Putování za Ďáblovou biblí i vodárenskými věžemi (Chrast a Podlažice)

Kam a jak jedeme?

Nebývá běžným zvykem doporučovat k celodennímu výletu třítisícové městečko a jeho předměstí, ve kterém žijí tři stovky duší, ale v případě východočeské Chrasti u Chrudimi to tak prostě je. Chrast má totiž pro své návštěvníky připraveno až překvapivé množství „atrakcí“, které rozhodně stojí za vidění a zdržení. Je ovšem docela možné, že mnohým turistům na toto půvabné městečko postačí i „pouhý“ půlden. Nesmějí se ovšem moc „kochat“ a snažit vidět vše důležité. Většina se nachází na zdejším Náměstí …

Půvabná Chrast je přístupná všemi běžnými druhy hromadné dopravy, vlastními motorovými i bezmotorovými dopravními prostředky a skuteční nadšenci mohou z Chrudimi vyrazit pěšky (je to jen necelých 13 km, ale pokud bychom se chtěli vyhnout frekventovaným silnicím a kráčet většinově přírodou, musíte obě tyto číslovky přehodit).

Za čím jedeme?

Výlet do Chrasti jsme plánovali už dávno. Před mnoha lety – konkrétně v roce 2007 – jsme totiž v pražském Klementinu navštívili výstavu, kde byla představena největší rukopisná kniha světa, tedy slavný Codex Gigas neboli Ďáblova bible. Kniha sepsaná zřejmě počátkem 13. století v nedalekých Podlažicích už, bohužel, dlouhá staletí patří Švédům, a tak jsme šanci vidět její originál na vlastní oči tenkrát prostě využít museli. A právě někdy v době zmíněné výstavy vznikla kopie této přibližně 90 cm vysoké a 75 kg vážící knihy, která skončila právě v Městském muzeu Chrast. A my si nějak vsugerovali, že tady se v knize může listovat. Od té doby jsme sem chtěli jet několikrát, ale kniha byla vždy někde zapůjčena, jednou snad dokonce až v dalekém Japonsku.

V září roku 2020 tedy konečně nastal ten správný čas. Hned po příjezdu do Chrasti jsme se vydali ke zdejšímu zámku, což je v podstatě čtyřkřídlá jednopatrová stavba s velkým čtvercovým nádvořím a krásnou francouzskou zahradou. Původně se jednalo o gotickou tvrz, která byla přestavěna v letech 1579 až 1605 na renesanční zámek, který se změnil v období mezi roky 1721 a 1742 v zámek barokní. A 18. století i baroko nás budou v této lokalitě provázet většinu času.

Dnes v zámku sídlí městký úřad a Městské muzeum. Právě tady se nachází kopie obří knihy a sem také zamířily naše první kroky. Zdejší expozice je poměrně pestrá a zajímavá. Najdeme zde např. horniny s otisky pravěkých tvorů, expozici o historii Chrasti, díla místních umělců, expozici o tradicích řemesel a profesních cechů, půvabnou kapli a také místnost, kvůli které jsme vlastně tady. Jmenuje se „Tajemství Ďáblovy bible“ a je věnovaná fenoménu Codexu gigas. Nechybí zde fragmenty zdiva ze starého kláštera nebo informační panely popisující vznik bible a její putování Evropou, ale „středobodem všeho mira“ je centrální vitrína s kopií slavné knihy, která velikostí odpovídá originálu (je prý ale o 3 kg těžší).

Jistým - přesněji řečeno nemalým - zklamáním pro nás ale byl fakt, že z knihy vidíme i tady jen to, co jsme před 13 lety viděli z originálu v Praze. Tedy onu dvojstranu s podobiznou ďábla … a o nějakém listování v knize jsme si mohli nechat jenom zdát. Škoda, docela jsem se na to těšil …

A tak jsme vyrazili dál. Nejprve do krásně udržované zámecké zahrady, a poté – po krátké konzultaci s domorodci – i za zdejšími vodárenskými věžemi neboli vodojemy. Ty byly původně tři, zachovány zůstaly dva a jeden z nich je ještě stále funkční. Ten pochází z roku 1929, je vysoký 42,5 m a tvoří jej zdaleka viditelná železobetonová konstrukce. Veřejnosti je ale nepřístupný, takže jsme se vydali do části zvané Chrašice. Nad zdejším rybníkem se totiž tyčí kamenná věž, která se stala vodárenskou věž již v roce 1662. Do současné podoby byla přestavěna v letech 1746 až 1755. Kamenná věž, která je dnes chráněnou kulturní památkou, dosahuje výšky 27 m, od roku 2012 slouží jako rozhledna a při výstupu k jejímu vrcholu si můžeme přečíst osm panelů představujících historii věže i vodárenství v regionu. Výhled z věže je však poměrně omezený a pro fotografy nezajímavý.

Po návratu na Náměstí si kromě několika zajímavých domů můžeme prohlednout hlavně barokní trojlodní baziliku Nejsvětější Trojice, která byla na základech starší stavby postavena v letech 1710 až 1717. Nedaleko kostela se nachází barokní patrová budova děkanství z let 1712 až 1722, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1841 nebo pomník obětem I. i II. světové války.

Nedaleko chrašické vodárny ještě najdeme půvabný hřbitovní kostelík sv. Martina, který mnohým připomíná Santiniho sakrální stavby, nebo barokní sýpku z II. poloviny 18. století.

Následuje přesun do kilometr vzdálených Podlažic, které jsou dnes již vlastně městskou částí Chrasti. Z benediktinského kláštera založeného v polovině 12. století, ve kterém kdysi jeden mnich za pomoci ďábla napsal za noc největší knihu světa, už zde ale nic nezůstalo. Tedy pokud se shodneme na tom, že lehce patrná terénní vlna je v podstatě nic.

Přibližně v místě někdejšího kláštera dnes stojí barokní kostel sv. Markéty. Jedná se o půvabnou trojlodní baziliku s dvojvěžovým průčelí. Chrám byl postaven v období mezi lety 1696 až 1721 a bývá, bohužel, většinou uzavřen tak, aby se nedalo do interiéru nahlédnout ani přes mříž. Rozhodně se ale vyplatí si baziliku v klidu obejít, nasát atmosféru místa a popustit uzdu fantazie …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v Chrudimi, kde jsme také pojedli a popili. Což ovšem neznamená, že by Chrast podobné možnosti nenabízela a že bychom zde nic neochutnali …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo:  Pěkný výlet do půvabných koutů naší vlasti - navíc za příjemného počasí – potěší asi vždy. Tady se vše vydařilo, včetně setkání s příjemnými a vstřícnými lidmi.

Nelíbilo: Snad jen ta nemožnost si v Codexu gigas nalistovat i něco jiného než půlmetrového čertíka.

Ostatní informace

Kromě nákladů na ubytování, stravování, dopravu a nějakou tu turistickou vizitku jsme platili jen za vstupenku do muzea (zanedbatelných 40 Kč za osobu). Do zámeckých zahrad se vstupné neplatí a ani za výstup na vyhlídkovou plošinu historické vodárenské věže tady žádné peníze nechtějí.