Procházky Poličkou

Kam a jak jedeme?

Města mohou mít různou tvář. Nezáleží ani tolik na jejich velikosti či rozloze, ale na tom, jaké pocity nás ovládnou při jejich návštěvě. Stává se, že některému městu - i když má dostatek lákadel v podobě historických památek - jaksi nemůžeme přijít na "chuť" a pak tu máme ty, jejichž Genius loci na nás dýchne už v první uličce a vy se v nich cítíte jako "doma"...

A právě takovým místem je nevelké město, které sice už leží na okraji Vysočiny, ale spadá ještě do Svitavska a které jsme si vyvolili jako základnu pro výlety do okolí při naší 6 - denní letní dovolené. Má poněkud zvláštní název - jmenuje se Polička.

Bývalé královské město a později jedno z "věnných" měst českých královen od doby svého založení r.1265 do dnešních dnů dosáhlo nárůstu svých obyvatel jen na 8 tisíc, takže je to město poměrně malé. Příčinou toho, že zůstávalo spíše provinčním městečkem, bylo například jeho vydrancování Zikmundovým vojskem - ( Švédové ho ve 30.leté válce také neušetřili ) - "drzým" odbojem proti jeho Veličenstvu Ferdinandu I.Habsburskému si obyvatelé vykoledovali pozastavení městských práv a konfiskaci nemovitého majetku a v neposlední řadě mohou za velmi pomalý rozmach města četné požáry. Ten v roce 1845 byl tak hrozný, že v Poličce zanikly skoro všechny domy z kamene ! ( Obraz hořícího města můžete shlédnout na hradě Svojanov)...

Po odstranění všech škod už získaly měšťanské domy klasicistní a empírový vzhled a největší městský kostel - chrám sv.Jakuba - byl znovu vystavěn v novogotickém slohu. Až od půlky 19.století se ve městě naplno rozvíjí kultura, vzniká soubor divadelních nadšenců, své stoupence si získává i Sokol. V roce 1898 je do Poličky konečně přivedena železná dráha a "ohnivý oř" ji spojuje se Svitavami, o něco později je trať prodloužena dál na Vysočinu. Město se rozvíjí, kromě jiných škol je zde otevřeno i gymnázium. Po "Mnichově" dochází k velkému nedopatření - město je po dobu skoro 1.5 měsíce neoprávněně zabráno fašisty, i když tu v té době nežilo ani 3 % německých obyvatel !! Po osvobození vzniká průmysl a tak jako v každém jiném městě u nás, tak i tady vyroste dle sovětského vzoru sídliště z panelů ...

I přes nepřízeň osudu si Polička zachovala půvabné oválné městské jádro, které je ohraničeno největší zdejší pozoruhodností - 1 a čtvrt km dlouhým pásem zachovaných hradeb s 19 věžemi. Toto opevnění je v současnosti už téměř skoro celé opraveno a část hradeb je přes sezónu veřejnosti přístupná s průvodcem. V ulici Na Bídě je k hradbám přitisknuto několik původních renovovaných domků, které jsou příjemným překvapením při procházce pod romantickou hradbou s vysokými věžemi ...

Nejvyšší vertikální dominantou města je věž kostela sv.Jakuba, v jejíž světničce až skoro pod samotnou střechou se pověžnému - příjmením Martinů - narodil syn Bohuslav. Dílo jednoho z našich největších hudebních skladatelů dosáhlo světové proslulosti, ale ruku na srdce, vážení čtenáři : kolik z vás si na "vlastní uši" poslechlo některou z jeho skladeb ??? ( Sám se musím zahanbeně přiznat, že i já jsem dosud "dobrovolně" jeho hudbu nevyhledával a tak abych to napravil, po návratu z dovolené jsem si zapůjčil "Otvírání studánek". Mohu tedy s radostí konstatovat, že je to hudba velmi příjemná, malebná, pestrá a rozmanitá a jako skalní posluchač rockové hudby bych skladbu zařadil do stylu artrocku či folkrocku, jen ty hudební nástroje na "elektriku" v ní chybí ...

Za čím jedeme?

Naše první kroky městem Poličkou vedou od vlakového nádraží po Okružní ulici k hotelu Opus, kde se ubytováváme a teprve pak se celí nedočkaví vrháme do "průzkumu" neznámého města, které nám bude na 6 dnů a 5 nocí přechodným domovem.

Napřed si procházíme zákoutí městského parku se sochou hudebního skladatele, na břehu romantického Synského rybníka stojí příjemná zahradní restaurace. Po lávce přes říčku se dostáváme pod věhlasné městské hradby a jen o kousek dál se přes ně dostáváme průchodem do městského centra. Kratší ulička nás vyvádí na moc hezké hlavní náměstí, pojmenované po slavném historikovi. Nádherná budova s hodinovou věží - která je vystavěna trošičku asymetricky mimo střed rynku a která ihned upoutá naši pozornost - není zámkem, je to "jen" radnice ... Původní gotická stavba byla r.1744 přestavěna do barokní podoby, ale že se jim to moc povedlo, tak o tom svědčí fakt, že poličská radnice patří k nejhezčím v celých Čechách !!!

V jejím sousedství se do výše více jak 20 m tyčí morový sloup, který je pokryt krásnými sochami a reliéfy, sochy zdobí i dvě městské kašny a všechny jsou dílem J.Pacáka.

Po prohlídce náměstí křižujeme spletí ulic a uliček, jejichž původní středověká spleť zůstala v Poličce zachována a míjíme průčelí mnoha obchodů, cukráren a restaurací. Zabrousíme i na náměstí B.Martinů pod obřím kostelem, okoukneme divadelní Tylův dům a zdálky hřbitovní kostel sv.Míchala, projdeme si slavnou ulici Na Bídě a další a další zajímavosti...

( V průběhu následujících dnů používáme cestou k oběma nádražím, odkud odjíždíme na výlety, neměnnou trasu : přes park a hradby na Palackého náměstí a Tyršovou a "Jordánem" k vlaku či busu. Protože nám vcelku přeje počasí, rána i podvečery - kdy se z cest vracíme - jsou tu nádherné !!)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Už jsme si zvykli, že v každém městě, ve kterém hodláme strávit více dnů, si vždy vyhledáme restauraci, kde se nejen dobře za rozumný peníz vaří, ale kde je i příjemné posezení... V Poličce se naší "domácí" hospodou stala restaurace naproti radnici.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Město Polička na nás velmi zapůsobilo. Zvláště jeho náměstí působí velmi příjemným a uklidňujícím dojmem : není ani malé a ani příliš rozlehlé, je prostě tak akorát, člověk se tu cítí tak jaksi domácky - je to jedno z těch náměstíček, které si člověk v duchu vybaví při čtení Drdova "Městečka jako na dlani" - Polička jakoby byla jakousi imaginární Rukapání ...

Ostatní informace

Bohužel jsme se při našem pobytu v tomto městě dopustili velké a trestuhodné chyby. Měli jsme moc "veliké oči" a kvůli naplánovaným výletům do okolí jsme si návštěvu Muzea, městských hradeb a vyhlídkové věže se světničkou B.Martinů nechávali až na poslední den našeho pobytu. No a pak jsme museli domů odjet už dopoledne, návštěvu těchto míst jsme už nestihli uskutečnit a tak zůstáváme vůči Poličce velkými dlužníky a někdy v budoucnosti to budeme muset přijet napravit !