v místní knihovně – informačním centru. Samotná výstava je zdarma a k vidění bude do 8. listopadu 2019.