Rakovnický potok

Kam a jak jedeme?

Rakovnický potok se svými téměř padesáti kilometry patří k našim nejdelším potokům vůbec. Pramení v Drahouši u Jesenice a vlévá se do Berounky v Roztokách u Křivoklátu.

Nedávno jsem kdesi četla, že jde o "kalnou stoku", což je hloupost - jasně, že se i Rakovnického potoka týká ekologické zatížení způsobené zejména průmyslem; ale vydáte-li se na procházku po jeho březích, zaručeně jeho kouzlu podlehnete.

Za čím jedeme?

Až půjdete Rakovníkem dlouhou alejí majestátních lip, buků či kaštanů podél vody, zkuste si vzpomenout, že takhle to tu dřív vůbec nevypadalo. Historie potoka v této podobě není dlouhá ještě ani dvěstě let... Jeho koryto původně vedlo mnohem blíže k historickému jádru města. Na jednu stranu právě voda byla předpokladem pro vznik nového sídliště; na potoce byly rybníky (jen v Rakovníku samém a jeho okolí jich bývalo kolem deseti) a podél celého toku byly mlýny. Pokud se vydáte na vycházku z Rakovníka směrem k Městečku a na Křivoklát, některé z nich ještě uvidíte. Na stranu druhou byl potok zdrojem neustálého strachu, protože téměř každoroční povodně napáchaly spousty škod a místním měšťanům, bydlícím ve výstavních domech na náměstí, plavaly často pivní sudy po dvorcích, o vytopených sklepích ani nemluvě.

Po veliké a zničující povodni v r. 1872, kdy přišlo několik lidí o život a škody se počítaly na stovky tisíc zlatých, bylo rozhodnuto o regulaci potoka a výsledek byl takový, jak jej známe dnes.

Z Rakovníka se můžete vydat podél potoka směrem k jeho prameni; nemusíte dojít až k Jesenici, i procházka k nedalekým Senomatům je velmi hezká. Své by o tom mohly vyprávět rakovnické děti, které se vždy vydávaly (a pravděpodobně tak činí dodnes) proti proudu od jezu u tenisových kurtů na bruslích. Pro děti je Rakovnický potok vůbec rájem; v létě chodí s tatínky rybařit či jen se na ryby dívat, krmí kachny a v některých partiích potoka, kde není hluboko, stavějí přehrady. V zimě na jeho březích sáňkují a bobují a nejednou se stane, že nešika skončí v ledové vodě (ano, je to vlastní zkušenost:-))) Před třiceti lety tu děti ještě lovily raky; jak je tomu dnes - těžko říci. Nejenže je potok přeci jen oproti dobám dřívějším dosti znečištěn, ale zmizely i vrby rakovice, v jejichž kořenech měli klepetáči své "apartmány" a podle nichž koneckonců byl nazván potok a nejspíše i samo město.

Vydáte-li se na druhou stranu, směrem ke Křivoklátu, minete po pravé straně bazén a zimní stadión, zatímco půjdete-li po levém břehu, dojdete ke starému a na tuto lokalitu unikátnímu židovskému hřbitovu a dále pak k Tyršovu koupališti, sloužícímu nejen ke koupání, ale i ke koncertům (skupiny Brutus příkladně či jiných formací...). Pak už jste jen a jen v přírodě, vcházíte do oblasti Křivoklátska a můžete tu čekat jeho ojedinělou flóru. Krásný pohled se vám naskytne i v případě, že pojedete vlakem z Rakovníka na Křivoklát, neboť mašinka se sune většinou právě údolím potoka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud jste v Rakovníku, prima možností dobře se najíst najdete spoustu; já volím restauraci U Primase v Pivovarské ulici, ta má ovšem otevřeno pouze ve všední dny. O víkendech je druhou bezva možností Divadelní restaurace cestou k nádraží.

A na cestu podél potoka radím piknikový koš:-))). Nebo housku se salámem a vodu do batohu...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nepřekonatelná je jarní a letní atmosféra; pokud se někdy stane, že budete v Rakovníku na jaře či v létě delší dobu, běžte se projít kolem potoka brzy ráno; vůně lip, po ránu snad nejintenzivnější ve spojení s vůní potoka je neopakovatelná, stejně jako k tomu patřící zvuková kulisa cukrování hrdliček a v místech, kde je potok užší, i jeho zurčení...

Ostatní informace

V Rakovníku se nezapomeňte zastavit v dobře fungujícím informačním centru na náměstí a koupit si turistickou známku. Druhým místem, kde ji seženete, je muzeum.