Ptačí planinou

Kam a jak jedeme?

Už zase do Branné, konkrétně té u nás v Jeseníkách (v Krkonoších taky mají Brannou ale s přídomkem). Dá se vlakem, autobusem, autem, v létě samozřejmě na kole, ale protože už nasněžilo, tak to asi vynecháme.

Za čím jedeme?

Blízké okolí bývalého Kolštejna, tedy dnešní Branné patří vůbec k nejkouzelnějším oblastem, které se dají v Jeseníkách navštívit, a přesto (chvála bohu) to tady není zase tak zasažené masivní turistikou. Důvod je vcelku prostý, ke všem těm skvostům se výletník musí dostat s využitím vlastních sil, což zabere i nějaký ten čas. Nádherné jsou procházky po loukách směrem ke Šléglovu či Kronfelzovu. Milovníci květeny si užijí na loukách u Alojzova. Dobrodružné pak výlety do okolních skalních terénů Celkem všeobecně známá je skalní skupina Pasáku, kam vede i velký naučný okruh, tam už je to na delší vycházku. Nicméně skalní terénu jsou i přímo u Branné, dá se říci co by kamínkem dohodil. Nedávnou (asi předloni) byly skály v blízkosti obce zpřístupněny díky přeložce zelené turistické značky, která do té doby vedle vcelku nenápaditě údolím říčky Branné souběžně s kolejemi a žlutou TZ.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Branná je dostatečně vybavena restauračními provozy (Na Kovárně, Kolštejn apod.), ale už nám pomalu začala zimní sezóna, tak se před výletem dá nahlédnout, jak se lyžuje ve zdejším areálu Proskil. Ač Branná nepatří k nejvýše položeným zimním střediskům (cca 650 m n.m.), díky údolíčku se zvláštním mikroklimatem, ale hlavně švýcarské technologii se tu dá zasněžovat i při „vysokých“ minusových teplotách. Již tradičně se majitel areálu p. Procházka vsadí, že v rozjede sezonu v Jeseníkách jako první, a většinou mu to vyjde – ačkoliv někdy má vysněžený jen sotva 10 m široký pás sněhu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale vzhůru na cestu, tedy na zelenou značku. Tu naštěstí není třebas sáhodlouze objevovat, prochází přímo středem městečka, tak máme příležitost pokochat se skvostnou renesanční nádherou kostela Archanděla Michaela i sgrafity na místním zámku. Momentálně se opatruje budova místního fojtství. Před místním hřbitovem trasa odbočuje z místní komunikace do lesa. Hned z kraje narazíme na nějaké balvany a u cedule naučné stezky si můžeme trošku pročíst, čím je, nebo byla Ptačí planina, jak se lokalita kam mířím nazývá, zajímavá. Původně šlo o součást místního vycházkového parkového okruhu. V minulých časech, kdy pohraničí, tedy i hory jesenické obývalo ve velké míře německy hovořící obyvatelstvo, se hospodařilo v daleko vyšších polohách než dnes. Tam kde je dnes les, byly leckdy pole, nebo alespoň Pastviny s dobytkem. Tak i pláň nad svahy údolí, které spadaly toku říčky byla téměř bez stromového porostu. Prudké srázy, padající k Branné pak zdobí četné skalní výchozy, mezi kterými se pak vine pěšina, které je zpřístupňuje. Dříve byla skály více odkryté, takže krajina působila daleko divočeji. U stezky bývaly i nějaké altánky či přístřešky a ve vhodných místech i vyvedené vyhlídky. Dnes už je to všechno zarostlé, takže výhledu si moc neužijeme (nakonec beztak je protější svah mohutný masiv Trojáku a dál k Vozkovi, takže žádná dálka).

O to více se můžeme věnovat skalám. Sice to nejsou žádné roztodivné útvary, ale skály dosahují leckdy i výšek stěn v počtech desítkách metrů, zejména ty stěny pod stezkou. Samotný úsek mezi skalami není přehnaně dlouhý a pěšina vcelku mírně sestupuje k řece. Kolem řeky se dá vrátit do případného východiště v Branné. Nejsme-li vázáni dopravním prostředkem, je pěkná procházka dále údolím Branné (a Černého potoka) k blízké Ostružné. Můžeme objevit bývalý mlýn (rekreační chalupa), ale dozvědět se i něco o hospodaření v okolních lesích (Naučná stezka Pasák). Nakonec i po jejím značení se dá do Branné najít zpáteční směr.

Ostatní informace

Celý výlet prochází volnou přírodou, takže za nic se neplatí, ovšem v aktuálním ročním období je potřeba zvolit vhodnou výbavu, hlavně dobré boty.